Bod zlomu

Pokud člověk někoho nebo něco miluje je vždy nesmírně těžké tyto pocity vyjádřit slovy. Ne, že by nebyla snaha, ale je otázka zda existují vůbec ty správný slova. Mohl bych tady psát desítky řádků o důvodech, proč je Bod zlomu moje srdeční záležitost, ale má to vůbec cenu ? Podle mě nemá a tak se o to ani snažit nebudu. V Bodu zlomu je strašně krásně zachycena podstata svobody ducha. Žádný film nikdy nedokázal vyjádřit mé vnitřní já, žádný, až na jeden........Bod zlomu. (03.08.2008)

Bod zlomu představuje další z mnoha příspěvků na téma kvadratury kruhu – slavné konstrukční úlohy, v níž je úkolem sestrojit čtverec, který má stejný obsah jako daný kruh. Nasvědčují tomu hlavně oba herci. Když se zahledíme do obličeje Reevese, vidíme hranatou tvář, a nejen to, i jeho herecký projev je notně prkenný, čehož si povšimli též jistí publicisté z časopisu Complex, kde jej nedávno vyhlásili za nejhoršího herce Hollywoodu. Reeves, to je ten čtverec. Oproti tomu kulatá tvářička Swayzeho koresponduje očividně s kruhem. Rovněž prostory, z nichž oba hrdinové pocházejí, sdílejí odlišné geometrické parametry, poněvadž Reeves sídlí kdesi v městským kanclu, ve světě přímek a rovných čar, kdežto kalifornské pláže Swayzeho jsou plné vln, křivek a nerovností. Je pak celkem logické, že infiltrace do cizího světa, ať Swayzeho loupení ve městě, nebo Reevesovo pronikání mezi surfaře, má zpravidla fatální následky a hrdinové se při tom ocitají v podobné situaci jako Nelson Mandela na večírku Ku-klux-klanu. Oba hrdinové i jejich světy jsou prostě odlišné natolik, že je nelze nějak provázat, podobně jako nelze rozlousknout problém kvadratury kruhu, jež nemá řešení, jak bylo někdy před sto padesáti lety nezvratně dokázáno. Po tomto důkazu bychom předpokládali, že skupina horlivců pachtících se po jeho řešení utichne. Omyl! I dnes tento problém mnohé nadále pokouší. Třeba Reevese a Swayzeho. (02.04.2012)

Patrick Swayze ma nikdy nedokázal presvedčiť o svojich hereckých kvalitách a do teraz sa to nepodarlo ani Keanu Reevesovi. Oboch ich považujem za zbytočne, pre mňa dosť nepochopiteľbne, preceňovaných, nadhodnotených hercov. Aj keď viac krát učinkovali vo filmoch s bohatým rozpočtom, tak ani v nich nedokázali ukázať svoju charizmu. Keď sa v roku 1991 objavili v spoločnom akčnom titule "Bod zlomu", mal to byť zrejme poriadný trhák. U mňa to však moc nezabodovalo. Ich predvedené výkony ostali opäť výrazne pod priemerom. Celé sa mi to zdalo také akési fešácky teplošské. ** (07.09.2011)

Skvělí herci v hlavních rolích vyzvedli tenhle film z průměru a vytvořili tak nezapomenutelnou dvojici se surfovacími prkny. Role Reevese o agentu FBI, který se pomalu vmísí mezi gang, byla nadmíru dobře pojatá. Nakonec kdo by nesympatizoval s kladným záporákem Swayzym. Prostě akční krimi nabušené adrenalinem. 80% (04.12.2009)

Osobitý thrillerový biják silno poznačený zeitgeistom 90's a hollywoodskym znovuvzkriesením - za každú cenu - senzačných produkcií. Tie sa priam dožadovali po eye-candy charakteroch prednášajúcich sladkasté fráze, kde tu i patetické rozpravy, išlo buď o (anti)hrdinov bojujúcich za spravedlnosť alebo ich revolutujúci protipól. Dvojica Keanu Reeves/Patrick Swayze do tohto vzorca sedí presne na mieru a ich kriminálne pletky na pozadí milostného laškovania majú onu divotvornú auru, ten správne excesívny náboj. Klišé, ktoré s ohľadom na danú dobu, na vtedy takmer neregulovateľný smer mainstreamového prúdu má u mňa pochopenie, je to klišé poľahčujúce, to na ktorom sa rád pobavím a poslušne sa nechám opájať extrovertnými hereckými výkonmi, adrenalínovou akciou a odvahou mrštne sa pohybovať po škále žánrových zákonitostí. Z dnešného pohľadu je potom zaujímavé sledovať, akým autorským vývojom za tie roky prešla Kathryn Bigelow, symbol obávaného nežného pohlavia, ktoré tie gule - na rozdiel od iných pseudo chlapáckych tvrďákov - naozaj má. Zatiaľ čo v "Point Break" sa k problematickým postavám a ustanovenému filmovému štýlu stavia idealisticky, pomáha im v dosahovaní vytýčených cieľov, tak v "Hurt Locker" sú jedinci samostatné individua, ktorým sa síce dostáva autorkinej empatie, ale jej prvú pomoc už nepotrebujú, sú tam vonku sami za seba a stávajú sa (aj za prispenia radikálnej reformy vyjadrovacích prostriedkov) platným nositeľom sebareflexívneho komentára. Túto mini evolúciu momentálne završuje režisérkin posledný počin "Zero Dark Thirty", ktorý predstavuje dokonale chladný, odosobnený a chirurgicky presný rez čo by jedno veľké, procedurálne peklo…tam kde neexistujú víťazi, úmorné focus on je nadovšetko a hlavný predstavitelia sú len ďalšou ihlou v kope sena. Veru zriedkavá metamorfóza. Avšak svedomitú prácu s napätím, ležérne obohacovanie všedných motívov o príbehy nevšedné a neoblomnú istotu v účinnom budovaní akčných sekvencií možno pozorovať už tu a preto sa domnievam, že K.B. síce ide s dobou, ale na bruckheimerovské pätolízačstvo z vysoka sere a ide si tvrdohlavo svoje. Schvaľujem. (14.11.2013)