Čas probuzení

Užívateľ kingik ohodnotil film odpadom s tým, že ani nevie, o čo vo filme šlo. Tým by sa kľudne mohol zaradiť medzi pacientov kliniky, o ktorej tento skvelý snímok je. Stojí na geniálnych hereckých výkonoch Williamsa a De Nira, u druhého menovaného ide určite o jeden z najlepších výkonov vôbec. Nemám rád filmy z lekárskeho prostredia, ale tento je tak silne prirodzene ľudský, že nemôže nezaujať. Navyše samotný príbeh o osvietení mysle prináša dosť otázok, nad ktorými sa dá zamyslieť. Ľudský mozog je skutočne ešte zem nepoznaná a skladám klobúk pred pánom doktorom Sayerom. (05.04.2018)

Znáte Růže pro Algernon nebo My Fair Lady? Možná se vám to srovnání může zdát směšné, zvlášť v tom druhém případě, ale jestli se tu nabízí nějaká podobnost, a já tvrdím, že ano, tak právě v tom momentě, kdy člověk dostane příležitost nadechnout se k životu, ať už je to pacient nebo holka žijící na dně společnosti. I v tomto filmu vyvstávají otázky, zdá má někdo druhý právo vás "probudit", ukázat vám pestrost a nádheru, když v momentě, kdy se k té kráse upnete, neví, co s vámi? Nebo je to povinnost, když ta možnost existuje? A stojí to za to, poznat a ochutnat, o co můžeme vzápětí přijít? Penny Marshall natočila film, který mě přiměl velmi velmi přemýšlet a pokud jde o Roberta De Niro, pro mě je jeho výkon v tomto filmu nejlepší ze všech. (13.02.2005)

Je to natočené podobně, jako byla napsána povídka Růže pro Algernon. Nezbytně zjednodušeně, ale tak, aby všechen smutek i krása nebyly metaforické, ale pravé a bezedné - totiž zapojí-li člověk vlastní životní zkušenost. A je to samozřejmě nekonečně složitější než Růže pro Algernon, neboť Keyes nám poskytl "jen" deníkový záznam pacienta, který opět vysychal do ztracena s jeho tenčícím se vědomím. Tady zůstává řada dalších postav a perspektiv, které tu bolest i radost z darů a ztrát nesou a rozměrují dál, nic neutichá. Ale přesto - smutek i krása tím nenarůstají do větších a působivějších metafor, ale jednoduše zůstávají pravé, a jsou tedy úplně stejně osobní jako univerzální - a bezedné. *** Laskavý snímek o krutosti života, jímž k nám proudí ostré vědomí o jeho zázračnosti, úchvatnosti a ceně. *~ (04.09.2018)

V 90. letech se razil tématický koncept humanity. Filmy z této doby disponují: 1, Doslovností, jelikož vypravěč říká vše, co ví, a nemusí poskytovat vodítka k tomu, co neříká (protože vše říká). Vypravěč je vševědoucí a není ničím omezen. Není zobrazen jako lidská bytost s lidskými omezeními, protože vnímá vše, včetně schopnosti vnímat, co se děje v hlavách druhých. 2, Spousta částečně nadbytečných informací poskytovaných filmem rozvíjí postavy, nikoliv příběh, v němž jsou zasazeni. Tudíž vyprávění má podobu představení. I v tomto filmu se nic nikam neposouvá, ani se nic nevypráví. Pouze kamera mění své postavení dle propozice technického scénáře a pohybuje se po nemocnici. 3, Postavy nemají daleko k trilobitům – viz klišé zabedněného vedení nemocnice, nebo vztah Williamse se sestřičkou. To je, přátelé, otřes a úkladná vražda diváckého vkusu. 4, Stejně jako v Rain Manovi (Williams = Cruis, De Niro = Hoffman), i zde doktor mění skrz pacienta svůj vlastní náhled na svět. Jak invenční. Ostatně co dělat s duševně narušenými, když se odbaziliškují (roztají)? Zaláskovat je, co jiného. Awakenings podobně jako Philadelphia, O myších a lidech nebo Shawshank oslavuje lidství v nejčistší podobě kalifornského sněhu – rozuměje koksu. (15.09.2008)

Ve všech ohledech nesmírně americké, což leckdo jen tak nepřekousne. Příběh o bezdůvodně zmařených životech, které rázem z ničeho nic dostávají možnost své druhé šance, to je poměrně mezinárodní tématika. V evropském pojetí by se zřejmě víc hrálo na psychologii, čehož je Hollywood jen málokdy schopen. On je však tak dobrý, že to vlastně vůbec nepotřebuje. Tlačí na pilu, ale opět obratně a jen v mezích uznaných norem, takže může mít milovník dojemných asijských továren na slzy dokonce i pocit, že se řeší všechno pěkně naturalisticky. To samozřejmě moc neplatí, ale zase si vážím, že Penny Marshall nepřikrášluje na místech, kde by klidně mohla. Konec je silný a pro cyniky municí k nezaplacení. Je určitě možné se k tomu stavět i takto a vysmát se. Jisté scény k tomu vybízí (proč je proboha vždycky jeden chytrý doktor oblbován zbytkem lékařského osazenstva, které se chová naprosto infantilně). Jenže to bych se vysmál i výkonům dvou hlavních protagonistů. A to zkrátka není možné, oba hrají jako bohové. Když pro nic jiného, tak kvůli nim si to pusťte. (01.04.2010)