Hotel for Strangers
Režie:
Antonín MášaScénář:
Antonín MášaKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Petr Čepek, Táňa Fischerová, Marta Krásová, Vladimír Šmeral, Josef Somr, Jiří Hrzán, Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková, Ladislav Mrkvička, Jiří Kodet (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Český film HOTEL PRO CIZINCE natočil režisér Antonín Máša podle vlastního námětu a scénáře, na němž s ním spolupracoval kameraman Ivan Šlapeta a jako dramaturg se podílel Sergej Machonin. Podtitulkem scénáře "Mumraj o lásce a smrti" se autoři pokusili naznačit, oč jim ve filmu jde. Ovšem skutečně jen naznačit. Tajemný příběh lásky a vraždy mladého básníka v hotelu pro cizince je zasazen do secesního prostředí, které mu dodává zcela zvláštní atmosféru, v českém filmu téměř ojedinělou. Na druhé straně je nesporné, že film těží hojně z několika literárních i filmových vzorů. Mezi prvními nacházíme četné ozvuky Franze Kafky, druhé jsou pak dány především tradicí filmové veselohry němé éry. Příběh sám má však i symbolický podtext, který jej spojuje s dneškem. Hotel Svět je obrazem světa s malým "es". V tomto světě, prolezlém lhostejností, přetvářkou, lží a zločinem, hledá básník čistou a skutečnou lásku.
60. leta přinesla české kinematografii nejen vzedmutí kritického pohledu na sociální i politickou situaci, nejen zájem o mistrně postiženou všední existemnci úplně obyčejných lidiček, ale také experimentující hledání nového tvaru, nových vypravěčských metod. Jeden z nejvýraznějších pokusů podnikl Antonín Máša filmem Hotel pro cizince. V stísněných prostorách kdysi nepochybně honosného pensionu se odehrává příběh mladého nadějného básníka, jenž byl nalezen zavražděný. Sledujeme tak jakousi rekonstrukci jeho osudů, jak je zachycuje dochovaný deník, spleť snově podivných událostí, k nimž se jen obtížně hledá výkladový klíč. Máša natočil jakousi svéráznou tragikomedii, v obrazové složce hojně inspirovanou secesí, ale také odkazem Franze Kafky. Sc odstupem času však snadno postřehneme neživotnou spekulativnost. Pojetí, které zpochybňuje hodnověrnost lidského vnímání i plnou poznatelnost dění kolem nás, prozrazuje módní vliv některých filmů francouzské nové vlny, zejména Loni v Marienbadu. Výsledkem je však pouhé epigonství.
(oficiální text distributora)
Recenze (64)
Ou. Zamilovaný chlap ja často slepej a hrozně blbej. Ale že o tom někdo natočí film. Rozjezd je docela dobrý, až kafkovsky divný hotel s ještě divnějším osazenstvem, spousta známých herců v hodně mladém věku (Fisherová byla neskutečná samice, tomu bych ani nevěřil). Jenže hlavní hrdina mi svým zaslepeným blbstvím již brzy lezl pěkně na nervy, když se na scéně objevil Walda Matuška, film začal ztrácet tah (ne kvůli Waldovi, ale když to beru zpětně, tak od jeho objevení jsem to začal registrovat) a posledních cca 10-15 minut jsem už prospal (a nevracel jsem si to, takže nevím jak to skončilo a vlastně mě to ani vůbec nezajímá). Škoda, ten začátek byl zajímavý. Takže asi tak. 1.5* ()
Jedno z mistrovských děl nový vlny. ()
Forma podobenství byla v šedesátých letech oblíbená (např. O slavnosti a hostech, Případ pro začínajícího kata, Ovoce stromů rajských jíme, Den sedmý-osmá noc). Snad to byl pokus obloudit cenzuru, snad to byla itelektuální móda-pokus vyslovit nevyslovitelné (či zakázané) pomocí symbolů a absurdity. Připadá mi, že u tohoto filmu to tak úplně nefunguje (což může být má chyba), ale ta dekadentní, secesní nálada je v tomto filmu kouzelná a svůdná, stejně jako Táňa Fischerová. ()
