Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Parádní představení pro dva páry skvělých herců, ve kterém manželský konflikt přeroste ve válku, pro podpásové rány se nechodí daleko a z hostů se stanou rukojmí, aby se nakonec ukázalo, že je to všechno daleko složitější, než se zdálo. Ženská polovina obsazení byla odměněna Oscarem, ale pánové určitě nebyli horší. Mike Nichols to celé podal takovým způsobem, že nehrozí žádná nuda či jiná divadelní statičnost, přestože většinou sledujeme čtyři lidi v jednom pokoji. Když se přidá vynikající scénář, střih, kamera, hudba a zvuk, tak je to paráda. Český dabing je perfektní, jen mi připadá podivné, že Jirásková říká Adamírovi „Jiří“ (i když to zrovna docela vychází), zatímco Cupák oslovuje Procházkovou „Honey“. (14.04.2005)

Ďalší smutne zobrazujúci príklad manželstva. Spočiatku som čakal, kedy na scénu konečne vybehne Virginia Woolfová, ale nedočkal som sa. A to je dobre, pretože zastierať týchto štyroch perfektne hrajúcich hercov ďalšou postavou by bola nesmierna škoda. Takže asi len toľko, že dominanta hereckých výkonov zastiera všetko ostatné, nech bol scenár vo svojej podstate akokoľvek skvele napísaný. Niekedy takmer horrorová hádka, keď som už-už čakal, komu vypenia nervy a s tým druhým to ukončí, zaškrtí, zastrelí, prechádza behom sekundy skoro až do uštipačnej komédie s mŕtvolne čiernym humorom. Krásne smutné. 90%. (16.09.2008)

Celosvětově divácky úspěšný film. Je to konverzačně perfektní, citově silné, herecky výtečné, ale až příliš to bodalo do vlastních ran. Tohle není snímek pro muže, jehož manželství se chýlí ke konci. Nevydržel jsem. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=hZEKQnMCze8 (27.01.2009)

Tenhle večer začal jako vtipná konverzačka plná duchaplných jízlivostí, jenže pak se začaly otevírat staré rány a sypat do nich sůl... Brrr! Kdybych měl sestavit žebříček filmových běsů, Draculovi, Frankensteinovu monstru nebo Madonně by zbyly jen oči pro pláč. Protože s velkým náskokem by je předčila Liz Taylorová v roli Marthy. Richard Burton jako Jiří je taky pěkné kvítko, ale pro něj jsem měl jakési zvrácené pochopení. ;-) O ženách si většinou myslíme, že jsou to milé, křehké, bezstarostně švitořící bytosti. Ale ve skutečnosti je to jako v přírodě - samice má větší tendenci útočit, zvlášť když přijde o mláďata. 90 % (08.03.2005)

„Dostáváš ze mě to nejlepší, lásko“. Přes pár „zcela nevinných společensko-konverzačních her na rozehřátí“ v podobě „vojeď hostitelku, pokoř hostitele, nachytej (své) hosty...“ se nakonec dostáváme k té nejdůležitější, (která se ostatně po celou dobu vznáší ve vzduchu) a to sice „(náš) život (existence) resp. soužití“. I přes nespornou (do očí bijící) kvalitu, kdy i „slepý“ musí chtě nechtě zaznamenat fakt, že ústřední duo E. Taylor-R. Burton hraje jako o život (kdy se navíc člověk neubrání myšlenkám, kolik si toho „vypůjčili“ ze soukromého života) a bezbřehou nápaditost hraničící (téměř) s genialitou (prosím nebrat jako lacinou frázi) kameramana H. Wexlera, nedokážu zcela vypudit myšlenku resp. holý fakt, že tomuhle by mnohem více slušela divadelní prkna. Přičemž, že bych si to (rád) (do)přál se stejnou úsřední sestavou (čtyřlístkem), je snad zbytečné dodávat. p.s. byť toto téma bylo bezesporu nejvíce aktuální v době svého vzniku (kdy muselo nutně (v řadách američanů) působit jako rozbuška, neboť se jedná o „rozcupování jejich snu v přímém přenosu“), o nadčasovosti a stálé aktualitě daného tématu netřeba pochybovat, neboť přesah v podobě existenciálního rozměru mezilidských vztahů je stále aktuální. Nebo vy nemáte ten pocit? 80% (27.09.2012)