Plný dům

Silený humor založený na iritujúcich nevychovaných ďeťoch. Ako výplň nudného poobedia po škole to bolo užitočné, ale na nič viac. To som ešte chodil len myslím na strednú keď to bežalo a už vtedy som si myslel že za to čo sa tam niekedy predvádzajú by v našich končinách dostali skôr preplesk ako potlesk. A nikto by sa nesmial. Chýbali tomu už len nejaké zvieratká a ja hodím šabľu z hnusu. (16.03.2013)

V USA asi nejpopulárnější z podobných rodinných seriálů, u nás zůstal ve stínu Kroku za krokem, asi právem, postavy nemají takové charisma a chybí tomu i to prostředí ideální pro konfliktní situace, které vzniklo spojením dvou zcela odlišných rodin v Kroku za krokem. Je to tedy spíš takový Step by Step lite, ale i tady se najdou vtipné epizody. Jen jsem nikdy nechápal, co se Američanům tak líbí na Olsenkách, na druhou stranu je fakt, že tady ještě (na rozdíl od současnosti) nevypadaly jako zrůdy. (04.12.2020)

Recept na kvalitní rodinný sitcom. Na plotnu dáme velký hrnec.Do hrnce přidáme tři zastydlé puberťáky a promícháme. Pak přidáme tři začínající puberťačky a necháme vařit. Podáváme v třicetiminutových dílech. Pokud se nám dílo jako v tomhle případě nepovedlo za stálého míchání to celé nalijeme do hajzlu. (23.01.2014)

Jen když vidím hlavní představitele a ty spratky s odporným rozežraným výrazem v ksichtě tak se mi chce zvracet. Je to jako klub tří teplých homoklád, kteří jsou zároveň pedofilové. Nechutný shitcom. Ten kdo dělal kásting by potřeboval projet komínek pěkně drsnou násadou od lopaty. A ty děcka, bože to jsou hnusné držky. Vsadím se, že až dospěly, tak spáchali sebevraždu, když se jednoho dne probudili střízlivé a podívali se do zrcadla. (29.12.2014)

Jo, tak to už je dávno. Sobota dopoledne (alespoň tuším) na ČT1 v polovině 90. let. Tenkrát jsem se skvěle bavil (i když "Krok za krokem" jsem měl vždycky radši) a největší týpek byl Joey. Dneska by to už asi nebylo takové, ale při případné repríze bych se na to podíval. Nebo radši ne? Nostalgie - 50%. (15.10.2011)