Le Locataire
Nájomník
The Tenant
The Tenant
The Tenant
Režie:
Roman PolańskiKamera:
Sven NykvistHudba:
Philippe SardeHrají:
Roman Polański, Isabelle Adjani, Melvyn Douglas, Jo Van Fleet, Bernard Fresson, Lila Kedrova, Claude Dauphin, Patrice Alexsandre, Claude Piéplu, Rufus (více)Obsahy(1)
Paříž, město světla, se v psychologickém thrilleru Nájemník Romana Polanskiho zlověstně mění do temné nálady. Polanski ztvárnil pana Trelkovského, nového nájemníka pařížského bytu s tragickou minulostí. Předchozí nájemnice, mladá žena, se vrhla z balkonu v horním patře. Její věci zůstávají v rezidenci a živí Trelkovského rostoucí posedlost v tuto ženu. Nebo snad přiživují jeho šílenství? (Magic Box)
(více)Recenze (207)
Bývam v paneláku. Nad hlavou mi celé dni vyje pes, poobede, keď si chcem dať raz za čas šlofíka, počujem nahlas slovenský hip hop a po večeroch väčšinou niekto žúruje (teraz tiež). Moji susedia ma chcú dohnať k sebevražde, to je jasné. Ale ja sa len tak nedám! Horory máme väčšinou zafixované ako žáner, ktorý nás popri temnej atmosfére straší explicitnými scénami násilia plného krvi, alebo nečakanými ľakačkami, pri ktorých nás čaká pohľad na niečo strašidelné. Polanski si v tomto filme vystačil iba s tou atmosférou a bál som sa pri ňom viac, ako pri ľubovolnej hororovej klasike, plnej spomenutých ingrediencií. Scenáristická slučka, ktorá nemá uspokojujúce riešenie, ponúka množstvo podnetov na zamyslenie, ako je u majstra Polanskeho štandartom. To, že nie je s Telkovskym niečo v poriadku, je jasné od chvíle, keď je schopný pred sexom zaspať v posteli Isabelle Adjani. ()
Spoilery! Roman Polanski je bez debat rozhodně lepší režisér než herec. V tomhle případě si ovšem nevedl v hlavní roli vůbec zle. Jeho herectví se po celou dobu pohybovalo někde na hranici teatrálnosti, což mnohokrát vedlo k úsměvným situacím. Velice mě pobavilo, že si Roman splnil dávný sen a stal se na pár okamžiků dokonce ženou. Příběh a vůbec celkový nápad je určitě zajímavý. Věřím, že se diváctvo bude mít po zhlédnutí na pozoru a několikrát si rozmyslí, než se někam přestěhuje. Přeci jen život ve stejném domě s kupou nevrlých důchodců není nic pro citlivé a labilní povahy. Velice solidní psychologická studie a zachycení postupné ztráty identity. Snímek mi atmosférou velmi připomínal Polanskiho Rosemary má děťátko, jen nebyl v žádném ohledu tak dobrý. ()
Ďalšie sklamanie od slávneho režiséra. Už Rosemaryino dieťa spôsobilo poklesnutie mojej sánky a Nájomník bol pre mňa ešte menej pochopiteľný a uveriteľný. Navyše v ňom hral jeden z najhorších hercov - Roman Polanski, ktorý sa tak priradil k ďalšiemu nekritickému hercovi - Woodymu Allenovi. Neviem, čo je možné oceniť na Nájomníkovi. Ja osobne som ocenil iba fakt, že už skončil. ()
spociatku velmi nenapadny film, ktory sa pohyboval v rovine akejsi pokojnej dramy (a uz vtedy to bolo moc zaujimave), no druha polovica zacne naberat na obratkach, a razom sa vsetko meni v mysticky psychohoror prepleteny roznymi scenarovymi vychytavkami.. v prvom rade vyborne napisane, v druhom paradne odohrate samotnym polanskim, ktory ma dokonale presvedcil o tom, ze je fantasticky nielen za, ale aj pred kamerou. a zaver, ten je sialene demonicky.. ()
