Druhý tah pěšcem

Já mam tyhle český oldskool detektivky docela rád, takže jsem se nenechal odradit nízkym hodnocenim ani některejma komentářema. Karel Heřmánek v roli fízla sympaťáka doslova hledá jehlu v kupce sena a nakonec i přes nejrůznější překážky a potíže tu jehlu najde. Už jsem to tady psal víckrát, ale ještě to zopakuju. Podle mě Olmer v 80. letech točil poměrně slušný filmy. Jinak překvapivě v tomto filmu Veronika Evička tričko Jeníková neukázala kozy. Dokonce ani Bára Štěpánová je neukázala. Ta zaujala hlavně tim, že nemluvila svym originálnim hlasem, ale byla naprosto příšerně předabovaná. (21.01.2012)

Klasické československé krimi z 80.let, ničím příliš nevybočující z tehdejší filmové tvorby, avšak hlavní postava, kterou jedinečným způsobem ztvárnil K. Heřmánek, pozvedla film minimálně o jednu sféru výše. Heřmánek hraje kriminalistu, který byl pověřen pátráním po údajné nové konspirační síti špionů. Během vyšetřování si počíná velmi osobitě, kouří jedno cigáro za druhým, pořád někam jezdí svým Renaultem, neustále telefonuje svým kolegům a předává jim informace a pokyny, odmítá snahy o sblížení poněkud nerozhodné J. Paulové a také má svého nepříjemného nadřízeného J. Samka jaksepatří na háku. Je to frajer. Kouzelná byla též veselá vložka s nesprávným videem při kriminalistické analýze. Jako bývalého šachistu mě potěšil název filmu, přestože scény u královské hry jsou ve filmu pouze velmi okrajově. Dějová zápletka mi připadá docela kvalitně napsaná a zajímavá, identita hledaného špiona je velmi dobře skryta a Heřmánkovo pátrání mě prostě bavilo. V 80.letech zkrátka ještě V. Olmer uměl točit kvalitní filmy a navzdory všem zdejším kritikům nepůjdu pod 4 hvězdy. (29.05.2012)

Normalizační snímek o československé kontrarozvědce a odhalování rezidentů snažící se získat odborníky pro práci v zahraničí. Na svou dobu typické téma, na který Jaroslav Dietel, opět udělal dle požadavků patřičných míst opravdový kus poctivé scenáristické práce. Filmové zpracování však bohužel nedopadlo nijak slavně. Byť Karel Heřmánek se svojí hlavní postavou Jana Prokopa, pracovníka tajných služeb, dělá seč může, ve výsledku přesto vše zůstalo marné. Podmínka aby toto filmové dílo neobsahovalo žádné imperialistické motivy byla naplněna. A tak se ohromná nezáživnost bez špetku napětí a citových výjevů stalo předností. Všichni jsou klidní, pohodoví, nikdo nekřičí, nikdo se nerozčiluje, nikdo nikam nespěchá, nikdo se s nikým nedostává do ostrého konfliktu. Napětí a nějaké akční scény? Tak to se musí někam jinam. Jediný motiv, který stojí za povšimnutí, jsou sledovačky, ale to je na tom všem setsakramentsky málo. Jako divadelní hra by to možná obstálo, jako film je hodný k zapomnění. (30.10.2014)

Neskutečně ubohý pokus nasadit socialistické kontrarozvědce lidskou a přátelskou tvář. Ano, Karel Heřmánek se snaží a v jeho podání před divákem vyvstává obraz téměř sympatického uvědomělého pracovníka tajných služeb (i když charakterově pokulhává - eticky sporná už je třeba jen nevěra s kolegyní na pracovišti, navíc s družkou svého kamaráda), dokonce hraje šachy... Příměr šachů je ale návodový - v téhleté simultánce s občany režim jedním mocným máchnutím před začátkem hry smetl všechny figury z občanských šachovnic... S tím ani Vít Olmer nic nenadělá... (09.12.2007)

Scénář je zoufale tragický (až si zase někdo přede mnou bude defekovat z úst o tom, jaký byl Dietl megatalent...), na druhou stranu díky filmu dostáváme docela přesnou představu o tom, jaký voprc (slovy filmu ovšem "hodinářská práce") asi takové zaměstnání agenta muselo být... Heřmánek díky svému charismatu dělá tu v postatě nesnesitelně sterilní postavu kontrarozvědčíka aspoň trochu bérebl. Velmi vyzdvihnout ovšem musím jednak práci Olmerova dvorního kameramana té doby Oty Kopřivy, jednak hudbu velmi talentovaného mladého Soukupa. Oba elementy tento film o v podstatě hnusné šedivé době dělají až skoro zajímavým... (25.09.2010)