Chobotnice

Beznadějně dokonalé ponoření do osmdesátkových vod, včetně návratu do pátečních (či sobotních) večerů u dědy a babičky, kdy na rohovém gauči stál velký tác s vykrájenými půlkami jablek a hrušek, oranžová (lehce štípavá) deka, rozpálené plynové topení a rozpálené obličeje sledující komisaře, kterému všichni hází klacky pod nohy. Až pak přišel ten díl s autem někde u hřbitova, následovalo několik nadávek a od té doby jsme se na Chobotnici už nedívali (konec 4. série). Ale to předbíhám, v naší cestě do minulosti jsme teprve na začátku, Jan Kanyza si pomalu rozmlouvá hlasivky, Eda Cupák výjimečně jako gauner, slizák s hlasem Přeučila svádí Elsu (o lvici se nejedná) a já nerozumím všemu, ale tyhle večery mě baví. A teď po letech, u téhle bezvadné kriminálky usínám, když jsem příliš utahanej na rozkoukávání celého filmu, a užívám si skvělou práci Hlavní redakce pořadů ze zahraničí ČST Praha 1987, všímám si i dalších detailů, které jsem tehdy nemohl pobrat (Barbara De Rossi vstávající z postele), občas mě vzbudí střelba, zvýšený hlas anebo geniální hudební motiv. (29.11.2015)

Druhá řada je dlouho nijaká, a z prvních dílů vyčnívá jenom ještě rafinovanější a hlavně rozsáhlejší hudební motiv, aby ne, na pomoc přispěchal velký Ennio. Corrado rychle střídá místa pobytu, ale všude přináší jen smrt. Na pozadí stojí tajemný muž, ale on, stejně jako mnohé další postavy (velká dabingová jména) po několika tazích končí, mafie je mocná. Druhá série slušně vrcholí, ovšem už dlouho je jasné, že se čeká na další řadu. V této chybí osudová žena, hraběnka Olga (Florinda Bolkan) jí není. (19.12.2015)

Třetí řadou startujeme v klášteře, sem se pravidelně uchylujeme, děj se ale stále častěji vrací na Sicílii, kam patří. Třetí řadě dále dominujeme hudební motiv, postavy jsou zajímavější (zejména skvělý Tono s kamennou tváří ), ale objevují se i jisté nelogismy, nebo chcete-li scenáristická zjednodušení (zejména vyplenění kláštera mě naštvalo, jednodušeji to zvrátit nešlo). Konec řady je vyloženě zklamáním, čekal jsem pořádnou gradaci. Na scéně se objevuje Giuliana de Sio, kterou si většina z nás po prvním shlédnutí před lety s Cattanim napevno spojila (aneb kdo si pamatuje jeho manželku..?). V dabingu se vystřídá ještě větší počet skvělých umělců (Holý, Zahajský, Preiss, Teplý, Urbánek). (19.12.2015)

Jedině poslední díl čtvrté série, 24. celkově, a pro většinu z nás vlastně poslední díl seriálu má úroveň, vytyčený první řadou. Celé čtyřce dominuje geniální hudba Ennio Morriconeho, ačkoliv se v několika málo motivech opakující, vyvolávají mrazení. Celé je to od opuštění Sicílie v první řadě jen plácání prázdné slámy a natahování stopáže, ve čtvrté řadě ještě nesmyslně umocněné protažením jednotlivých dílů na stopáž celovečeráků. Českým tvůrcům také nikdy neodpustím, že mezi trojkou a čtyřkou přeobsadili Gaetana Cariddiho v dabingu, a skvěle nenápadného Tomáše Topfera nahradil (samozřejmě mrazivě přesný a úžasný) Přeučil. Kdyby v první řadě nemluvil postavu novináře Santamariu, neprotestuju. Stejně tak skvělý Vinklář se po prvních dvou řadách převtělil z Ravanusy do Loutkáře, ke škodě vytrénovaného ucha českého diváka (stejně tak si Gedžitka Eva Spoustová střihla roli Corradovy dcery Paoly a ve čtvrté řadě pak dceru Loutkáře, k přeobsazení došlo v mnoha případech, což celkem chápu, protože se v seriálu vystřídalo velké množství postav, ne všichni jsou ale tak snadno postřehnutelní a rušiví). Jinak ovšem dabing na špičkové úrovni, a zážitek z prvních 24 dílů velmi mocný. V jednom z dílů čtyřky navíc svléknou krásnou Simonu Cavallari, a já si marně srovnávám, jestli byla ze všech Corradových žen tou nejhezčí. Asi ano. Zmínil bych ještě mužného Luigi Di Fiore v roli policisty jezdícího na motorce. (23.01.2016)