Netvrdím, že Kafkovi rozumím. Často mě osloví velmi silně, ale někdy, zejména u jeho kratších próz, nechápu vůbec nic. V případě této Mášovy napodobeniny se ale, doufám, orientuji vcelku bezpečně. Kostýmní zkouška dopadla dobře, některé dialogy jsou náležitě absurdní, charaktery jsou možná spíš z Dostojevského Běsů (jaloví intelektuálové, drzí nýmandi). Co chybí, je silná společenská a charakterová analýza, kvůli které stojí za to se Kafkou (a Dostojevským) prokousávat. Máša si zaslouží uznání za snahu, ale přiblížit se takovým velikánům, to od něj bylo příliš příliš troufalé. A beznadějné. ()
" Ale jak vím, vyznáte se víc v masturbaci jak v šermu! ". Další avantgardní film České Nové vlny. Těžko popsatelné, bizarní, tajemné, podivné a vyloženě Kafkovské. Antonín Máša natočil tuhle podivnou ujetost podle vlastního námětu a v českých zemích nemá tenhle film obdoby. Aneb Činoherák v plné síle. Postavy, které zde vytvářejí Kodet, Čepek, Libíček, Hrzán, Mrkvička, Schorm - to je k neuvěření. Dohromady film vytváří jakousi snovou alegorii, do které když se vám podaří vniknout, tak vás zcela pohltí. Mě se to povedlo a můžu znovu donekonečna opěvovat zlatá šedesátá! A mimochodem se jedná o filmový debut Petra Čepka (už zde bylo jasné, že Čepek bude neobyčejným a charakterním hercem). ()
ocenenia : MFF Cannes 1967 - Nominácia na 1. cenu ()
Tak toto zas bola konina extremna. Vrazda mladeho basnika v hoteli pre cudzincov rozhodne nestaci na film, secesne prostredie filmu nedodalo zvlastnu atmosferu, ale skor prisernu nudu, kde sa dohromady hovno deje. A nemam rad Petra Cepeka! 5 % ()
Petr Hudec přijíždí do hotelu Svět, aby zde našel smrt. Jedna z prvních vět filmu, a po ní už následuje jen mechanické naplnění šablony - Svět jako hotel, mladý člověk chce básněmi popisovat jeho krásu, hledá věc pro něho nejvyšší - lásku, a místo toho nachází... Myslím, že Hegerová zpívá na stejné téma tříminutovou písničku a řekne v ní tu základní myšlenku daleko lépe. A kdo to zpívá: život je návykový a zabíjí? ()
No, mě to to tedy nebralo.. ()
Hvězdné obsazení, zajímavé ztvárnění a velká nuda. ()
Jednoznačnou devizou tohoto filmu jsou známí herci (zejména) z Činoherního klubu. Vynikající je nejen Petr Čepek, ale pozoruhodné je i ztvárnění řady malých rolí a roliček ze strany Jiřího Hrzána, Jiřího Kodeta, Josefa Somra či Jiřiny Jiráskové. Menší (a částečně i zpívanou) roli zde má i Waldemar Matuška. A pak je tu opravdu výjimečně krásná Táňa Fischerová. Naprostý úkaz... Film mě již od samotného počátku (tj. od chvíle, kdy básník Petr Hudec vstupuje do hotelu Svět) upoutal svou atmosférou plnou něžného absurdního humoru Snad všechny postavy (s výjimkou básníka Petra) se ve filmu chovají tak trošku bizarně, až to někdy člověka trošku zarazí a klade si otázku, co to je vlastně za lidi (viz třeba štěkající Jiří Hrzán). Ale na druhou stranu není tak trochu bizarní i celý dnešní svět?. Pokud jde o básníka Petra, u něj si zas člověk klade otázku, proč tak usilovně krouží kolem své "fame fatale" (Táni Fischerové), když ta jeho náklonost střídavě přijímá a střídavě odmítá. Motivy jejího chování jsou též poněkud nejasné a těžko srozumitelné. Když pak během vyústění filmu opakovaně zazní hláška tom, že "život bez lásky je jako ryba bez života", člověku nezbývá než přitakat a to nejen této moudré větě, ale i celému filmu. ()
