The Reckless Fellows
Režie:
Július MatulaScénář:
Miroslav VaicKamera:
Jiří MacháněHrají:
Marek Vašut, Ivana Chýlková, Eva Jeníčková, Boris Rösner, Karel Roden, František Němec, Karel Vochoč, Helga Čočková, Jiří Císler, Jan Toušek, Luděk Kopřiva (více)Obsahy(1)
Budovatelská témata, byť jakkoli modifikovaná, do znárodněné kinematografie pronikala po celou její existence. Tentokrát si režisér Július Matula soustředil na mladého konstruktéra, jenž s velkými nadějemi přijme místo v jednom proslulém zemědělském družstvu. Záhy však pozná, že za vyhlašovanými frázemi se ve skutečnosti skrývá pokrytectví a protekcionismus. Tvůrci kritizují, že neschopnost bývá zastírána, že nedostatky končí obratně zakamuflovány, že společenské naladění přeje veskrze průměrným a všemu přizpůsobivým. Hauři předkládají výpověď odvážnou tak říkajíc v mezích zákona, vybízejí ke zvýšení pracovní uvědomělosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Perestrojka v plné síle. Dvě hvězdičky za hudbu Pavla Dobeše, walkmana a Rösnerovo zvolání :,,Zasraní bolševici". Jinak socialistická nuda. ()
Komunistická slátanina o jednom soudruhovi, snad rebelovi ? :-) Ne náhodou tento film upadl v zapomnění. ()
Pohodovej filmek na nedělní deštivé odpoledne doplněný skvělou muzikou ()
No první hvězdičku za herecké obsazení a druhou za to, že jsem to dokoukal :-) Překvapila mě hláška Rösnera: Zasraní bolševici, to snad museli tehdy vystříhnout. ()
Mladý inženýr nastupuje do JZD Podhůra...do podniku, kde vládne tvrdý kapitalismus, tj. nároky jsou vysoké, lidé jsou odměňováni a povyšováni podle schopností a dosažených výsledků a hlavně stranická legitimace je tady cárem papíru, takže se sem stahují "všichni naštvaný inžové z celý republiky"...kdo by v tomto nepoznal tzv. Slušovický zázrak. Pod "oficiálním textem distributora" se ovšem skývá pouze snůška blábolů ve stylu jakéhosi kovaného bolševika z Rudého práva...možná něco jako postava kterou hrál Karel Vochoč - zaslepený komunista 50. let, který si myslí, že sbírka medailí typu "Vzorný pracovník" má nějakou vypovídající hodnotu o skutečných schopnostech člověka. Film samotný není až tak zážívný, ale jako ukázka našeho proslulého "ostrůvku kapitalismu" funguje výborně...ale plně chápu, že v dnešní době to již málokoho může zajímat... ()
Tradice moralizujících výrobních filmů pokračovala i na sklonku osmdesátých let a tento je jeden s posledních. Po hlubším prozkoumání však námětem není zase až tak špatný. Naopak, dal by se bez problémů přiřadit i na dnešní dobu. Máme tu postavu snažící se něco dokázat a tak buduje svoji kariéru přestupem na lepší pracovní místo, když mu to dosavadní neumožňovalo. Jenomže se ukáže, že ani tam se prosadit není zrovna jednoduchá záležitost. A tak vzniká otázka. Přeceňuje se a nebo mu jen tamní zlovůle hází klacky pod nohy? I dnes spousta mladých lidí raději buduje kariéru před soukromými věcmi. Tady příběh dopadne jak dopadne, ale i takový je život. Vše není tak, jak si mnoho lidí představuje. Marek Vašut v hlavní roli a nutno uznat, že se jedná o jeho výjimečný herecký koncert. Ano, samozřejmě, určité socialistické přesvědčení z děje vyniká, ale oproti tomu kapitalistickému se to skutečně až tak moc neodlišuje. ()
