Režie:
Bernardo BertolucciScénář:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Georges DelerueHrají:
Jean-Louis Trintignant, Stefania Sandrelli, Gastone Moschin, Fosco Giachetti, Dominique Sanda, Yvonne Sanson, Carlo Gaddi, Umberto Silvestri (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Příběh k tématu konformismu nic moc nového nepřinesl a nepůsobil nijak zvlášť vzrušivě (až na poměrně otevřený a apelativní závěr), ale naopak samotné jeho podání a stylizace byla více než vzrušující a v mých očích ho velmi pozvedla. Bertolucci se zde nevyznačuje jednotným stylem, ale hýřivým střídáním kamerových, střihových a osvětlovacích postupů dle momentální nálady diktované předlohou - nabízí tak vášnivou scénu z pokoje snoubenky ozvlášťnovanou obřími stíny žaluzií, chladným a zveličeným pohledem do nitra institucionální budovy, silně romantizovanou milostnou scénou z vlaku v záři zapadajícího slunce, elegantní momentky z Paříže vrcholící dráždivým tancem dvou žen a k závěru náhle nabídne mrazivou a ruční kamerou dynamicky ztvárněnou scénu smrtící lesní štvanice. Překvapilo mě, že vedle Červených střevíčků a několika dalších snímků existuje další, ne tak citovaný technicolorový opus. Konformista ještě na konci šedesátých let, kdy již vládla zcela jiná estetika skládá poctu tomuto opouštěnému systému a čerpá z něj maximální estetický účinek, jako by šlo o vášnivou obhajobu. ()
Nevěřím svým očím, když vidím zdejší hodnocení. Dle mého názoru patří Konformista někde do první stovky nejlepších filmů. Už dlouho se mi totiž nestalo, že bych u filmu zažíval čirou fascinaci a nadšení z dokonalé režie v souhře s nádhernou kamerou a rozmanitou padnoucí hudbou. Není to však jenom povrchní pozlátko co zdobí tento skvost. Tritignant zahrál svého bezpáteřního a chladného konformistu naprosto fantasticky a jedná se zcela určitě o jeho životní roli. Tohle byl můj první Bertolucci, ale jestli jsou i jeho další filmy takhle bezchybné, tak u jednoho určitě dlouho nezůstane! ()
Působivé drama s podmanivým vizuálem a místy až dech beroucí atmosférou, nadčasová záležitost o temné skvrně dějin Evropy.. Jean-Louis Trintignant je herecký chameleon, opětovně potvrdil, že hravě zvládne i tak těžkou roli, tj. rozporuplnou postavu, ne zrovna příjemnou.. O příběhu muže, který chce být „normální“, by se dalo dlouze polemizovat.. ()
Sebejisté v každém záběru. Dějově možná trochu roztříštěné, ale vzhledem k tak extrémně odosobněnému filmu, který je záměrně ve všem chladný a nelidský, to neberu jako jasnou výtku. Bertolucci si mě opět získává, i když ne tak bezvýhradně jako v případě Posledního císaře. Hodně za to může především geniální kamera. ()
Další úžasné dílo Bernarda Bertolucciho. Po Poslední císaři a tangu v Paříži jsem už nedoufal, že mě Bernardo dokáže usadit. Povedlo se mu to však s Konformistou. Působivý a skvěle vystavěný příběh muže, který chce být normální. Sledujeme, jaký na něj měl vliv důležitý incident v jeho mládí a vlastní sexualita, stejně jako jeho myšlenkové posuny a sociální změny v Itálii. Kouzlo je však hlavně ve způsobu, spojení režiséra Bertolucciho a kameramana Vittoria Storareho je úchvatná podívaná. Ať už hra s barvami (sledujte modrou, ale i oranžovou), se světlem (ve scéně návštěvy budoucí manželky světlo skrze rolety zobrazující vášeň jednotlivých postav) a se samotnou psychologií postav (touha být normální ho vede k jakýmkoliv činům). Kamera i celkové technické provedení je prostě excelentní. To poznáte v dynamicky reálné honičce lesem stejně tak ve vlaku nebo ve dveřích... Osobně jsem se nenudil ani na minutu, protože Konfornista je přeplněný uměním točit filmy a přestože příběh může působit nudně, rozhodně jím není. Bertolucci Moraviovu přetvořil v silné dílo plné vnitřního podtextu (stačí si přehrát dialogy o "víře v cokoliv" z prvních pěti minut filmu. Působivě vykresluje, zakončuje připravené příběhy (hudba na začátku i na konci) a v závěru působí naprosto uceleně. Technicky precizní film, který se drží tématu a doby. ()
Galerie (93)
Photo © Mars Film Produzione
Zajímavosti (6)
- "Tento román Alberta Moraviu ma veľmi upútal, ale úloha, ktorú mi dal Bertolucci, sa mi príliš nepáčila. Moraviu som trochu poznal, lačnel po intenzívnom živote. Raz som s ním a s jeho priateľmi večeral. Moravia večeral každý deň dva razy, toto bola druhá večera. Keď sme odchádzali z Bertolucciho filmu, povedal nám, že je to lepšie ako jeho román." (Zdroj: Jean-Louis Trintignant: Pokojná vášeň: v rozhovoroch s André Asséom, 2002) (Rosamunde)
- Když hlavní postava filmu, kterou hraje Jean-Louis Trintignant, dostane za úkol zabít v Paříži svého bývalého profesora, obdrží stejnou adresu a telefon, jaké měl ve skutečnosti Bertolucciho přítel a vzor francouzský režisér Jean-Luc Godard. (raininface)
- Poézia, ktorú recituje Marcello (Jean-Louis Trintignant) v scéne z vlaku je od Gabriele D'Annunzio a má názov "La pioggia nel pineto" (1903). (jaklee)
Reklama