Pinocchio

Poněkud excentrická verze slavného příběhu o dřevěné loutce, která ožije. Roberto Benigni si troufl zahrát chlapce i v padesáti a je to živel. V pestrobarevných až kýčovitých kulisách opravdu skotačí bez zábran a jako smyslů zbavený. Na filmu je znát přemrštěný rozpočet a značná povrchnost, která moc do do děje nevtáhne, ale Benigni má tolik energie, že film utáhne. 50% (04.11.2011)

"Pokud nemocný zde není mrtev, tak zde lékaři nejsou zapotřebí." Občas některá věta zalahodila mému uchu, ale viděné podivnosti mi hlavou proháněly otázky typu: Jsem na ten snímek moc starý, abych si ho mohl vychutnat? Jsem na ten snímek moc mladý, abych si ho mohl vychutnat? Které návykové látky je třeba užít pro to, abych se dokázal vcítit do infantilně dětského Pinocchia v takřka důchodovém věku? Odpověď je na všechno stejná: Nevím, ale už tu kravinu nechci nikdy vidět. (23.11.2016)

Já viděl velmi originální dílo, kde si herci vyloženě užívají hraní v tomto filmu. Dětské role hrají dospělí a tím pro mne dávají do filmu to, co by děti nepřinesli. Velmi nákladná a ohromující výprava, vzlykání a slibování, ale o tom to přeci je. O Pinocchiovi (velmi energický Roberto Benigni), nenapravitelném nezvedovi, který svojí slabou vůlí a pestrou nabídkou všech lákadel stále porušuje své dané sliby. Má ale velkou kliku, že ochranná ruka nad ním dlící, v podobě víly Modrovlásky (elegantní Nicoletta Braschi), je velmi trpělivá a dává mu stále novou a novou šanci. A Pinocchio se na to stále a stále spoléhá a nebojácně si užívá další a další dobrodružství. A až starost o jeho stvořitele Gepetta (Carlo Giuffre) se stává vysvobozením ze začarovaného kruhu. Z dalších rolí: Kahánek (Kim Rossi Stuart), ďábelský našeptávač, cvrček (Peppe Barra), marný moralistický hlas, a vypočítavci Kocour (Max Cavallari) a Lišák (Bruno Arena). Je to hopkající, je to moralistické, ale je to především velmi originální. Jsem rád, že se Benigni nebojí. (05.09.2011)

Ideální studijní materiál pro psychoanalytiky... Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Nechápete? Tak ještě jednou: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Pořád se ještě nechytáte? Nebojte já také ne. Dítě bych k tomu nepustil byť pouze na jediný moment. Důsledky, které to na něm zanechá do budoucího života zato nestojí. Roberto Benigni by se měl urychleně nechat léčit, protože v jeho duši jest cosi shnilého. Nemluvě o tom, že zřejmě opravdu věřil, že ještě někdo by s ním chtěl zprostředkovaně sdílet tento jeho úchylný div ne pedofilní celoživotní sen. A jenom pro připomenutí, kdybyste na to snad měli chuť to přeci jen zkusit: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Tohle by prostě neuhrála ani Barča Škrlová, natož pak Benigni. V lošťomilých šatičkách s kytičkama. Nééé... (13.02.2008)

Taktohle nevyšlo. Ale aspon se Benigni nemůže na nic vymlovat, hlavním neštěstím je on sám. Na plátně totiž nevidíme Pinochia, ale padesátiletého Benigniho v šatech pro dětkou loutku. To neměl nikdo kolem tolik soudnosti aby Benignimu naznačil, že je spíše trapný než cokoliv jiného? Asi ne, když on zrovna dostal toho Oscara, že. Jen by mě zajímalo, proč se úplně zbytečně rozpustilo nehorázných 40 milionů dolarů do mizerných efektů a nepovedené pohádkové atmosféry? (tržby celosvětově jen 29 milionů). (21.09.2012)