Československý film o mladém konstruktérovi Pavlovi Jarošovi, jenž je nespokojen ve svém zaměstnání, chybí mu prostor ke své realizaci a proto přijme nabídku z proslulého zemědělského družstva Podhůra (paralela se Slušovicemi?). Zjistí však, že na novém pracovišti panují docela odlišné, náročnější ´kapitalistické´ podmínky, konstruktéři musejí umět programovat a každý je hodnocen podle jeho skutečných výsledků. Sympatický Pavel Jaroš v podání výborného M. Vašuta však díky své uvolněné a nedospělé povaze naráží jak v pracovní, tak i osobní rovině. Nedůstojný a ponižující vztah s E. Jeníčkovou, či později zalíbení do kolegyně I. Chýlkové, jež jeho city pouze zneužila do té doby, než se vrátí její milý z vojny, stejně tak jako postupný sestup v pracovní kariéře je pouze důsledkem jeho dobrácké, necílevědomé a naivní povahy. Kromě vynikajícího Vašuta a jeho sympatické postavy neustále se sluchátky od walkmana na uších, jež byla nazvána haurem, snímek doplňoval K. Roden v roli jeho sexuálně experimentujícího spolubydlícího a kolegy, B. Rösner, jehož postava podnikavého Jarošova bratra vyzněla do ztracena, pouze poukázala, stejně jako ostatní postavy, na stav společnosti konce 80. let či alkoholem opojený otec vypočítavé Chýlkové žijící stále myšlenkami v době největšího budovatelského nadšení, vždy výborný K. Vochoč. Velmi výraznou postavu přísného, ale spravedlivého ředitele JZD Podhůra ztvárnil výborným způsobem F. Němec, v menších rolích dalších Jarošových kolegů se objevili L. Křiváček a M. Stropnický, jako vždy svým projevem a vizáží zaujala v malé roli otce E. Jeníčkové L. Kopřiva. Všichni tito herci, spolu s impozantní hudební složkou v čele s geniálním P. Dobešem a B. Smetanou, činí z Haurů velmi zajímavou podívanou s výraznou dobovou výpovědí. ()
Sice bolševická propaganda a kritika těch "robotů" a zvrácených kapitalistických metod, ale já to v tom jako dítě kapitalismu nevidím. Každý má přeci vlastní hlavu a když porovná pracovní morálku v JZD Podhůří (čti Slušovice) a kdekoli jinde v Československu, když si vzpomene na Vašutovu lemplovitost, rozhodně mi nevyplývá, že ta pohoda a flákání se, které jsou ve filmu popisovány jako vlastně to dobré, je něco pozitivního. Vašut mohl být naopak rád, že s ním zacházeli tolik milosrdně a nepropustili ho dřív. A trochu se i divím, proč film vznikl, když na konci režimu Čuba z JZD Slušovice už věděl, jak jít se systémem, aby mu házel co nejméně klacků pod nohy a umožnil mu co největší svobodu na projekty a export - možná asi proto, aby si zase nemyslel, že jeho možnosti jsou neomezené. Ze strany bolševiků je to zase nefér, protože takto kritizovat to jediné fungující v naprosto rozpadajícím se komunistickém systému bylo nejspíš pohřbení veškerých ekonomických vyhlídek na 90. léta, kdyby Samet neproběhl a režim mohl pokračovat dál. Evidentně ne každý ve straně byl pokrokář typu Jakeše... Nicméně film mě navzdory mnoha bizarnostem bavil, stopáž ideální, scénář jasně napsaný, díky opravdu bohaté hudební složce film ubíhal rychle a celkově působil jako téměř vzorová výpověď doby, že ani nemusí vadit, když jsem tu dobu osobně nezažil (díkybohu). A Vašutův street dance na střeše a kapotě auta je zapomenutý klenot naší kinematografie! ()
To jsem se nadřela,bolely mě ruce od práce....hrůůůza!!! ()
Krásný výlet do osmdesátých let. Dobová muzika (plus Smetana), walkman s oranžovými sluchátky, červený Fiat Uno, první počítačové hry, dobové porno. Velmi milé, ale přeci jen chybí trochu poutavější děj. ()
JZDA Slušovice na vaší obrazovce. Tuctový příběh, v němž Vendulka Utěšitelka hraje svou obvyklou roli (tzn. párkrát ukáže kozy). Pí-ár ředitel Štepánek Auto tu má devadesát procent času na uších sluchátka walkmana. Dvě hvězdičky za pěknou plejádu počítačů z 80. let (včetně PMD-85, Zbrojováčka a ZX-81). ()
Megacool perestrojkový film konce 80. let. Hlavní hrdina, idealistický inženýr s poněkud dětinským vystupováním, se sluchátky na uších, odchází z podniku, aby se prosadil v JZD typu Slušovice. Vše se vyvíjí tak, že dobude skvělých výsledků, ožení se a film vyvrcholí v třeskutém happyendu. Jaké bylo však mé překvapení, když jsem na konci zjistil, že se ukázalo, že náš hrdina na nic nestačí, že odešel z JZD pomalu z místa vrátného, všechny holky mu přebrali a svůj Walkman zahodil. Film měly zachránit kozy Jeníčkové s příšerným účesem a dobová hudba. No, poctivé 2. ()