Ještě předtím, než se to stalo ochrannou známkou Davida Lynche, natočil podobný mix reality a nenormálna i Roman Polanski. Navíc s autobiografickými prvky a sebou samým v hlavní roli. Škoda, že postupná ztráta příčetnosti vrcholí ve formě, která už se nedá brát vážně a působí nechtěně humorně. Jinak je to ale výborné. ()
Ať si dělá nájemník co je mu libo. Ať v domě třeba straší, či tam pořádá seance či posezeníčka při kytaře. Ale hlavně ať nájemníci platí majitelům bytu tu částu, na které jsme se domluvili. A to je právě problém! Polanski si zde zahrál nájemníka, kterého si i sám zrežíroval. Jde o film, který je už 34 let stár. A je to na něm vidět. Mě už nemrazí, jen při slově nájemník ve mě kypí krev, neb kolik jen zážitků všem, kdo pronajímají byty nájemníci připravují! A nejsou to obvykle žádné pěkné příhody. ()
Roman Polanski coby režisér přináší do detailů přesně vybudovanou a vygradovanou atmosférou a krásně si s ní pohrává. Vtahuje diváka do zdánlivě obyčejného, spočátku i vlažnějšího dramatu, nechává ho vést pomalým tempem, z času na čas to proloží bizardnějším prvkem („kamenní“ lidé v temné místnosti), či bláznivým vtipem (i díky nepřekonatelnému Bernardu Fressonovi v malé postavičce svérázného kumpána!), přidává mezi tím na napětí, kdy se grotesknost stále více míchá se strašidelně temným prožitkem, až se dostává k silnému rozkladu jedince pod vlivem okolitého prostředí. Skoro všechny vedlejší a epizodní postavy majitelů a sousedů se blýskají tajemným i lehce groteskním nádechem a zároveň přidávají na zneklidnění. Závěrečná scéna v nemocnici se zbouřením základní časové roviny v ději pak nasadila tomuto mysterióznímu příběhu výbornou tečku, vskutku přímo „lynchovskou“! :) Roman Polanski coby herec hlavní role mě už ale tolik nezaujal, coby ňouma a protivný nájemník v první polovině ještě šel, ale se stupňující se psychologickou proměnou hlavní postavy nedokázal utáhnout celý pomale plynoucí film úplně sám (a to je zde na scéně úplně sám velmi často). A taky jsem vůbec nepobral, proč je francouzský film odehrávající se celý v Paříži, od režiséra s francouzskými kořeny a s převažně francouzskými herci, namluvený v angličtině? Ale jinak mě tento osobitý psychedelický, místy až zvrácený thriller poměrně dost zaujal a přinesl opravdu „hustý“ zážitek. [80%] ()
Variace na Rosemary a její děcko. Možná ještě krapet šílenější, ale zase bez toho hlavního psychomotivu. Thriller s perfektním příběhem, který poměrně často šlape i ve vodách hororových. Polanski se sám dokázal ukočírovat a vybičovat k velevýkonu. Jde mu to před kamerou, za kamerou i v šatně. A konečně jsem pochopil, proč se mamka mé přítelkyně bála Nájemníka, protože cituji "je tam balón." ()
Snímek tématicky navazující na Polanského předchozí díla. Stejně jako v "Hnusu" se jedná o studii jedince zvolna podléhajícího duševní chorobě, stejně jako v "Rosemary" je hlavní postava nucena čelit podivnému a strach nahánějícímu chování nejbližšího okolí, s tím rozdílem, že tentokrát se nejedná o rejdy satanistů, ale bludy vlastní paranoiou rozežírané mysly. Film vzbuzující větší znepokojení, než lecjaký čistokrevný horor. ()
Polanski jako režisér i hlavní hrdina, klaustrofobického thrilleru o nájemníkovi, který je čím dál tím více přesvědčen o tom, že se ho sousedi snaží dohnat k sebevraždě, stejně jako předchozí nájemnici. Možná zbytečně utahané, ale nechutně atmosferické. ()
