Le Locataire
Nájomník
The Tenant
The Tenant
The Tenant
Režie:
Roman PolańskiKamera:
Sven NykvistHudba:
Philippe SardeHrají:
Roman Polański, Isabelle Adjani, Melvyn Douglas, Jo Van Fleet, Bernard Fresson, Lila Kedrova, Claude Dauphin, Patrice Alexsandre, Claude Piéplu, Rufus (více)Obsahy(1)
Paříž, město světla, se v psychologickém thrilleru Nájemník Romana Polanskiho zlověstně mění do temné nálady. Polanski ztvárnil pana Trelkovského, nového nájemníka pařížského bytu s tragickou minulostí. Předchozí nájemnice, mladá žena, se vrhla z balkonu v horním patře. Její věci zůstávají v rezidenci a živí Trelkovského rostoucí posedlost v tuto ženu. Nebo snad přiživují jeho šílenství? (Magic Box)
(více)Recenze (207)
Ta atmosféra a čudáckosť postav by sa dala krájať! Viac ani nie je čo povedať, proste Polanski. ()
Moje posedlost Polanskim, temnotou, Francií 60.-90. let, francouzskými byty, které mají nezaměnitelnou atmosféru, deštěm a všudypřítomnou Paranoiou se s mým věkem jen stupňuje a myslím, že zatím nedosáhl ani z poloviny svého vrcholu..... Třeba ještě jednou něco dokážu..... :-) ////////// Výborný film, Polanski je prostě i dobrý herec ()
Kvalitní paranoidní thriller s pomalým, ale o to víc uvěřitelným nástupem. Roman Polanski odvádí dobrou práci nejen jako režisér, ale i jako hlavní postava. ()
No, mrazivý thriller… taková zábavná šaráda to je, hororová škatulka tomu vyloženě škodí. Občasné strašení je jen jeden z prvků sarkastické hry, víc juráčkovsky vtipné než hitchcockovsky děsivé hyperboly na důvěrně známé trable se sousedy, točící se kolem ušlápnutého kafkovského úředníčka, ke kterému Polanského rozpačité herectví pasuje víc než dobře. Na rozdíl od Rosemaryina děťátka se nám tu nevnucuje žádná duchařina, i když tak úplně nevíme, co je realita a co halucinace, přicházejí k nám různé podivnosti v odlehčených náznacích a děj se dá číst více způsoby, aniž bychom si nutně museli jeden vybrat. Ta hra mě neurážela, nýbrž bavila (i díky Nykvistově kameře a Sardově muzice), a směle bych nevážně „ujetého“ Nájemníka zařadil k Polanského nejlepším (nebo minimálně nejosobitějším) kouskům. ()
Spíš než mysteriózní je film Nájemník psychothriller. Nemůžu se na něj dívat jinak, než v souvislosti s předchozími filmy Hnus a Rosemary má děťátko. Ještě víc v souvislosti s životními událostmi samotného režiséra. Některé zlé zážitky měl již za sebou a další velmi krutá období ho teprve čekala. To, že do třetice obsadí režisér do hlavní role sám sebe, mě nutí číst mezi řádky.. Filmy jako by předcházely událostem a zároveň naznačují zacyklenost a bezvýchodnost zla. Velká podobnost s Kafkovým procesem. Polanski by byl ideální režisér na Kafkovo dílo. Zde byl hlavní hrdina z nějakých důvodů nucen opustit rodnou zem. Následně se v novém bytě dostává díky různým nechtěným náhodám do situace, kdy cítí, že by mohl být vyhoštěn i z nového bytu. Vnější situace se začne propojovat s vnitřní deziluzí a my brzy vidíme, že Trelkovský už není doma ani ve vlastním těle a vlastní mysli. SPOILERY Je zvláštní, že ve chvíli, kdy se rozhodne být ženou, se terve začne chovat jako muž a začne se konečně bránit. Jeho vlastní já mu uniká natolik, že dokonce i jeho zničení sebevraždou je zacyklené a jeden skok z okna ho vlastně nevyřeší. Obrana paranoidní mysli paradoxně spočívá v tom, že přistoupíme na to, co se po nás chce v domnění, že získáme sílu, ale získáme sílu jen k další sebedestrukci. Jak ďábelské..... Takhle to vidím já, pro někoho může film vyznít jako nudná exibice, kdy se režisér převléká do ženských šatů a cituje slavné filmy jako Okno do dvora, Psycho či Verigo... Pro mě má hlubší výpověď...90% ()
