Konformista

Působivé drama s podmanivým vizuálem a místy až dech beroucí atmosférou, nadčasová záležitost o temné skvrně dějin Evropy.. Jean-Louis Trintignant je herecký chameleon, opětovně potvrdil, že hravě zvládne i tak těžkou roli, tj. rozporuplnou postavu, ne zrovna příjemnou.. O příběhu muže, který chce být „normální“, by se dalo dlouze polemizovat.. (28.06.2022)

Vizuálně obžerský portrét člověka-améby, který uniká divákům stejně jako sám sobě v roztříštěné mozaice pokřivených vzpomínek, z nichž se pokouší složit odpověď na to, jak se dostal do své současné situace, kdy se zřejmě poprvé ocitá na morálním rozcestí mezi vlastními tužbami a svým dobrovolným kolaborováním s režimem. "Konformista" svým nelineárním vyprávěním a symbolistními výjevy staví před diváky komplikovaný labyrint, který je ale výmluvným obrazem titulní postavy a jejího vnitřního sváru, kdy se snaží trauma zakrýt absurdní snahou být normální. (27.04.2021)

Šel jsem po tématu a vůbec nečekal, jaké vizuální žrádlo mě čeká. Vidět v roce 1970 bayovské kamerové nájezdy bere dech. Práce se světlem i mizanscénou je sice místy šíleně scénická a manýristická, ale nad ruhou stranu fakt vynalézavá a dodává každé scéně na důležitosti. Souzním s pozicí filmu, ve které člověk bez idejí je přirozeným služebníkem zla a docela by mě zajímalo její další rozvinutí k současné éře pozdního kapitalismu, kdy se zase ideje komodifikují a vytváří se tak nová varianta konformismu. (07.06.2021)

Příběh o člověku, který se na jedné straně chová jako někdo, kdo se jenom snaží nevybočovat z řady a neodlišovat se, na straně druhé je to však srab a svině, která se neštítí podrazit a potopit každého, kdo by se mu opovážil stát v cestě nebo ho snad mohl kompromitovat. A výběr jeho představitele se náramně vydařil, už z dálky vypadal jako gestapák. Příběh je zajímavý, občas pobaví úsměvnou vsuvkou, ale diváka hlavně zajímá, kam až je hlavní hrdina schopný zajít, což se krásně ukáže v závěrečné scéně. Dobové reálie potěšily, stejně tak více než trefný příměr s jeskyní jakožto fašistickou Itálií. A líbila se mi dost i vizuální a technická stránka filmu, nasvícení (žaluzie v bytě, sluneční záplava ve vlaku), modrý a červený filtr, natočení kamery do různých úhlů (podhled s listím), či její autentické roztřesení při honičce v lese (což se dá najít i v mnoha jiných filmech, ale tam zas zaostává příběh). K plnému počtu nechybělo moc, možná spíš něco přebývalo (vše s homosexuálním řidičem, nerealistické nepotrestání akutního hrdinova selhání), každopádně spokojené a více než solidní 4* si snímek rozhodně zaslouží. (14.06.2013)

Příběh k tématu konformismu nic moc nového nepřinesl a nepůsobil nijak zvlášť vzrušivě (až na poměrně otevřený a apelativní závěr), ale naopak samotné jeho podání a stylizace byla více než vzrušující a v mých očích ho velmi pozvedla. Bertolucci se zde nevyznačuje jednotným stylem, ale hýřivým střídáním kamerových, střihových a osvětlovacích postupů dle momentální nálady diktované předlohou - nabízí tak vášnivou scénu z pokoje snoubenky ozvlášťnovanou obřími stíny žaluzií, chladným a zveličeným pohledem do nitra institucionální budovy, silně romantizovanou milostnou scénou z vlaku v záři zapadajícího slunce, elegantní momentky z Paříže vrcholící dráždivým tancem dvou žen a k závěru náhle nabídne mrazivou a ruční kamerou dynamicky ztvárněnou scénu smrtící lesní štvanice. Překvapilo mě, že vedle Červených střevíčků a několika dalších snímků existuje další, ne tak citovaný technicolorový opus. Konformista ještě na konci šedesátých let, kdy již vládla zcela jiná estetika skládá poctu tomuto opouštěnému systému a čerpá z něj maximální estetický účinek, jako by šlo o vášnivou obhajobu. (30.04.2011)