Romanova trilógia,t.j snímky Hnus,Rosemaryino dieťa a Nájomník majú jednu špecifickú vec spoločnú,a to je BYT,v ktorom nastávajú pre človeka extrémne nočné mory podporené desmi,hororom v maximálne depresívnej atmosfére,kde si poviem:„Niet na pokojné susedské vzťahy...”Síce tie moje sú na bode mrazu,ale takýto extrém zase nezažívam ako Roman pred kamerou,zároveň koordinuje spoľahlivo zbesilý hon na nájomníka v jednom veľkom dome,v ktorom sa nachádza divná smotánka susedov,ktorí mu dobre neprajú,totiž predtým tam žila nájomníčka,ktorú dohnali k samovražde,a ako sa s nimi popasuje Roman,to nechám na fantázii divákov... Roman Polanski je človek,ktorý prežil ghetto,a tak sa ani nečudujem,že robí takéto divné projekty s pomocou kameramana Svena Nykvista,ktorý má skúsenosti s divnými atmosférami u mentora Bergmana Ingmara. Pánečku,tento psychologický thriller ma vydesil,Roman je podivín,ale génius v tom,ako pracuje pomaly s atmosférou,ktorá čoraz viac hutne a hutne,a ja som chcel vidieť záverečný diel bytovej trilógie,a som si istý,že byť v koži Trelkovského by som asi nechcel byť,viem,aké je mať roztrieštené susedské vzťahy,ale toto je silné kafe!!! ()
Jo jo, někdy to má nesporné výhody, když člověk bydlí v rodinném domě, pokud možno v přízemi... Pan Polanski mě překvapil tím, jak zvládnul nejen režírovat, ale zároveň i zahrát hlavní roli. Na plátně je prakticky celý film a jde mu to skvěle. Dokonce i ten mejkap mu seknul. Jinak tématu "Byt a jeho vliv na obyvatele" se pan režisér věnoval i ve svých předchozích neméně povedených filmech Hnus a Rosemary má děťátko. ()
Polanského ďalšia perla, ktorou sa opäť nebezpečne priblížil k mojej režisérskej top 5!!! To že režisérske umenie ovláda viac než skvele je zrejmé aj v tom ako dokonale dokázal "zrežírovať" sám seba-geniálny výkon:) Film ako taký naväzuje "tajomnou" atmosférou na Rosemary. Polanski sa doslova zahráva s divákovou sugesciou, pričom všetko je ešte podporené nepríjemným a účelným hudobným podmazom alebo kulisou (nikdy by ma nenapadlo, že kvapkanie vody mi príde také desivé!). Polanski dokonca do tak hustej atmosféry včlenil pár podarených vtípkov, aby sa všetko opäť vrátilo do "mystickej" roviny. Záverečná pointa je už len čerešničkou na torte a posledným dielom psychotickej skladačky. Za kamerou je Sven Nykvist, čiže kameramanská extratrieda! Dokonale zobrazená paranoia a po Bitter Moon ďalšia absolútna pecka, bravo Majstre!!! ()
Jako obyvatel panelového domu oceňuji, že konečně někdo poukázal na problematiku soužití nájemníků. Především pak mezivztahové kolize spojené s rušením nočního klidu a vzájemné respektování zírání na toaletě. ()
Horory (či psychothrillery) po Polansku mi nechutí, po dokoukání Nájemníka mám takřka podobně jalové pocity jako tomu bylo u Rosemary nebo mladší Deváté brány. A přitom ostatní Polanského filmy v jiných žánrech považuji za takřka geniální záležitosti a klenoty kinematografie. A ještě promiň Romane, ale herecky jsi mě nezaujal už vůbec. U-tr-pe-ní. 60% ()
