Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (86)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Moc zvláštní film. Hrzána má rád, ale krom Prcka z Nebeských jezdců jej mám spíše zafixovaného jako herce, který hraje různé sranda figury nebo táty (nejčasteji hrával manžele paní Maciuchové) ve všelikých těch rodinných filmech ze zedmdesátek. Úplně nejvíc se mi vždy vybaví ve filmu Drahé tety a já. Ale tady divák jasně pochopí co to bylo za herce. Film je o ukřiknutém dozorci ve věznici, který si nechá lecos líbit od vězňů s nimiž se snaží být navzdory napomínání vedení věznice za dobře. Své přetlaky si doma vybíjí na svém psu, kterého vždy odvede na procházku a následně uvázaného u zbořené zdi jakého statku surově zbije klackem. Hrdina si svůj sadismus dokonce uvědomuje, protože se vždy pořádně rozhlédne zda není někdo nablízku než začne ubohé zvíře bít. Zdá se tedy, že v provopátku si uvědomuje, že koná špatně a když ne kvůli svému špatnému svědomí, má strach co by na to řeklo okolí. Zde tedy musím podotknout, že mně filmaři naštvali, protože pes je filmu bit opravdu a měl jsem problém se na to jako majitel podobného chlupáče  koukat. Sadismus hrdiny to ukázalo dokonale, ale vždy jsem opovrhoval filmaři, co pro efekt ve filmu zabíjeli nebo mučili nějaké zvíře.  Bití psa hlídače vždy na chvilku zklidní, nicméně je to pro něj celkem pravidelný rituál jak udržovat své emoce na uzdě. Vnitřně sní o službě na majáku. Rád chodívá s kostelníkem na věž jejíž schody mu evokují maják a když kostelník bije na zvon, on se rozhlíží zaluziemi okna kostelní věže po okolí jako by byl na ochozu majáku. Sní o tom jak obsluhuje čočku i jak z vody vytahuje topící se ženu. Ačkoliv má pevné zázemí, hrdina volí poněkud zvláštní únik do jiného světa. Už jen to poukazuje na jeho podivný duševní stav, protože kdo ví, služba na majáku je jedna z nejobtížnějších kvůli náročnosti, délce a hlavně samotě.  Vězni si z jeho snahy být s nimi za dobře dělají legraci, opovrhují jím .... Následné události způsobí, že se ze skrývaného sadisty stane sadista skutečný tentokráte už v samotné věznici... Bestie je už zkrátka venku...  Můžeme se domýšlet proč je hlavní postava jaká je, já si myslí, že to byl vadný jedinec od prvopočátku. Deviant, jehož temné stránky jednoho dne vyplují an povrch. Těch případů je známo hodně. Lidéco žili ve spořádaných rodinách, kteří ale už od mládí měli potřebu týrat a zabíjet. Nejčastěji zvířata. Takoví Dexterové. Někteří své temné pudy zvládli ukočírovat, jiní začli mít potřebu zabíjet víc... Tohle byl hodně zajímavý film o psychicky narušeném jedinci, velmi zajímavá staudie povahy sadistického člověka. Mně se ale asi proto nejvíce líbily ty snové představy z majáku. Hudba ve filmu od pana mistra Fišera byla nádherná! Dávám za 4 buchty. * * * * ()

SallyZen 

všechny recenze uživatele

Hrzán je mi nesympatickej. Jako sadista mi vadil ještě více. Ty záběry, jak mlátí psa byly otřesné. Tenhle film byl celej takovej otřesnej, ale zároveň vyjadřoval skutečnost. Věřím, že podobné věci se dějí. A ač se mi tenhle film hnusí, musím uznat, že na českou kinematografii je to dobrý počin, co se do vyobrazení krutosti týče. 45% ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Pravá konzistence pouťového barvotisku: směs romantiky a celoživotního pohřbu. Právě jsem viděl dokonalý černobílý barvotisk. Ta vzácná dečka: nestravitelné. O Vildomcovi samotném nelze říci, že by se nějak změnil, prošel vývojem či prodělal „přerod“. Jeho jednoduchý duševní organismus pouze provedl přepólování, což pejsek jistě ocení. Obranná vytěsňující reakce: zhroucení iluze nutí k nesnesitelnému přímému pohledu a je tedy nutno beze zbytku zlikvidovat její trosky a nahradit ji jinými bezpečnými brýlemi. Ostatně z hlediska psychohygieny není co vytknout. Nejstrašnější na tom všem je to jojo na konci, naznačující, že nejde o problém nějakého Pepíka Vildomce. Teď teprve je jako všichni ostatní. Tohle v roce 1970, prosím pěkně. Pokud jde o Hrzána: vždycky jsem byl bezradný, co si s ním vlastně počít, jak ho vnímat; nyní vím, že mi chyběl hlavní díl mozaiky. /// Komentáře: Marigold (jediný nespoilerový) a Jusek (který je hlavně kvalitním postižením obsahu s politizujícím vyhodnocením). Zajímavý pohled nabízí též MarJel (při troše trpělivosti). Z podprůměrně hodnotících stojí za pozornost jen Ulrich. Komentář od uživatele „nehodnotit“ budiž ukázkovým příkladem stereotypní divácké nechápavosti. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Vôbec som o tomto filme nevedel a tak som bol primerane zvedavý. Ale všeobecnú spokojnosť až nadšenie s väčšinou zdieľať nemôžem. Rovnako ako pohoršenie nad mlátením psa. Zhodnúť sa však môžem na výbornom stvárnení postavy bachara Vildomca, ale to ma pri kvalitách Jiřího Hrzána až tak neprekvapuje. Takže celkovo vnímam tento film ako zaujímavý, i keď nedorobený pokus využívajúci doznievajúcu novú vlnu. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Na podobenstvi prekvapive dobre srozumitelny dej o promene (ktera ale nic neresi) jednoho nymanda. Hrzan se sve role ujal velmi dobre, potesi i ve sve vetsi roli Vera Tichankova. Vildomcovy predstavy na majaku taky neobtezuji a vse je doprovazeno krasnou hudbou Lubose Fisera. Necekal jsem, ze me tento film bude tak bavit. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (5)

  • Ako kukučku v nástenných hodinách použil režisér postavičku zo svojho staršieho bábkového filmu Strážce majáku (1967). (Autogram)

Související novinky

Věra Tichánková 1920 - 2014

Věra Tichánková 1920 - 2014

09.01.2014

Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (více)

Reklama

Reklama