• LiVentura
    ****

    Snímek, který chce ukázat trochu více, než-li jen vraždu s peripetiemi.. Poeticko-tragicky laděný příběh nešťastně zamilovaného "střízlivého" poetika, který se zaplete s příliš mnoha zkaženými lidmi včetně toho nejhoršího, jeho vyvolené.!(27.7.2011)

  • WANDRWALL
    ****

    O komedii nemůže být ani reči. Jde o film ve fantaskních kulisách, ale je napsán skvěle, je radost se nechat unášet vážným tématem o jedné lidské existenci, hledající co v životě stojí za to a začíná pěkně od sebe.***Hledá lásku a nalézá smrt. Hledá podsttu života, ale tu nikdy nemůže najít, s ní nikdy nedokáže zcela splynout. Díky tomu, že většina lidí nepotřebuje až tak hledat lásku, tak jsou jen patvary a divochy, bez kultivace ducha a jen jsou, a právě takové si je i smrt jednou sebere.(18.9.2011)

  • JitkaCardova
    **

    Jelikož je to lidská mysl, co identifikuje postavy, probouzí příběh a rozvíjí ho v logických zvratech a uděluje i mění řád a pravidla rámce příběhu, je to také zase jen lidská mysl, co takovou tvůrčí orientovanost ve svém světě nezvládá a ztrácí se v nesmyslnosti. *** Je-li taková filmem ukazovaná postava ztracena v porozumění sobě a světu, který se kolem ní záhadně a obtížně utváří, pak sledujeme ono kafkovské mystérium jedince zmítajícího se v nepodvolující se, nenahrávající skutečnosti, bez ohledu na vlastní jednání čelícího nepřátelské cizosti, napořád vystaveného zdánlivě mystickým a tajuplným, přitom však pouze smyslem nenaplněným upřeným pohledům druhých, náhodně i adresně (jak totiž obé od sebe rozeznat) vyslechnutým průpovídkám i pozorovaným scénám... Všechno se přitom jeví jakožto osudové, klíčové, vyčerpává postavu tím, jak každé jednotlivosti musí věnovat maximální pozornost, aniž by jí některá konečně přinesla vysvětlení a úlevu. *** V takto nastaveném módu pak ovšem nezáleží na tom, jak hluboce propastných odtažitostí, jak velmi odcizených obrazů, jak naprosto nepochopitelných jevů jsme svědky, neboť nesrozumitelno se nedá prohlubovat ani stupňovat, zmatek a chaos, je-li zmatkem a chaosem, nelze zesilovat ani rozvíjet, není možné sledovat jeho vývoj a proměny, žádný logický spád děje... Není čemu rozumět. Absurdita může jen více či méně překvapovat, avšak neztotožnitelná se vtipem a bez point a závěrů se prvoplánově lacinými efekty brzy vyčerpá a začne unavovat a nudit. V oparu jedovaté manýry, na níž závisí život hlavní postavy, následuje stejně absurdní a nic neznamenající smrt, a trvá-li film dvě hodiny, končí zároveň těžkou otravou diváka. Totiž: Kafku jsme už četli a nic nového se na tomto poli, jež je nutně bez vývoje a na němž se pouze střídají nové a nové obrazy, nedá nabídnout. O to intenzivněji takové prostorné pole ovšem přitahuje a svádí tvůrce, kteří nevědí, co přesnějšího říct, protože s konkrétností si člověk může zadat a natlouct, ale generovat tajemnou nahodilost lze donekonečna a pro široké publikum bude člověk pořád vypadat jako dotýkač vyšších pravd a nepochopený filosof a umělec. *** ""Prosím vás, co je to za pořádek, spát se svou vlastní sestrou. A možná že to ani není jeho sestra!""(25.7.2014)

  • honajz
    ***

    Nu nevím, spíš mi to přijde, že sami tvůrci často tápali, co vlastně točí. Na zmiňovaný surrealismus je to místy hodně reálné, na Kafku málo paranoidně depresivní, ty vložené pokusy o slapsticky němého filmu jsou vyloženě trapné. A tak zůstává jen podivná atmosféra a výborné herecké výkony. Např. Táňa Fischerová mě hodně příjemně překvapila. ------ Režisér Antonín Máša patřil spíše k divadelním režisérům, kteří se pokoušejí o nové formy vyjádření. Přesto jeho několik celovečerních filmů patří k tomu lepšímu z české kinematografie. Hotel pro cizince natočil se svými kolegy z Činoherního klubu. Hlavní myšlenkou byla parafráze současného světa, kdy lidé jen tak přežívají a nemyslí dopředu ani se o nic nesnaží. Tento svět je parafrázován prostředím bláznivého hotelu, kam přichází zamilovaný mladík - básník v podání Petra Čepka. Hledá lásku, ale v marastu, kde nikdo neví, kým je, ani po tom netouží to vědět, se lásky nedohledá a nakonec tragicky umírá. Žel se tvůrcům ono bláznění poněkud vymklo z ruky a těžko říci, zda vůbec tušili, jaký celkový tvar chtějí filmu nakonec dát. Najdeme zde něco realismu vedle surrealismu, najdeme zde scény jako z němé grotesky, jež už vůbec do konceptu 102 minut dlouhého snímku nezapadají. Černobílá hříčka však nabízí skvělé herectví většiny zúčastněných, včetně Táni Fischerové.(19.2.2008)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(24.8.2006)

  • Jiří Kodet

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace