The Haunting

Kým v prvej sérii Mike Flanagan rozpútal síce hororové, ale fungujúce klišé s pár príjemne nepríjemnými momentami a skvelým nápadom urobiť z toho príbeh jedného rodinného klanu (jemne inšpirovaný knihou od Shirley Jackson), v druhej (pre zmenu jemne inšpirovanej knihou od Henryho Jamesa) opäť siahol po obrovskom rodinnom dome a mozaikovom type rozprávania s množstvom postáv, ale už to bola viac dráma s mysterióznymi prvkami, než regulárny horor. Flanaganovi v prvom rade záleží na postavách a „nejaké“ strašenie odsúva s chuťou na vedľajšiu koľaj. Čo je síce skvelé, ale obvykle (česť výnimkám) proste nemá k dispozícii postavy natoľko výnimočné, aby to nevadilo. Najmä v druhej sérii boli niektoré až otravné, či už kastingovo nevhodne vybraná ústredná hrdinka alebo detské súrodenecké duo. Sympatický kuchár Rahul Kohli a skvelý Henry Thomas síce situáciu do istej miery zachraňovali, ale nepodarilo sa im to na 100%. Takže obom sezónam udeľujem možno drsné, ale o to precítenejšie „len“ 3* s dodatkom, že Flanagana zjavne „čisté“ hororové momenty takmer vôbec nebavia a oveľa viac ho fascinuje ľudská povaha. (27.10.2020)

Tento seriál je opravdu zvláštní, ale svým způsobem hezky zvláštní. Nejde tak ani o hororovou atmosféru, jako o to, kdo co kdy v rodině udělal a neudělal. Lekaček jse zde opravdu po málu, ale když už se nějaká objeví, tak stojí za to. Ve finále ani nemůžu říct jestli se mi serál líbil nebo nelíbil, mám z něho takový průměrný pocit, ale bavil mě styl kamery a to, jak je to všchno natočený a přelíná se to přes sebe. Rozhodně se těším na další sérii, jestli nějaká bude, a doufám, že si už konečně utvořím názor. Určitě doporučuji, seriál si diváky dokáže získat. (20.11.2018)

Před zhlédnutím jsem si o The Haunting of Hill House nic bližšího nezjišťoval. Povrchně jsem tak očekával hardcore horor ve stylu Conjuring roztažený do seriálového formátu (což by samo o sobě bylo pekelný maso a neutuchající desetihodinové “wanovské“ strašení si asi ani nechci představovat). To bych totiž taky nemusel rozdýchat. The Haunting of Hill House je bezpochyby jeden z nejlepších seriálů roku 2018 a kdybych byl oddaným hororovým fanouškem, asi bych jej vystavěl na pořádný piedestal. Na druhou stranu i jen jako občasný hororový divák můžu s klidným svědomím napsat, že pár strašidelných výjevů bylo opravdu děsivých a že jsem se párkrát i celkem lekl. Mnohem více jsem si ale celý seriál užíval jako mnohovrstevnatou psychologickou podívanou, kde jsem si v některých pasážích říkal (např. při tom dlouhém večeru v průběhu obligátního rodinného setkání v pohřebním ústavu), že takhle brilantně kulminující drama o rodinných vztazích jsem už pekelně dlouho neviděl. Má to neuvěřitelně ambiciózní styl vyprávění v mnoha časových rovinách, přičemž na konci všechno přesně zapadne na svá místa a zůstane “jen“ pevný pocit celistvosti a obdivuhodné kompaktnosti i přes velké množství postav, zápletek a nejrůznějších motivů. Mimořádně propracovaný a poctivý počin, který se urodí jednou za pár let. (03.01.2019)

Nesleduju horory protože většinou přes prsty ani půlku nevidím a tento komentář píšu asi pro podobné lidi, jako jsem já.. Vydržte 4 díly a při pohledu na ducha se nebudete bát, budete brečet. Už dlouho jsem neviděla nic tak emocionálního se skvělým výprávěním jako tohle, a hned po zhlédnutí jsem se začla dívat podruhé. Bravo. (16.10.2018)

1. série Tomuhle já říkám konečně čistokrevný seriálový hororový počin. Flanagan se občas vytáhnout umí, i když jeho styl není zrovna můj cup of tea, protože má tendenci své horory převádět do rodinných dramat a často vybírá až krajně nesympatické protagonisty. V The Haunting ale funguje všechno na jedničku. Scénář, tempo, herecké výkony, dramatická linie, časové prolínání ale co hlavně, hororová stránka a mrazivé scény. Tenhle seriál je sice trochu komplikovaný a chce si to pořádně ujasnit v postavách, ale pokud nebudete sledovat epizody s velkým odstupem, zaručuju, že dostanete atmosferický, hutný zážitek, který budete mít ještě dlouho v paměti. Snad bude druhá série kvalitativně stejná. Těším se. 2. série Bly Manor bylo jako na houpačce. Každý díl mě bavil úplně jinak, takže celá tato série byla oproti Hill House dost nekonzistentní, což mě štvalo asi nejvíc. Vždycky mě nějaký díl hrozně bavil a z dalšího jsem měla zase rozpaky, ba dokonce jsem se nudila. Herecky to bylo ale super. Victoria Pedretti se mi vryla pod kůži a bylo skvělý hádat, co se s ní bude dál dít. To je další věc na téhle sérii, je strašně těžké jí předpovídat. Někdy jsem nevěděla pořádně, jestli jsem v obraze. Na druhou stranu je tam dost věcí, které si tak nějak zasloužily dovysvětlení, nebo aby se jim věnovalo více pozornosti. Přišlo mi, že se každou chvíli otevřela nějaká nová kapitolka, aniž by se dokončila ta předešlá. Tím se dostávám k tomu, že některé ty linie byly zdlouhavé a nezáživné. Hill House měl prostě asi větší spád a držel se tak nějak pořád na jedné koleji, za to Bly Manor neustále odbíhalo do různorodých koutů. Netvrdím, že to bylo špatně a byla jsem na to tak nějak nachystaná, protože Flanaganův rukopis už mám nastudovaný poměrně slušně a ne vždy ho dokážu řádně zkonzumovat. Režijně je to ale skvělý, exteriéry a interiéry byly radost, ale po hororové stránce bych asi ještě řádně přitlačila. (20.08.2019)