Úvodní kamerová jízda, kterou Nykvist popisuje ve svém životopise, je nejlepší částí filmu. Polanski ovládá své řemeslo výsostně (Hořký měsíc, Smrt a dívka), jen je to někdy spíše nuda (Rosemary, Nájemník)... ()
Nájemník nedosahuje kvalit Hnusu. Téma paranoie a nabourané identity je zde opět zpracováno skvěle. ()
The Tenant = Rosemary's baby -> 5 = 5 ()
První polovina filmu je docela zajímavá a chytlavá, i když je Polanski hrozně nesympatický. Nicméně druhá půlka už se zvrhává v cosi prapodivného a jediné co si z toho pamatuju je, že hrdina skončil stejně jako předchozí nájemnice jeho bytu. ()
U většiny Polanského filmů jsem se obvykle dlouze rozhodovala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a nakonec jsem většinou zůstala u tří. Tento film mě ale jednoznačně přiměl posunout se ke čtyřem a označit ho za jeden z Polanského nejlepších. Snad pro tu možnou skrytou autobiografičnost? (zajímavé by bylo znát předlohu) Nejspíš ale pro tu zneklidňující nejednoznačnost. Polanski pomaličku a nenápadně "utahuje šroub" - umně buduje napětí a nejistotu ze začátku v podstatě z ničeho. A chudák Trelkovski ve snaze vyčnívat co neméně si dává čokoládu místo kávy, změní i značku cigaret a večer se doma snaží vyvíjet co nejméně aktivit a nakonec i co nejméně pohybu, aby náhodou nerozzlobil nějakého souseda. Jenže místo aby se mu dařilo, děje se pravý opak, jeho svět se čím dál víc rozbíjí a kolem něj se děje čím dál víc věcí, které lze jen těžko pochopit a jasně vysvětlit (kdo uklidnil odpadky? Kdo podal stížnost na sousedku? Atd.). Opravdu hrozí Trelkovskému nebezpečí zvenčí? V druhé půli filmu začne atmosféra patřičně houstnout, přidávají se absurdní scény (sousedka s maskou Trelkovského, zírání na egyptské hieroglyfy, hrátky s hlavou), vrcholící ve výsměšném závěru (sousedé usazení v lóžích, připraveni na velké divadlo, zoufalé opakování pokusu), který se závěrečným křikem vrací zase někam na začátek. A abych nezapomněla: k shlédnutí tohoto filmu mne navnadila také přítomnost mé oblíbené Isabelle Adjani, ta je zde ale většinu času silně zohavena dobovým účesem a obřími brýlemi. ()
Niet nad to mať dobrých susedov. Inak sa z nich človek môže zblázniť. Stačí malý hluk a oheň je na streche. Alebo sú veci celkom inak? Normálne pomalosť vo filme nemám rád, ale tu je úžasné, ako Polanski veľmi pomaly vytvára hororovú atmosféru, pričom som dlho ani netušil, kam sa zápletka bude uberať. Svoje urobila aj náhodná francúzska známa nového nájomníka, ktorá bola neuveriteľne sexi aj s nevkusnými veľkými okuliarmi –––– Viete, predchádzajúca nájomníčka vyskočila z okna. Doteraz vidieť, kam dopadla. –––– Chceli ma zabiť. A hrali futbal s ľudskou hlavou. ()
Kvalitní paranoidní psychothriller s brilantním narůstáním napětí. [9/1O] ()
