Obyčejní lidé

Nepřekonaný vrchol v režisérské tvorbě Roberta Redforda. Jedno z nejlepších psychologických dramat 80. let zaslouženě získalo několk Oscarů. Mezi herci stojí za povšimnutí celá ústřední trojice. Donald Sutherland je dobrý asi pokaždé, ale i tehdy začínající Timothy Hutton se své nelehké role zhostil překvapivě dobře. Oba ovšem poněkud zastiňuje naprosto neskutečná Mary Tyler-Mooreová. Takřka neznámá herečka v tomhle snímku doslova a do písmene koncertuje. (13.11.2002)

Slavný oscarový film o krizi americké středostavovské rodiny, neschopnosti komunikace a o bolestném tajemství, které se odhalí po terapii jednoho z rodinných příslušníků s jeho psychiatrem. Bohužel v tomhle případě jsem musel konstatovat, že v mých očích zase padla jedna z filmových legend, protože Obyčejné lidi přebíjí z jedné stránky Americká krása, z druhé stránky kterýkoli z dílů V odborné péči. Je to zdlouhavé a tím pro mě i nudné. Dokoukal jsem jen z povinnosti. Celkový dojem: 40 %. (25.02.2012)

Všechno špatné skrývat uvnitř a na otázku "Jak to jde?" odpovídat pouze "Všem se daří dobře." V tom rodinném životě americké střední třídy je podle filmových tvůrců hodně věcí špatně a Robert Redford to předvedl ještě před Mendesem a jeho Americkou krásou. Škoda, že jsem se nedokázal dostat pod povrch a naplno tak prožívat osudy hlavních hrdinů, ale to je pouze moje chyba. Z herců bych vyzdvihl nenápadné, ale pro příběh klíčové postavy zahrané Donaldem Sutherlandem a Juddem Hirschem, kteří mě svým úsporným herectvím přesvědčili více než expresivní Timothy Hutton (ale stejně klobouk dolů, kluk to zvládl více než dobře). (12.03.2010)

Je vôbec možné, že jediný úžívateľ majúci T.Huttona v Top10 nechápe, prečo dostal za ORDINARY PEOPLE Oscara? Jeho Conrad je totiž jednoznačne najzaujímavejšou postavou v Redfordovej mozaike obyčajných ľudí podstupujúcich to najťažšie, čo si pán Boh mohol vymyslieť. A v opakovaných tónoch geniálneho Pachelbelovho Canonu in D (ktorý je naopak z toho najkrajšieho, čo pán Boh kedy vymyslel) je Conradova bolesť ešte intenzívnejšia. Ďalší prekliato dobrý a neprekonaný debut! (02.05.2010)

"Dej mi ten foťák Calvine. Chci fotku jen vás tří. DĚLEJ DEJ MI TEN FOŤÁK!!! praví Mary Tyler Moore a přitom se usmívá takovým tím křečovitým způsobem. Příčí se jí být na fotce se svým synem, který mohl zachránit svého bratra. Bratra, kterého milovali rodiče více než toho "co ho mohl vytáhnout z tý posraný vody ven". Proto Conradovi nemůže přijít na jméno- on vlastně může za smrt jejího zlatíčka. A ona bohužel nepatří mezi ten typ žen, které ventylují své emoce skrze...co já vím, třeba krabky cigár denně, ale ona to v sobě dusí. A pak bouchne. Conrad mezitím bojuje se svými vnitřními démony a fuckuje matku jen ve své hlavě ("Haf! Haf!"). Všechno nakonec dospěje ve skvělý konec ze kterého budete mít husinu, stejně jako z úvodní chorálové písně... Někdo si může z tohoto filmu odnést jen to, že film je příručkou -Jak nevychovávat svého potomka- ti druzí (rozumější) si naopak vezmou to nejdůležitější. Ale to vám neprozradím, poněvadž kouzlo tohoto snímku spočívá práve v tom hledání... Robert Redford je magik! (30.04.2008)