Avantgardně pojaté podobenství ze světa přízemních "malých lidí". Silnou stránkou filmu je jeho herecké obsazení. Slušný nadprůměr. ()
Ach ty ženy! Jsou to ale občas potvory. ()
Zajímavé klubko s nekonečnem konců omotané kolem základního "problému", kterým je láska. Překvapivě kvalitní skladba herců tu rozehrává bizarní příběh, kde si divák není jistý ničím, než že "jediná jistota je láska, která je nejistá". Atmosféru dotváří nezařaditelné prostředí, ve druhé polovině šedesátých let hodně oblíbené. Kouzelný je Jan Libíček, sápající se na hlavního hrdinu (tím je Petr Čepek, mezi herci trošku nelogicky na posledním místě...) a říkající "víš Péťo, já jsem tak trošku teplej...". ()
Co je platná velmi zajímavá forma, když za ní obsah silně pokulhává? Zas tak magická podívaná, jakou nabízejí Lynchovy, Švankmajerovy, Buňuelovy nebo Zemanovy filmy to není, abych se mohl oddat ryze vizuálnímu zážitku. Plusem je výborné herecké obsazení, nejlepší je Josef Somr. ()
Naprostý souhlas, je to opravdu neskutečně divnej film. Všichni v tom hotelu mi chováním připomínali adamsnovu rodinu po česku a nechtěla bych tam být ani minutu. Mám moc ráda secesi, bydlím v secesním domě, mám ráda malíře z tohoto období, ale tenhle film to nezachránilo.Vzhledem ke kostýmům a prostředí by si podle mne tento film zasloužil barevné zpracování a o hodně opravdu hodně kratší stopáž, protože se tam vlastně vůbec nic neděje. Všechny postavy jen běhají z místa na místo a hledají někoho, kdo tam zrovna není a pokaždé ho najdou na místě, kde by ho nehledali a nečekali, hrozná haluz. Pořád jsem přemýšlela, co by si tak člověk musel dát za mňamku, aby tento film aspoň trochu chápal a došla jsem k názoru, že LSD by to spravilo. Áno Čepek tu opravdu vypadá jako Chaplin a áno od Kafky jsem něco četla, ale nikdy to nebyl můj šálek čaje a nikdy jsem nebyla štonc ho pořádně pochopit. S naprostou jistotou vím, že je to typ filmu o kterém po týdnu nebudu mít nejmenší tušení co tím chtěl básník říci. ()
Toto dílko je pro mě zejména "Kafkou", byť to námětem není původní Kafka. A na toho musím mít náladu - jak v knižní podobě, tak filmové. Zaťuká-li v pravý okamžik, otevírám dveře naslouchání ráda a zcela - tak tomu bylo i včera v tomto případě. ()
Film jak ze sna. Zvláštní atmosféra, mladé herecké legendy, chytrý humor a citlivé uchopení Máši, to vše a mnoho jiného dělá z Hotelu pro cizince jedním z nejlepších snímku nové vlny. Velice osvěžující. ()
"život bez smrti, to je jako ryba bez života" jediná rozumná věc, která ve filmu zazní.. jinak je to samé ach veroniko a běhání za ní po parku.. pár dobrých scén blbě vláčně natočených .. nestojí to za to.. je to utrpení (mám rád absurdní drama, mám rád absurdní komedii, ale tohle je příšerné) ()
Související novinky
Zemřela herečka Táňa Fischerová
Ve věku 72 let zemřela česká herečka, recitátorka, spisovatelka a politička Táňa Fischerová. Neúspěšná kandidátka na prezidentku z roku 2013 se poprvé objevila na plátně v dramatu Kohout plaší smrt z… (více)
