Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Tolik krutosti a tolik bolestivého sarkazmu - snad až příliš mnoho. V duelu dvou individualit vítězí fantastický Burton nad lehce ukřičeně přehrávající Liz na celé čáře. Připadám si provinile za to, že chladně konverzačnímu dramatu vyčítám, že je hlavně v první polovině jen sledem dialogů, ale trvá déle než se k divákovi dostane ta pravá pesimistická nálada. Každý asi potřebujeme svini k tomu, abychom našli lanýže. A z toho je mi pěkně mizerně. (13.07.2007)

Tenhle film mne zdeptal, stejně jako své protagonisty. Díky brilantním hereckým výkonům a perfektně napsaným dialogům jsem se na dvě hodiny přenesl do domu Jiřího a Marty - do víru alkoholu, odcizení, urážek a samoty. Ale kdyby mne opravdu k sobě pozvali na návštěvu, nevydržel bych tam déle než pět minut. 80%. P.S.: Za zmínku stojí i (bez nadsázky) dokonalý český dabing, který v tomto případě musí ocenit i ten nejzarytější dabingový odpůrce. (01.06.2011)

Tento film je dokonalý. Nichols je vo vyobrazení manželstva po rokoch absolútne presvedčivý. Rovnako tak aj dvaja hlavní predstavitelia, z ktorých šla až hrôza. Tak prečo to hodnotenie? No asi práve kvôli tej úprimnosti, čo znamená, že film je ťažko nepríjemný a o nejakej nádeji si môžete nechať iba zdať. Takže kto sa bojí Virginie Woolfovej? Ja určite, dúfam, že sa takýmto ženám a vzťahom vyhnem širokým oblúkom. Nichols by sa mi zasmial. VIDENÉ ZNOVA 7/18: Vzhľadom na fakt, že sa nebezbečne blížim veku tohoto krásneho legendárneho páriku a mám podstatne menšie vzťahové problémy a nestratil som ešte ilzúzie o....všetkom, tak od radosti zvyšujem hodnotenie. (21.06.2012)

Kdo se bojí Virginie Woolfové? Když jsem psal u filmu Na dotek, že se jedná o hodinu a půl trvající rozhovor, tak v případě Virginie jde o dvě hodiny trvající hádku. Popravdě jsem ještě nikdy neviděl snímek, ve kterém by se lidé hádali bez přestání celý film. Elizabeth Taylor v roli řvoucí Marty je neskutečně přesvědčivá. Tahle ženská když zařve tak padají omítky ! Na druhou stranu její choť v podání Richarda Burtona mi lezl neskutečně na mozek. Takhle slizkou postavu jsem už dlouho neviděl a nebyla scéna, ve které bych mu nejraději jednu nenatáhnul. Bohužel pro mě až moc dlouhý film....80% (07.02.2008)

„Dostáváš ze mě to nejlepší, lásko“. Přes pár „zcela nevinných společensko-konverzačních her na rozehřátí“ v podobě „vojeď hostitelku, pokoř hostitele, nachytej (své) hosty...“ se nakonec dostáváme k té nejdůležitější, (která se ostatně po celou dobu vznáší ve vzduchu) a to sice „(náš) život (existence) resp. soužití“. I přes nespornou (do očí bijící) kvalitu, kdy i „slepý“ musí chtě nechtě zaznamenat fakt, že ústřední duo E. Taylor-R. Burton hraje jako o život (kdy se navíc člověk neubrání myšlenkám, kolik si toho „vypůjčili“ ze soukromého života) a bezbřehou nápaditost hraničící (téměř) s genialitou (prosím nebrat jako lacinou frázi) kameramana H. Wexlera, nedokážu zcela vypudit myšlenku resp. holý fakt, že tomuhle by mnohem více slušela divadelní prkna. Přičemž, že bych si to (rád) (do)přál se stejnou úsřední sestavou (čtyřlístkem), je snad zbytečné dodávat. p.s. byť toto téma bylo bezesporu nejvíce aktuální v době svého vzniku (kdy muselo nutně (v řadách američanů) působit jako rozbuška, neboť se jedná o „rozcupování jejich snu v přímém přenosu“), o nadčasovosti a stálé aktualitě daného tématu netřeba pochybovat, neboť přesah v podobě existenciálního rozměru mezilidských vztahů je stále aktuální. Nebo vy nemáte ten pocit? 80% (27.09.2012)