Nový papež

Osobitý italský režisér Paolo Sorrentino naservíroval divákům další obrazovou lahůdku, disponující nesmírně vtahující atmosférou, podpořenou úžasným soundtrackem a okořeněnou notnou dávkou provokace. Rozhodně neztratil nic ze své kvality, přitažlivosti a originality. Přesto musím konstatovat, že Nový papež nemá tu sílu svého předchůdce z roku 2016. Těžko říct, zda to zapříčinila zpočátku téměř nulová přítomnost Juda Lawa, který byl alfou i omegou seriálu Mladý papež. Ačkoliv se John Malkovich zhostil role nejmocnějšího muže katolické církve naprosto skvěle, tak teprve poslední tři epizody, v nichž se opět hřál na výsluní Jude Law, měly patřičný nadhled a údernost. (85%) (12.11.2021)

Tento Sorrentinův seriál je dalším, ještě vytříbenějším pokračováním předcházejícího MLADÉHO PAPEŽE. Připočteme-li k tomu merita Husovy či Lutherovy kritiky zesvětštělého kněžství jejich doby, výrazy jako peleš lotrovská, papeženci a řada dalších nemohou nepůsobit jako alespoň zčásti současné. Prohnilost halená cudně do výrazu vystupňovaného individualismu, se neomezuje na tuto církev, charakterizovanou mj. zvýšenou pedofílií. Výsledný pocit tlumočený mimořádně vytříbenou filmovou řečí budí pocity, jež mají ke krásnu dost daleko. (01.10.2021)

(NEO)NOVÝ PAPEŽ. První díl vynikající, druhý trochu průměrný, třetí a čtvrtý už byly hrozné, nicméně další díly byly svojí dokonalostí na úrovni Mladého papeže. První série byla sice v součtu celkově lepší, ale i Nový papež dokázal obstojně navázat a jeho zhlédnutí bylo velkým zážitkem, na pět hvězd to bezpochybně stačí. Tentokrát ale Sorrentino hodně přitvrdil, vzal si na paškál ty největší současné problémy církve, podle mého názoru je dost zveličil a začal se jim věnovat. A do toho vnáší svůj nový druh humoru, kdy chvílemi snad i trollí diváka. Některé vtipy jsou skvělé, některé až hodně přízemní (připomínáte mi mého oblíbeného herce Johna Malkoviche). Nebo úplný konec s dítětem, kdy je zase odkazováno na Osvícení, což jsem ocenil. Ale zpátky k tomu přitvrzení - v některých momentech jsem si už říkal, že to je za hranou. Zatímco Mladý papež se těch témat dotýkal jen jemně, tady to vypadá, jako by Sorrentino v posledních 4 letech četl jen Sigmunda Freuda. Sexualita a vztahy všude, až to bylo na obtíž, nehodilo se to tam. Ester se svým chováním vyloženě změnila v záporáka. Jelikož v celkovém vyznění to dávalo smysl, oddychl jsem si, ale v některých momentech jsem byl znepokojen, jestli to Sorrentino už náhodou nepřehnal. Škoda jen, že se Lenny z komatu probral relativně pozdě, Sorrentino to dlouho protahoval, protože potom získal seriál skvělých obrysů první série - kdy se vrátil i starý soundtrack jako takový symbol. Pius XIII. v novém papeži už působí jako světec se vším všudy, snad kromě fórků s cigaretami. Jak vystupuje, jak mluví, jak působí neuvěřitelně vyrovnaně a jaké koná samozřejmě zázraky dokazuje, jaký pokrok od prvního dílu udělal a jaký se z něho stal Světec s velkým S (pořád se musím smát při pomyšlení na ty idioty, kteří u první série do komentářů psali, že Pius nevěří v Boha). Nový papež je plný poselství. Ať už na rovině komické (dokonalé zesměšnění prosté a přitom hloupé politiky současné hlavy církve pomocí Františka II.), tak rovině příběhové (odsouzení radikalismu na úkor umírněnosti, aristotelovské upřednostnění střední cesty). A po těch pár letech je vidět další Sorrentinův pokrok v technické oblasti. Dokonalé záběry do posledního detailu, pokaždé jiné intro, neonový kříž či konečně využitý prostor u závěrečných titulků, kdy Sorrentino ukazuje, jak moc rád by točil i hudební videoklipy s tanečnicemi. Po filmařské stránce je tedy pokrok znát, těším se na další Sorrentinovy filmy, protože tady se vyvíjí neuvěřitelným tempem. Pět hvězd dávám, ale Mladý papež byl ještě někde trochu jinde. (11.02.2020)

Mladý papež je nesmírně svěží dílo, které předčilo všechny moje očekávání. Pak ale přišel papež nový a mě spadla brada. Kam se poděla ta svěží režie? Tam, kde první série exceluje ve svojí nápaditosti, New Pope sází na nudně natočené dialogy u kterých jsem měl problém neusnout. Určitě za to může upozadění Jude Lawa na druhou kolej, jelikož když se vrátí, tak to stojí za to. Těch 6 epizod předtím jsem ale bohužel prozíval. (12.11.2020)

Pápež je späť! A Sorrentino tiež. Snáď jediný režisér pri ktorom je aj konkláve cool záležitosť čoby zo Scorseseho gangsterky. Keď Paolo sfilmuje určitý veľmi špecifický námet, obsiahne v ňom ďalšie desiatky mimoriadne podstatných tém a snáď stovky nápadov, odkazov a interpretácií umeleckých a filozofických diel. Všetko je to popretkávané symbolmi, no myšlienka je na záver jasná a nám ostane ťažko špecifikovateľný, no rozhodne príjemný pocit. (15.02.2020)