Hotel pro cizince

Neskutečně divnej film, ani nevím jestli se mě líbil nebo nelíbil. Petr Čepek tam kroužil kolem Taťány Fischerový jak zaseklej vrtulník a všichni v tom hotelu byli hrozně divný. Největší tragéd tam byl Jiří Menzel. Ovšem Hrzán byl taky slušná výživa prej "já jsem pes, haf, haf". Totálně mě překvapila Taťána Fischerová, tu jsem až doteď znal jen jako poslankyni, který říkali herečko a já jí viděl hrát až tady a hned takovou luxusní femme fatale, dost dobrá, taky jsem se do ní zabouch. Nejvyýraznější složkou filmu jsou jednoznačně herecký výkony Petr Čepek je tak trochu neprávem zapomenutá hvězda naši kinematografie. Vlastně je dobře, že děj nemá žádný děj, alespoň jsem si mohl nerušeně vychutnávat každý gesto, každej pohled a každou větu Petra Čepka, opravdu bezchybný herecký výkon. (01.02.2010)

"Nezlobte se, ale pro spásu duše neváhám použít paklíče!"                                                                                          Kouzelný absurdní humor, který si vychutnávám pokaždé, když zavítám do tohoto přepychového Světa, kde nabízí pokoj bez myší i bez hmyzu. Co figura, to skvost. Úžasná madam v ještě úžasnějším klobouku, úslužný číšník, který vám ochotně zajede pro chřest, rozpustilá Veronika, kněz, který se neváhá pro spásu duše schovat pod postel... Film, který mi přesně sedl do noty a neskutečně bavil. (04.11.2014)

Nu nevím, spíš mi to přijde, že sami tvůrci často tápali, co vlastně točí. Na zmiňovaný surrealismus je to místy hodně reálné, na Kafku málo paranoidně depresivní, ty vložené pokusy o slapsticky němého filmu jsou vyloženě trapné. A tak zůstává jen podivná atmosféra a výborné herecké výkony. Např. Táňa Fischerová mě hodně příjemně překvapila. ------ Režisér Antonín Máša patřil spíše k divadelním režisérům, kteří se pokoušejí o nové formy vyjádření. Přesto jeho několik celovečerních filmů patří k tomu lepšímu z české kinematografie. Hotel pro cizince natočil se svými kolegy z Činoherního klubu. Hlavní myšlenkou byla parafráze současného světa, kdy lidé jen tak přežívají a nemyslí dopředu ani se o nic nesnaží. Tento svět je parafrázován prostředím bláznivého hotelu, kam přichází zamilovaný mladík - básník v podání Petra Čepka. Hledá lásku, ale v marastu, kde nikdo neví, kým je, ani po tom netouží to vědět, se lásky nedohledá a nakonec tragicky umírá. Žel se tvůrcům ono bláznění poněkud vymklo z ruky a těžko říci, zda vůbec tušili, jaký celkový tvar chtějí filmu nakonec dát. Najdeme zde něco realismu vedle surrealismu, najdeme zde scény jako z němé grotesky, jež už vůbec do konceptu 102 minut dlouhého snímku nezapadají. Černobílá hříčka však nabízí skvělé herectví většiny zúčastněných, včetně Táni Fischerové. (19.02.2008)

,,Jediná jistota je láska. Která je rovněž nejistá." Zase to jedinečné filmové období 60.let. HOTEL PRO CIZINCE je po stránce příběhu i psychologie hodně zvláštní film, který mě svou zvláštností přitahuje již hezkých pár let. Ještě v dobách středoškolského studia mne jeden večer na mne zapůsobilo svou ojedinělou atmosférou. Čas od času si pouštím a pokaždé si užívám do detailů uměleckou stylizaci v nádherných kulisách a s roztomile absurdním humorem. Lze tak, ale není nutno vnímat HOTEL pouze jako frašku, je to podobenství o nás, o našem světě, o jeho podivnostech, bláznovství i nespravodlivosti a zločinění jakéhokoliv kalibru, jež krouží kolem nás, sami se stáváme "blázny" nebo "obětmi" toho imiginárního "hotelu", do nějž vstupujeme jako cizinci, s vlastními názory, s vlastním viděním světa, ale neustále se přizpůsobujeme nebo naopak ovlivňujeme osudy a konání jiných, aniž bychom si to uvědomili. Režisér Antonín Máša se hodně pohrál s kombinaci různých filmových žánrů a vytvořil dílko s prvky od tajuplného historického filmu, přes komorní drama, kriminálku, romanci, němé grotesky, mírně až po muzikál... a především plno nádherných absurditek ve filmu. Legendární Činoherní klub není pro mne zrovna tou oblíbenou kapitolou čs. kinematografie a sám o sobě svou tvorbou trochu podivný spolek, jehož stylu (na základě viděných TV záznamů inscenací) jsem nikdy nedokázal přijít na chuť. Alespoň zde jsme si takříkajíc "padly do noty". 100% (18.03.2017)

Taková obyčejná kafkárna, kde forma, jak už to u těchhle avantgardních děl s přehnaně vysokými uměleckými ambicemi bývá, upozadila obsah. A i přes fakt, že se jedná de facto o vedlejší filmový projekt Činoherního klubu (zřejmě nejvýznamnějšího divadelního souboru té doby) nutno konstatovat, že jde o slepou uličku filmové České nové vlny (a taktéž téměř o pravý opak Mášova pozdějšího vynikajícího civilního Ohlédnutí). Suma sumárum: Mášovo umění pro umění... (13.12.2013)