Žízeň po životě

Po shlédnutí francouzského filmu Van Gogh (1991) jsem zákonitě musela vyhledat i Žízeň po životě. Moc mě zajímalo, odkud se všechno Goghovo znechucení, ale i jeho vnitřní světlo, vzaly. Co prožil, že v jeho obrazech je tolik života a v jeho duši žádný? Van Gogh byl poslán jako mladý kněz mezi hornickou chudinu v belgickém Borinage. Nesmírná bída, hlad, umírající a mrtví, s nimiž se denně setkával, to vše ovlivnilo jeho touhu sloužit lidem i Bohu jinak, než kázáním Evangelií. Otevřeněji a podle jeho názoru i poctivěji - malováním, kresbou. V Paříži, obklopen největšími umělci své doby, se učil. Až venkov, Provence, v něm ale probudil schopnost ztvárnit krásu okolního světa tak, jako nikdo před ním ani po něm. Stále však žil ve strachu, že poslání, které si předsevzal, nedokáže naplnit. To přinášelo hlubokou vnitřní osamělost. Byl plný lásky, kterou neměl komu dávat. Proto ji dával do obrazů. "Ne, nebyla to smutná smrt. Odehrála se za jasného denního světla a sluneční paprsky padaly na zem jako čisté zlato ..." (24.01.2014)

Nakrútiť vynikajúci film o živote slávnej osobnosti predstavuje veľký problém. Problém o to väčší, ak jeho predlohou je vynikajúco napísaný životopisný román. V prípade Smädu po živote sa to podarilo. Obsadenie dvoch hereckých gigantov do hlavných úloh, získanie prístupu k najvýznamnejším dielam oboch maliarov, pútavý dej a skvelá hudba dali vzniknúť životopisnému filmu, ktorý má šancu zaujať aj po viac ako pol storočí nielen milovníkov výtvarného umenia, ale aj tých, ktorí dovtedy vedeli iba to, že niekedy existoval maliar, ktorý si v záchvate šialenstva odrezal ucho. A tak jedinou nezodpovedanou otázkou v spojitosti s týmto filmom ostáva, prečo som mu ani teraz nedokázal dať plný počet hviezdičiek. (24.10.2012)

Umělecký duch se musí vyjádřit, nikoliv pochopit. Život a lidé bývají krutí k těm, kteří se světu otevírají celou svou duší. Báječný film o komplikované osobnosti, která musela trpět, aby jiní se mohli těšit z její tvorby. Jak trpké je vědomí, že ten který se nesmazatelně zapsal do historie lidstva, byl za svého života tím samým lidstvem odsuzován a vysmíván. Bylo by krásné myslet si, že Van Gogh nyní shlíží z planoucího nebe již bez trýzně, jelikož vidí, že díky svému dílu nebude už nikdy osamělý. A že byl přijat tím Bohem pro kterého tvořil, Bohem života a krásy. (23.10.2012)

Jeden z mych nejprijemnejsich objevu posledni doby. Excelentne zpracovany Vincent Van Gogh biopic. Umelecke prostredi plne vsech malirskych osobnosti dane doby, desitky Goghovych obrazu a zfilmovani jejich tvorby, rozbor malirskych technik, inspiraci, tezkosti umeleckeho zivota, kdy je pro skutecne umeni nezbytne obetovat ostatni zivotni sfery, deprese, mentalni kolapsy, velmi dobry Kirk Douglas a maximalne pusobiva art direction. Jedine zklamani je naprosta ignorace tinnitusu, ktery byl jednou z primarnich pricin jeho uchorezaci episody. "I tried to show a place where a man can ruin himself, go mad... commit a crime." 9/10 (23.03.2011)

Pro ty, kdo z Gogha znají jen jeho ucho, a ještě si myslí, že mu je ukousl Tyson, výborná - možná však až příliš náročná možnost trochu hlubšího ponoru do světa tohoto výjimečného malíře i člověka. Mnoho o malířství, mnoho o malířské vášni, mnoho o životních i pracovních rozporech. A pak ty dvě postavy: Vincent van Gogh skvělého Kirka Douglase, nikdy jsem si nemyslel, že by kdokoliv mohl tohoto malíře ztvárnit až takto bezchybně. Ještě výraznější je však možná Paul Gauguin živelného Anthony Quinna, jehož Oscar je naprosto zasloužený. (17.07.2005)