Hotel pro cizince je českou odezvou na francouzský vzor. A já osobně mám svérázné myšlenkové pochody ve velké oblibě. Je to pátrání po nejsoucím jsoucnu. Osobitý nadhled vytváří mnoho možností, několik proměnných a jediné možné řešení. Hotel pro cizince je hravou formou filozofie existencionalismu. Obě základní podstaty lidské duše se zdánlivě libovolně proplétají, aby celek i přes své hlasité odpovědi stále balamutil, pokoušel, znejistil a pobízel současně v každém okamžiku. Každý moment i záchvěv tváře současně je i není. Koneckonců, i jediná existencionální jistota, čili smrt, není setrvalým stavem. Opakuje se s neměnnou tradicí invenčního přístupu. A nutí nás do dalšího pátrání a hledání univerzálního klíče. Zároveň dokazujeme i popíráme. Hotel pro cizince je opravdovou tváří Světa i světa, lidumilnění je bláznovstvím, které se v existencionálních podmínkách vždy obrací v opačný směr a záchrana zdá se být nemožná. Romantismus v takovém prostředí vždy získá svůj osudový rozměr antické tragédie. Hotel pro cizince je jedinečnou společenskou satirou a bizarnost nevšedního dne triumfálně kráčí vpřed, neohlížejíc se na ztráty, pohoršení a poklesky. Hlavní postavou originálního výtvoru je básník Petr Hudec (velmi dobrý Petr Čepek). Neústupně, bláhově, nezkušeně a nevěřícně hledá svůj ideál romantické představy neopakovatelné velikosti života. Láska zdá se být blízko, sama se nabízí i vnucuje, a přesto se jí jen letmo dotkne a opět mu mizí v dalším temném zákoutí lidské mysli. Nechce se vzdát, a přesto je již předem poražen. Hlavní ženskou postavou je Veronika Pisingrová (pozoruhodná a šarmantní Táňa Fischerová), poetova neuchopitelná múza. Víceznačnost světice a animírky dráždí a rozpaluje psychickou odolnost básnického střeva. Kráčí naproti, a přesto pokaždé dorazí do jiného cíle. Výraznou postavou je madam Rosická (velmi zajímavá Marta Krásová), hledá svou spásu a oddává se svým ctihodným představám. Existencionální rozpolcenost dostává své plné tvary a zřetelné kontury. Také spisovatel Svatopluk Blech (velmi dobrý Vladimír Šmeral) je nepřehlédnutelný pro svou naléhavost a varovné hrozby soucitu. Nice jiného není dovoleno. Nejcyničtější postavou je hotelový recepční (skvělý Josef Somr), má pod kontrolou veškeré dění a se vším se dokáže bystře i neurvale vypořádat. Vše vzletného se stává podezřelým. Rozkošnou postavou je kaplan (velmi dobrý Evald Schorm) s klasicky nejednoznačnou existencionální podstatou křesťanského duchovního. Bez něj by obraz společnosti nikdy nebyl úplný. Z dalších rolí: prostoduchý podomek a milenec Kája (pozoruhodný Jiří Hrzán), bezstarostný správce hotelu (příjemný Jiří Pleskot), jeho manželka s neuhasitelným mileneckým toužením Marie (dobrá Jiřina Jirásková), Veroničin bratr a sebevědomý vrchní Vladimír (velmi dobrý Ladislav Mrkvička), hrdý číšník Jiří hrabě Glück (dobrý Jiří Kodet), snaživý pikolík Honzík (velmi zajímavý Jiří Menzel), bezelstně rozpolcený kuchař Hynek (vynikající Jan Libíček), Veroničin nevlastní bratr a největší láska Otomar (pozoruhodný Waldemar Matuška), rozverná pokojská Růžena (příjemná Evelyna Steimarová), či hřejivý vypravěčův hlas (Jan Kačer). Hotel pro cizince je existencionalismus v nejčistší podobě. Hravé, pokoušející, výstižné. Obraz společnosti je sice deformován optikou pohledu, přesto je to nejskutečnější podoba života a civilizovaně přízemního soužití. V přetvářce a mamonu. Och, i když jsem v menšině, musím zvolat: BRAVO! () (méně) (více)