Jméno růže

Když jsem se pouštěl do sledování seriálu, pořád jsem si říkal: "Nesrovnávat. Nesrovnávat." Ani s geniálním Ecovým románem, ani s výborným Annaudovým filmem. Ale všechno, co tvůrci seriálu přidali (flashbacky, avignonské prostřihy a lesní dostaveníčka), jen zbytečně rozbíjí atmosféru. Snaha nacpat do děje i silnou (doslova, nikoli jen metaforicky) ženskou figuru pak působí směšně. Turturro dobrý, ale než znovu tohle, raději si poněkolikáté přečtu knihu/ pustím Annaudovu adaptaci nebo povedenou rozhlasovou dramatizaci natočenou v roce 2002. (17.01.2020)

Dosud jsem nenašel stoprocentní odvahu přečíst si knihu, ale filmovou adaptaci uctívám, neboť jde o jeden z nejgeniálnějších filmů všech dob. K nové výpravné seriálové adaptaci jsem tedy přistupoval malinko s odstupem, nicméně po chvíli bylo jasné, že se není čeho bát. Nové Jméno růže je adaptací, která na tu filmovou samozřejmě nemá, ale i tak je vynikající, a vzhledem k rozsahu je tam na všechno tak nějak víc času, takže je všechno v pořádku. Obsazení je mimořádně povedené, stejně tak výprava a hudba, režie a scénáře plné strhujících a mimořádných dialogů. Je pravda, že jsou v seriálu místa, která to trochu roztahují a zbytečně narušují, ale není to nic hrozného, navíc hlavně druhá polovina je už strhující od začátku do konce. Jen tomu schází ta atmosféra, kterou měl film a co se týče obsazení, tak snad jen Everett byl lepší, než F. Murray Abraham. Seriál je skvělá záležitost, ve které je ta detektivní zápletka zpracována výborně, zbytek už o něco hůř a který by možná bylo lepší vidět v celku. Ale který hlavně stačí vidět jen jednou. Na rozdíl od filmu. I přesto jsem náramně spokojený a mám z nového zpracování velikou radost. Tyhle velké evropské projekty fakt stojí za to. 75%. (22.02.2020)

Vilém z Baskervillu, už vzhledem ke své inkviziční minulosti, vyhledává zločin, který kolem něj krouží a chce jen jeho. Na počátku bylo slovo, ze slova se stala kniha, podstat knihy a podstat zločinů vedou ke zločinci; tak alespoň gnostikové. To je ale jen jedna z mnohých facet z Ecova románu "Il Nome della Rosa", jeden ze znaků, se kterými si Eco, jako semiotik, hraje jako kočka s myší. Jeho pokus o přeložení (dekódování) "středověku" do pochopitelného tvaru lidem postmoderní doby, selhává. Nejenže to nejde, nespíš to není ani zapotřebí... Battiatova "rozšířená verze" láká tím, že vysloví něco dosud nevysloveného, možná i objasní nemyslitelného. Ale chyba lávky! Nic takového! Časový prostor několika hodin je vykryt povětšině akční výplní, neorganicky vkládanými, byť očekávanými, flashbacky atd., čímž se z luštění znaků dostáváme stále více do oblasti "fantasy". Od Anaudova citlivého zpracování, jsme se tedy nedostaly dále, žádný pokrok, ale (jak navrhuje Masaryk) odkrok... Nunc ubi Regulus aut ubi Romulus aut ubi Remus? / Stat ROMA pristina nomine, nomina nuda tenemus - Kde je Regulus a kde Romulus a Remus? / Ze stravěkého Říma zůstalo jen jméno, jen jména uchováváme." Ecovi se se víc než ŘÍM líbila RŮŽE. Mně ostatně také. (23.02.2020)

Knihu som nečítal, ale veľmi na mňa zapôsobil Sean Connery v roli Williama von Baskerville v Annaudovej verzii. Na tomto seriály ma zaujala hlavne dĺžka skoro osem hodinových epizód. Bol som zvedavý, čo také je tu navyše, alebo iné oproti brilantnej filmovej verzii. Zo začiatku ma to celkom bavilo, ale potom som zistil, že okrem toho, že je to zbytočne rozťahané, odpútavajú od vrážd pozornosť vedľajšie postavy, ktoré moc nemajú čím zaujať. Čo sa týka hereckého obsadenie na čele s produkujúcim polo talianom Johnon Turturrom, tak je to prekvapivo fajn. Samotný seriál nie je zlý a určite ho odporúčam tým, ktorý žeru Conneryho ako františkána a aj keď som sa vyložene nenudil, pretože príbeh je stále dobrý (temná klaštorová výprava nechýba aj keď toto je trošku "čistejšia verzia"), zistil som, že Il Nome della Rosa s roku 1986 je oproti tomuto skutočne vybrúsený kúsok. 70% - 3* (03.02.2021)

Přenést nejslavnější román Umberta Eca do podoby osmidílného televizního seriálu nebyl špatný nápad, jenže tvůrci jej uchopili za ten nejblbější konec, jaký mohli. Příběh je naprosto nesmyslně nastaven o dějovou linii s pomstychtivou amazonkou, jež je na ústřední zápletku naroubována necitlivě a vzhledem k závěrečnému vyústění nemá mnoho významu. Opatství sice působí velmi podobně jako v Annaudově filmu, nedostává se mu ovšem takového tajemna a špinavosti. Z herců snad jedině Rupert Everett v roli inkvizitora se přiblížil ďábelskému charismatu F. Murray Abrahama a Damian Hardung coby Adso se rovněž přiblížil Christianu Slaterovi. Johna Turturra mám moc rád, i tady se snaží, ale budu si jej radši pamatovat jako úlisného podrazáka z Millerovy křižovatky než jako Viléma z Baskervillu. Této postavě v jeho podání schází hřmotné charisma Seana Conneryho a působí spíše jako vystrašený zajíc, než moudrý mistr. Vyniká to především v konfrontacích s Bernardem Gui, přičemž by měli být rovnocenní protihráči. Někteří herci přehrávají až to není hezké (především Salvatore a Berengar). Za výše uvedené klady dávám 40%, i když závěr to hodně pohnojil a díky hloupé nedotaženosti a absenci katarze bych jej poslal do odpadních vod. (07.03.2020)