Jakkoliv již první scény předznamenávají závěr filmu, průběh troskotání, odvěce nevyzpytatelný a neopakovatelný, se odehrává po svém, bez ohledu k očekávání. V zásadě tak skličuje nejvíc jen ten strach propadnout mimo určenou siluetu předešlého sebevraha. Hrdinův pád se ale rozpíná vně domu i dvorku, postihuje celé město, ba celý svět a jeho viditelná smrt vychyluje z její osy i samu planetu. Šílenství se jeví jen jako svatá záchrana před všeobecným bláznovstvím. Když odcizení, které vraždí, získá lidské rysy, pak jakýkoliv projev bezohlednosti nebo ledabylosti vtělí tuto vražednou moc a kolem člověka povstávají jen jeho kati. Hrdinovo troskotání se ale nevypráví ani alegoricky ani věcně, tělesně, smyslově, prostě se odbývá, ve spěchu a sebevražedně, a snímek to poznamenává. Jako by se stále ohlížel kamsi jinam. Poslední krok je ale přesný. A spolu s ním vykročí i ti, kteří to nejméně čekali… ()
Vďačné. Ako pre filmára tak aj pre diváka. Nesmelosť, ústupčivosť až úslužnosť hlavného hrdinu sú do paranoidnej posadnutosti prekrútené presvedčivo, pomocou síce jednoduchých, ale o to pôsobivejších a nápaditejších obrazov. Problémom je značná predvídatelnosť snímku (je napríklad jasné, že náznaky egyptských mystérií nikam nepovedú a ani samotný, síce efektný záver nijako zvlášť neprekvapí) a potom istá oklieštenosť čo do myšlienkového pozadia. To taká Rosemary... ani radšej nespomínam. (A to som ešte oproti väčšine divákov čo do pôsobivosti Nájomníka vo výhode, pretože som si podobne "sympatický" postarší pár svojho času na jednom z podnájmov riadne užil - až tak, že som sa raz v noci strhol z pocitu že mi ten odporný starec večne vykrikujúci 'VY BÚCHATE !!!' stojí pri posteli... vhodnejšieho štatistu k vagónkam vo filme o deportácii židov a cigánov za čias slovenského štátu by ste ťažko hľadali...) ()
75%. První část, přibližně hodinová, balancuje na hraně mezi žádoucím seznamováním s postavami a souvislostmi a bojem proti absolutní, zdánlivě nikam nevedoucí nudě. Druhá polovina už je pak špičkovou interpretací příznaků schizofrenie okořeněná libovou atmosférou v podání toho, kdo paranoidní napětí po Lynchovi umí snad nejlépe - Romana Polanskiho. Ten udělal dobře, že do hlavní role obsadil sám sebe, protože jeho herectví i zjev, společně s ostatním geniálně složeným castingem, unikátním pojetím Polanskiho záběrování a gradací stupňovaného stihomamu, dělá z The Tenant až hororově laděnou podívanou, jejíž druhá polovina rozhodně patří k tomu lepšímu, čeho byl postklasický Hollywood svědkem; nikoli však k tomu nejlepšímu, vzhledem k první polovině, jejíž podcenění možná zkazilo velkou šanci na pořádný pětihvězdičkový biják. ()
Tak toto bolo niečo neuveriteľného! Ešte teraz nad tým premýšľam a vôbec si nie som istá, že som to všetko pobrala.. Atmosféra bola tiesnivá a presýtená paranoiou k prasknutiu. Herecky všetko precízne a tak trochu teatrálne, na čo u Polanskiho nie som zvyknutá, ale tento film si to priam žiadal. Navzdory všetkému ho nevidím, ako jeden z jeho najlepších. Napríklad Pianista ma rozhodne oslovil viac. Dávam lepšie 4*. ()
