Dětská hra

Zbytečný pokus, který však jednou přijít musel. Dnešní mládež to dle mého v drtivé většině neosloví a nevím, co jsme si z toho měli odnést my starší, kteří v dětství vídali toho pravého Chuckyho po setmění i v zásobníku na prací prášek máminy pračky. Nijak víc to rozebírat nechci a napíšu jen, že kdo se těší, až tento remake po dokoukání odstřelí a poplive, toho samotný film nemá sílu přimět změnit názor. Ale kdo od toho příliš nečekal (jako já) a zkusil s filmem spolupracovat, úplně blbou náladu z něho mít rozhodně nebude, protože zas taková katastrofa to fakt není. Za mě čistých 5/10 a snad poprvé jsem z kina odcházel zdešen hrůzou, to když při závěrečných titulcích začal Mark Hamill zpívat:) Nejspíš si to celé hodně užil. (25.07.2019)

Roztomilé volné pokračování roztomilých příběhů o Chuckym. Hraje se už trochu jiný level - Buddi/Chucky není vlastně pravý Chucky, jeho temné já není převtělený zabiják nýbrž pomsta ponižovaného vietnamského nádeníka, nicméně šlape to a funguje celkem dobře. Nemůžu si však pomoct od pocitu mírného zklamání, že z námětu by se bývalo dalo lehce vytlouct ještě mnohem víc zábavné řezničiny, ale i tak je ve filmu několik milých momentů. Třeba obličejový skalp na melounu, krutý konec tlustého zpoceného perverta ve sklepě, vražední medvídci s červenýma očičkama, no vrcholem pro mě byla jistá scéna z nákupního střediska v den zahájení prodeje Buddiho 2: Natěšený, štěstím zářící dětský holčičí obličejík zbožně koukající na potácejícího se reklamního panáka, kterému se ovšem záhy dostane ledové sprchy v podobě teplé tepenné krve z panákovy krkavice. Kouzelný gag. (17.09.2019)

Kdysi perverzní a mimicky dokonalá panenka dostala robotický design, kdoví proč se pojmenovala Chucky a přišla si postěžovat, že její značka už v roce 2019 tolik (do kin) netáhne. A stalo se, že Buddi/Chucky vypadá o sto procent hůře než jeho sedminásobní předchůdci, dokonce i televizní verze mu výtvarně a animačně dávají na frak. Ano, nový Chucky vypadá dementně a vůbec nebudí respekt. Určitě tohle "vzkříšení" nelze označit za remake, jak se mu často přisuzuje, styčných bodů má zanedbatelné minimum a celkově film nijak významně svůj originál a scény z něj (otrocky) nekopíruje. Chucky se dostává k novému majiteli, je jím už panenkám na hraní odrostlý klučina, co má atraktivní mámu, čímž se nabízela možnost, že Aubrey Plaza skončí s Chuckym ve víru milostných hrátek, kdyby ovšem tvůrci neměli obavu z kauzy harašení, která by případně zvedla vlnu nevole, načež panenku raději moc nepolidštili a vybavili ji ryze psychopatickým manévrováním. A to je na filmu ta nejzábavněji a nejzručněji vyvedená část, jelikož mordy jsou krvavěji vyvedené, protkané černým humorem. Takže když je kamarád Andy v úzkých, vždy ho podrží Chucky, který ho nejdříve zbaví nepřizpůsobivých rodinných příslušníků, zaskočí si i za postarší černošskou sousedkou, aby jí dal lekci z automobilové jízdy, a když zbude čas na velký finální třesk, tak poškádlí i nakupující v obchodě s elektronikou. Nejhůře stravitelným byl nápad, že (robotická) panenka sériové výroby je technologickým výkřikem, po kterém šílí davy. Působilo to značně nevěrohodně, už jen to, jak neatraktivně tento produkt vyhlížel. A k tomu se přidal vážně míněný scenáristický tah, že jejímu kouzlu podlehnou i teenageři. Tuhle nepřístojnost film dohání solidním spádem, invenční ráz má také své zastoupení a Gabriel Bateman a spol. z toho vycházejí vesměs pozitivně. Od verze, co jde do kin, jsem ale přece jen čekal vytříbenější stylové uchopení a progresivnější režii. Lars Klevberg a spol. Chuckyho pokolení uchopili poněkud svérázně a to se promítlo na rozhořčených recenzích i nízkých tržbách. V úvahu však připadá především (s)prostá možnost, že Chucky co měl, to už krvavě (ode)vzdal v jiných filmech. 8/10 (17.09.2019)

Reboot Dětské hry se rozhodl vsadit na klasicky béčkové pojetí. Situační humor a bizarní způsoby vraždění, při nichž sice lítají střeva a cáká krev, ale vlastně nevíte, jestli si zakrýt oči, nebo se smát. Podstata Dětské hry, tedy hlavní postavy, jsou aktualizovány tak, aby dávaly větší smysl současnému divákovi, a to i tomu náctiletému. Od novinky Larse Klevberga nečekejte žádnou velkou filmařinu. (06.10.2019)

Jakožto zdejší hororový expert se domnívám, že Lars Klevberg neměl sebemenší ponětí o tom, co vlastně točí. Režisér očividně tvoří bez jasného autorského záměru, kdy pouze zmatečně přeskakuje mezi jednotlivými filmovými žánry, abychom ve výsledku dostali zcela nefunkční slepenec. Obdobným způsobem bylo patrně naloženo i se scénářem, který je spíše skládankou různých kousků vzájemně k sobě sešitých bez jakékoliv vnitřní koherence. Každý opravdový fanoušek hororu bude u Child's Play pouze ztrácet čas a já tak snímku uděluji naprosto zasloužený odpad. (13.07.2019)