Miluji tě modře

Uh... po filmu z první světové a to hodně drsném filmu... se tahle romantická komédie rovanala útoku yperitem... Já prostě pořád chci dát českým romantickým komediím šanci... A vždy pak toho lituji. Po tomhle filmu budete mít modré mžitky před očima, protože hrdinka v něm nosí stále jedny šaty - modré. Tedy ehm..pokud zrovna není nahá a neukazuje svá prsa. Nejsem citlivka, proti mladým ňadrům nic ani tomu dalšímu kde se ženám sbéhají nohy, ale tady se to na diváka valí jak Bohemia chipsy ze sáčku. Mimochodem těch tam coby PP také bylo přehršel. Komediálního na filmu nebylo prakticky nic, ovšem pokud vám nepřipadá vtipné např. když Kratina tvrdí synovi, že ženských nesmí bát a pak před jednou vylézá po čtyřech z restaurace vysílače na Žižkově. No, snad to bude mým nachlazením i už otravnou zimou (bílo mělo být na vánoce ne teď), protože jsem si celkem užíval všechny ty hezké záběry na letní Prahu a snad proto dávám za dvě origami. Byla to ale tragédie a ten sajrajt si na hlavu raději nedávejte ! * * (06.02.2019)

Film jsem chtěl vidět, protože mě zaujal jeho plakát a protože se mi líbil Šmídmajerův předchozí film Probudím se včera; jsem z něj ale nakonec velmi zklamaný (byť oba filmy spojuje nadprůměrný výskyt hezkých holek, v tomto filmu dokonce i často zcela nahých). První nelibost - obsazení. Václav Jílek s Denisou Nesvačilovou jsou oba stejným dílem nehezcí a nezajímaví a jejich herectví mě nebavilo (DS v některých záběrech vypadá jako pes). Role Davidovy matky v podání Taťjany Medvecké je vyloženě trapná a nepochopil jsem, proč o ní Davidův otec (herecky naprosto tragický Vladimír Kratina) mluví jako o ženě v přechodu, když jí v době natáčení bylo 63 let (tedy ve věku, kdy už měla klimakterium zaručeně dávno za sebou). V tom filmu se dál vyskytuje celá řada herců, které nemůžu ani vystát: Marek Vašut - děsivě špatný jako vždy, Rostislav Novák - jeden z nejošklivějších lidí co znám, Miroslav Táborský - na stará kolena hrající v čím dál větších kravinách, Josef Alois Náhlovský - zrůdně špatný neherec, a další. Herecky mě tam bavili jen mí oblíbenci Hana Vagnerová a Zdeněk Žák, prostor jejich postav ve filmu je ale bohužel jen malý. Druhá - snad ještě větší nelibost - product placement vyvedený do obludných rozměrů. Miloslav Šmídmajer se podle mě stává nekorunovaným králem českého product placementu, respektive toho, jak skrze něj dokonale film zprasit. Kdysi jsem s ním četl rozhovor, kde uvedl, že bez PP už dnes není možné natočit celovečerní film. Fajn, tak radši nic netoč, já na to - než přivádět na svět takovéto sračky, které jsou PP prolezlé skrz na skrz a vyloženě to křičí z každého záběru (vrcholně dementním příkladem za všechny je asi scéna, kdy David vstoupí do prodejny, kde se cizí žena ptá prodavačky: "Opravdu mi Donna Hair zlepší kvalitu vlasů?"). No a konečně mě ten film iritoval i tím svým pseudoartovým laděním, které se projevovalo například tím, že většina postav ve filmu nosí oblečení modré barvy (do modra jsou vymalované i stěny bytu Davidovy matky - po chvíli už vám ta všudypřítomná modrá začne lézt krkem), nebo že David o Tereze pronese, že "když běží, vypadá jako od Chagalla" - omg, ten, kdo mohl tak stupidní repliku napsat, nikdy žádný Chagallův obraz vidět nemohl. Celkově jsem z toho filmu byl skutečně hodně rozmrzelý a myslím, že je dobře, že chudák Jaroslav Papoušek už není mezi živými, jinak by se asi dost podivil. (29.09.2017)