Kafkovskoschizoidní téma je strašně, ale strašně lákavé pro pozorovatele a poskytuje neuvěřitelně volnou ruku pro fantazii...bohužel fantazii nesmutnějšího zrna. Polanski se ujal tématu zručně a na svou dobu odvážně. Dobrá práce. 80% ()
Další skvělý Polanski. Mladíček Polanski a Adjani, hlavně v těch velkých brýlích, skoro k nepoznání. Domovnice hospodaří s časem, když musí jít nahoru, tak hadrem otírá zábradlí. To jsou ty drobnosti v opravdu vypointovaných filmech. Stěhovat se do bytu po sebevražedkyni, která navíc ani ještě není mrtvá, to není dobrý nápad. A navštívit ji v nemocnici už vůbec ne. Bruce Lee slečnu v kině moc nezajímal, další drobnost, holky na něj přece neletí. Polasnki má smysl i pro mimodějové detaily. Pochmurné tóny Philippa Sarda už dávají tušit drama. Stejně jako kázání v kostele či tajemné zmizení banánové slupky ze schodů. Byt odhaluje svá tajemství. Zvláštní sousedy. Divné zvuky. Siluety v okně. Zloději. Když si člověk strachem přenese (jak to jen slušně říct) lejno i před vlastní dveře. Vidin je stále více, včetně vidiny sebe sama. Vidina mrtvé Simone. Přeludy. Přízraky. Nákupy. Vize nebo skutečnost? Čekající a tleskající sousedé v divadelních lóžích v róbách a s kukátky. Ten byt prostě nebyla dobrá volba. ()
Polanskiho mám rád, ale tady jsme se minuli. Nápad super, ale jinak hodně zvláštní provedení s velmi pomalým tempem. ()
odpudivé, depresivní, paranoidní ... úžasné ()
Příliš mystiky a nadpřirozena jen tak pro nic za nic. Ale pořád je dost lidí, které nadpřirozeno přitahuje a věří na duchy a podobné nesmysly, takže tyto typy filmů mohou být pro ně přitažlivé. Ale se skutečným životem to nemá nic společného, i když šílenců se mezi námi najde pořád dost. ()
Výborná atmosférická podívaná, kde nechybí napětí, strach, dokonce ani humor při naprosto šílených absurdních situací. Rozhodně se budete bát. ()
What if she gets better?(...) Don't worry. She won't get better. Minimalistická a soustředěnější verze Rosemary od úvodních titulků, přes hudbu, byt, sousedy z pekla, halucinace - to celé jemně vychýlené převrácenou myšlenkou v tom smyslu, že pohled okna ze dvora je vlastně strašidelnější než ten, k němuž donutil na několik týdnů v sádře Hitchcock Patricka Stewarta. Polanskiho Trelkovsky v novém bytě, v těsném sousedství nesnášenlivých ještěrů, vulgárních šmíráků, sadistů a hloupých obětí šílí. To, s čím se Polanski vrací a co činí důkladněji než dřív, je ohledávání sociální determinace a společenského rozměru šílenství, ať už jde o možnost nezešílet z ostatních či o to, nakolik je bláznění prostě neschopnost dostát zlu v druhých. Polanski zvládl svou hereckou roli stejně dobře, jako roli režisérskou a scénáristickou. Za zmínku stojí jeho potvrzující vkus ve volbě spolupracovníků, v tomto případě až nepřirozeně krásné Isabelle Adjani, geniálního Phillippe Sardeho a v první řadě Svena Nykvista, jehož úvodní jízda dvorem je sérií obrazů, která nejde z hlavy. Společně vytvořili film, který baví jen málo a jen tehdy, když víte, o co jde. I never understand suicide. ()
Hodnotím ****1/2. Velmi velmi povedené depresivně laděné dílko. Roman Polanski mě zde překvapil opravdu kvalitním zpracováním celého děsivého příběhu a hlavně vlastní hereckou invencí v hlavní roli - moc moc dobrý film, vlastně ani nevím, co mi vadilo - snad délka. ()