Zpočátku to šlo, ale pak jsem se začínal nudit a do konce jsem to vydržel jen tak tak. Nějak jsem to přestal chápat. Asi jsem blb. V každém případě jde o naprosto průměrnou volovinku. Mladí herci to vcelku zvedli. Pavel Dobeš má do toho dobrou muziku. ()
Vážení přátelé, ano je lepší. Vše je v tomto filmu tak jednoznačné, že to nedovede upoutat. ()
Tenhle film mi celá desetiletí unikal, protože jsem ho měl zafixovaný jako nějakou adaptaci románu od Párala. Ve skutečnosti jde ale o (na tehdejší poměry) docela cool story navázanou na legendami opředené slušovické JZD s klasicky parádním Vašutem a stejně tak dobrými Chýlkovou, Rodenem a dalšími. Jen mi pořád trochu není jasné, jak to celé vlastně tvůrci mysleli. Je to kritika komunismu nebo kapitalismu? Vtipné je, že od každého trochu. Celkem rád bych si přečetl literární předlohu. Stylem má film dost blízko k trilogii Bouřlivé/Zralé/Mladé víno, což ještě umocňuje Němec ve velmi podobné roli pokrokového předsedy družstva. Nedejte na zdejší modré hodnocení, za vidění rozhodně stojí. 65 %. PS: Eva Jeníčková je tady nejvíc sexy, co jsem kdy viděl! ()
Skvělej Vašut! ()
Kritika takřka kapitalistických poměrů v jednom JZD. Lidé jsou zde zaměřeni pouze na výkon a vydělávání peněz. Navazují povrchní vztahy, soudružská pospolitost se z družstevníků dávno vytratila. Zasloužilý soudruh, jenž se odmítá smířit s úpadkem socialistických hodnot v družstvu, nakonec z bezmoci zareje držkou v ornici a prohrává nerovný souboj. Mladý inženýr neschopný prosadit se v tvrdém a bezohledném prostředí se vrací se do náruče socialistického nicnedělání. Tam může v klidu zase v práci spát a nikdo mu nebude šlapat na pérka. Na filmu je krásně poznat, jaký měli soudruzi vítr ze změn, které plíživě infikovaly komunistický absurdistán. Do agitky vměstnali něco perestrojkových prvků jako kozy a kritiku zlodějen a šméčkaření. Jinak je zde ale patrný zdvižený prst, který má diváka varovat, jak by to mohlo dopadnout, kdybychom podlehli šálivému pozlátku a naše životy by byly vyprázdněny skoro stejně tak jako lidí na západě. Páni fimaři se jistě snažili zavděčit některým vysoce postaveným soudruhům, kterým ležely Slušovice v žaludku. Na druhou stranu je třeba přiznat, že měli do určité míry pravdu. Úspěch Slušovic byl příběh jednookého krále mezi slepými. V nekonkurenčním prostředí dokázaly využít své protekce u některých papalášů a jako jedni z mála v socialistickém bordelu prosperovat. Fuj, ještě že je ta doba v nenávratnu, ani ty příšerný písničky z Vašutova walkmanu se nedaly poslouchat. ()
Jako ajťák ze Zlína jsem musel tuhle alegorii na Slušovice vidět. No, nicméně jsem moc nepochopil o čem to celé bylo a na Vašutovy sluchátka jsem byl alergický už po čtvrthodině. ()
Film, který ve své době těžil z popularity tehdejšího JZD Slušovice.Jinak nic moc. ()
Shlédl jsem na HBO znovu po 24 letech pozoruhodný a „dojemný“ československý film z roku 1987 Hauři pojednávající o JZD Slušovice. Mladý nadějný inženýr (vlasatý a mladý Marek Vašut) jezdící vozem Škoda Š 105 se střešním oknem (na kterém s oblibou tancuje breakdance) je znechucený nefungujícím státním podnikem, švagrem bohatým vexlákem (Boris Rösner) jezdícím v červeném Fiat Uno první generace a snoubenkou, která se touží vdát do Dánska (herečka Eva Jeníčková se skutečně vdala do USA :-) ). Nechá se zaměstnat v kapitalisticky fungujícím JZD Podhůra (Slušovice). Zde dostane nadějný, mladý, dynamický inženýr lekci „z velice, ale