modré memento scenáristické legendy československé kinematografie - netuším, jestli Papoušek tenhle film miluje, ale spíš bych si tipnul, že z něj rotuje v hrobě... podobně jako u Jiřího Menzela došlo blahé paměti k přerodu z fáze “dobrý tvůrce” do fáze “velký špatný”, i Papoušek tu (v zastoupení, což je dost podstatný - ale chyba nejspíš bude už v prvopočátku) předvádí obdobný myšlenkový veletoč a jarmark marnosti... připadá mi, aniž bych chtěl jakkoli zobecňovat, že tyhlety pocty a dodělávky šuplíkovejch děl velkejch mistrů a přebírání / přepisování jejich scénářů fungl novými týmy stojej častokrát za velký, modrý, nepříjemný kulový - někdy to možná žádá situace, ale někdy se o to ani kdokoli neprosí, což je přesně případ MILUJI TĚ MODŘE... chápu, že Šmídmajer miluje šedesátkový československý tvůrce (koneckonců jeho možná nejlepším filmem nejspíš navždy zůstane formanovskej dokument), my všichni je milujeme celým barevným spektrem, ale některý sny by si člověk neměl plnit - jako třeba aktualizaci a zfilmování scénáře šedesátkového barda, kterej je do současnosti přenesen takovým způsobem, že z toho má jeden dojem, jako by se snímek s jakoukoli současností (a konceptem reality jako takové) rozžehnal a nechal ji stranou... zároveň je to projekt tím podivnější, že asi nešlo o úplně lacinou záležitost (jako, jezdit z Prahy do Olomouce jen kvůli natočení vrátnice a iracionálního Rosťovo výstupu na Suškově soše je docela luxus)... to je ale všechno oukej - ať si lidé točí třeba cirkus Berousek balancující na špici brněnského orloje, mají-li na to prachy; už méně oukej je ale celkové vyznění filmu: 1.) holky zase jen na čumendu nebo jako karikatury - tybláho, z jistého úhlu pohledu vypadá česká kinematografie jako průmysl ovládaný mlsnými šedesátníky+, kteří by si rádi plácli, ale už je žádná nenechá, tak o tom pak točej filmy; 2.) “ne” není odpověď - kdo vymyslel, že je romantický (nebo vůbec přijatelný) uhánět holku imrvére den co den, přestože tato se jasně vyjádřila, že nemá zájem?; 3.) umělci jsou prolhaná prasata - tohle je taky pořád všude, ačkoli podobnej stereotyp byl vousatej už v době, kdy ho poprvý vynašli... ve výsledku tak máme před sebou efektně nasnímaný sexistický svět, který obývají povrchní a bezprizorní osoby, v němž sexuální obtěžování je prezentováno jako romantické chování - a kde umění je pouze prostředkem k ukájení vlastního libida... (25.01.2021)

Kurňa asi se taky stanu uměleckým fotografem a budu fotit akty. Jo děvčata tu byla fajná, dobře stavěná, jen škoda, že ten příběh už nebyl tak skvělý. Místy neskutečná nuda a opruz, ale našlo by se tu i několik zajímavých momentů. Já osobně bych však zas až tolik dvojici Václav Jílek a Denisa Nesvačilová nehanil – hráli to, co jim dovolovaly jejich možnosti a zas tak katastrofální výkony nepodali. Nicméně se mi potvrdilo, že většina českých filmů (hlavně těch z poslední doby) je na podprůměrné úrovni. Zlaté československé kousky… (10.11.2018)

Nechte Terezu zahnívat v letitém vztahu s doktorem Davidem a dopřejte jí únik z té šedivé nudy v podobě vášnivého vztahu s artistou Igorem. Pak bych možná uvažoval o lepším hodnocení. Ale tady ten kšeft (tohle má být láska?) s přestárlým, ufňukaným, neodbytným, uhlazeným pražským mamánkem mě nedojímá. (03.12.2017)