Vedle Briana de Palmy, Manoje Nighta Shyamalana a Martina Scorseseho je Roman Polanski dalším tvůrcem, který udržuje „Hitchcockovu tradici“. Jeho Nájemníka můžeme chápat jako parafrázi na Psycho (podobně jako de Palmův film Oblečen k zabíjení), a to nejen z hlediska zabývání se patologickými stavy psychiky, avšak i dramatizací transvestitismu. Stejně tak lze film spojit i s dalšími dvěmi Hitchcockovými díly – Oknem do dvora a Vertigem. Hitch s Oknem do dvora udělal ze sousedského voyerismu ikonický prvek thrilleru a v Nájemníkovi tento prvek (strnulé figury na toaletě) slouží k budování napětí a strachu na pomezí suspense-hororu. Spojujícím prvkem s Vertigem je tematizování samotného pádu – předchozí nájemnice vyskočila z okna a pro nového nájemníka je prostor pod oknem epicentrem úzkosti (stejně jako závrať). Oproti Hitchcockovi Polanski však více zabředává do hlubin hororu, což je žánr, ke kterému se mistr napětí nejvíce přiblížil ve zmíněném Psychu a Ptácích a i v těchto případech se stále jednalo spíše o thrillery s hororovými prvky (Psycho ve vrcholných momentech fungovalo jako slasher a Ptáci by se vlastně daly označit za monster-movie). Polanskému není cizí surreálno (viz. scéna dítěte s maskou nebo i samotný motiv okna na toaletě). V závěru se dočkáme dokonce i výjevu démonické ženy s hadím jazykem. Už při pohledu na celou filmografii slavného polského režiséra lze spatřit nemalé zalíbení v hororu a spirituálních/surrealistických výjevech – vyskytuje se zde gotická hororová groteska Ples upírů, nedoceněný satanistický detektivní horor Devátá brána, psychologický horor Hnus a opět satanistický suspense-horor Rosemary má děťátko, přičemž poslední dva jmenované filmy tvoří spolu s Nájemníkem pomyslnou „bytovou“ trilogii o psychickém rozkladu v cihlovém vězení. _____ Polanski buduje napětí pozvolným vrstvením záhad, které se v poslední třetině transformují do explicitních výjevů. Tempo filmu je velmi pomalé, avšak strmě stoupající gradace od pomyslného bodu nula až k totálnímu šílenství dokáže udržet diváka stimulovaného po celou dobu projekce. Atmosféra houstne s každou další minutou, démonický hudební doprovod na náladě rozhodně nepřidává a velmi záhy se dostavuje pocit, že veškeré dění nezadržitelně směřuje ke kruté tragédii. Způsob, kterým Polanski buduje napětí a navozuje pocit paranoii, je nezaměnitelný a vskutku fascinující. ______ Nájemník je ve skutečnosti portrétem probouzejícího se šílenství, který vzhledem k reálné psychologii sice nemusí být přímo důvěryhodný, avšak v rámci pravidel stanovených diegetickým světem a žánrovým vyhraněním věrohodný je…a především působivý. Ve svém finálním zvratu se pak Nájemník transformuje ve vskutku mrazivou hříčku, která může navádět k nejednotné interpretaci a věřte mi, že tenhle film z hlavy jen tak nezmizí. _____ Polanski je mimochodem v titulní roli přesvědčivý a navzdory některým kritikám musím konstatovat, že nelehkou postavu ztvárnil bravurně. Z vizuálního hlediska Nájemník dodržuje tradici Polanského filmografie, takže se nám opět dostává pečlivě komponovaných záběrů, nasvěcení jakožto výrazného prvku mizanscény s tradicí ve filmu-noir a dominantními jsou zde barvy pohybující se ve spektru od žluté až po hnědou, přičemž pak červená se při svém výskytu stává nejvýraznějším prvkem celého záběru. Nezřídka jsem si vzpomněl na skvostné obrazy Rembrandta. _____ Nájemník patří k vrcholům filmové tvorby Polanského a jeho nejnovější Muž ve stínu dokazuje, že ani v době (post)postmodernismu neztratil chuť točit filmy v Hitchcockově tradici. 100% () (méně) (více)