velice sametového kapitalismu“. Naivní představy o svobodné demokracii jsou ve srovnání s naší skvělou současností až dojemné. Výroky jako „Zasraný bolševici“, „Chtěl bych konečně zažít jaký to je, když se někde pracuje doopravdy“, „Dovedeš si představit kdyby se takhle makalo všude“, „Letošní zima mnohé naše podniky a pracovníky opět nepříjemně zaskočila“, „Řidiči jsou prémiováni tak, že se jim nevyplatí krást naftu“, „Umíš programovat? V Podhrůře umí programovat každej“ a „Tohle koketování s kapitalismem musí skončit, o tohle jsme přece nebojovali“ mi až vrazily slzy do očí. Film je z historického hlediska pozoruhodný přehlídkou tehdejší výpočetní techniky. Sinclair ZX Spectrum, magnetopáskové jednotky, výpočetní středisko, závěje terminálů Robotron z rozlišením Herkules (kde udělali soudruzi z NDR chybu?), 5ti-leté dítě bezmyšlenkovitě bušící do klávesnice osmibitového PDM-85 apod. Opět slzy v očích … Víte že v roce 1984 stál osmibitový osobní počítač ZX Spectrum (procesor Intel 8088, frekvence 4,7 MHz, místo hardisku kazetový magnetofon, monitor černobílý televizor Orava) 10 000 Kčs. Průměrný plat byl 2 500 Kčs, měsíční nájem dvoupokojového družstevního bytu byl za 150 Kčs. Nevěříte :-) ? Kdyby lidi tenkrát tušili, že za dva roky to dostanou naplno a z vlastní vůle :-). Nekompromisní personální metody jsou ve filmu přehnané a odpovídají naivní představě barandovského režiséra o kapitalismu (po první chybě sesazení na nižší pozici to se neděje ani dnes v pobočkách nadnárodních společností. Ovšem intenzita práce je taková, že by tehdejší borce přešel úsměv). I v kapitalismu se člověk může úspěšně flákat, být neschopný a brát těžké peníze (ve státní správě, v politice, pokud jste blbý, omezený a neschopný syn předsedy představenstva soukromé firmy). I v kapitalismu po dvaceti letech můžou věci úspěšně nefungovat (zdravotnictví, soudy, státní zakázky, korupce, Česká pošta a České dráhy apod.). Tehdejší problémy (vexláci, zvláštní prodejny pro papaláše KSČ, TUZEX) jsou viděno prizmatem dnešní doby roztomile malicherné. Kdo by dnes vydělával na směně valut, když může vytunelovat banku nebo světovou ekonomiku viz současná krize :-). Silně herecky obsazený film tenkrát jen tak nenápadně bez zájmu prošuměl tehdejšími kiny. Bezvadný František Němec jako předseda družstva Janovec – František Čuba (jezdi v jedovatě zeleném tehdy nedostupném BMW 320), sympatický, sebejistý, revoltující Marek Vašut, kapitalisticky pragmatický zemědělský inženýr Karel Roden (umí programovat), čestný a rovný vedoucí Ladislav Křiváček (tomu jsem toho vedoucího věřil – hrál to jako by to dělal celý život. Nedoceněný herec.), selsky prostá Ivana Chýlková jako inženýrka původem z valašských chotárou, bezcharakterní mamonářský vexlák v podání Borise Rösnera, Martin Stropnický (po revoluci velvyslanec v Portugalsku, Italské republice, u Svatého stolce ve Vatikánu a krátce ministr kultury) jako kolega hlavního hrdiny, konstruktér v Technostroji s.p., Lubomír Kostelka jako zklamaný poctivý a doufající v obrat k lepšímu člen strany a mile slizký náměstek státního podniku Technostroj s.p. Jiří Cízler. Filmem se dokonce, ve vedlejší roli maloměšťáckého potenciálního tchána, mihnul věrohodný Luděk Kopřiva. Z celého filmu vyznívá dojemná beznaděj zahnívajícího socialismu, kdy lidé s nadějí toužebně čekali až to konečně rupne a nastane „kapitalistický ráj“. Takovéhle filmy podrývaly socialismus :-). Filmu může porozumět pouze člověk, který tu dobu zažil. Kde jsou ty doby kdy to stálo za …….. Skvělá a humorně případná hudba Pavla Dobeše, Olympic, super skupina Elán, Vltava a Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany (proč?). () (méně) (více)