Lízin let do nebe

Kniha Růženy Utěšilové Lízin let do nebe byla prvním dívčím románem, který jsem jako malá holka objevila v maminčině knihovně. Bylo to vydání z roku 1938 a bylo už proloženo fotografiemi z filmu, který byl natočen jen o rok dříve a který jsem si později zamilovala. Nemusela jsem si osudem stíhanou Zdenu Sulanovou, krásnou učitelku Zitu Kabátovou, fešáka Rolfa Wanku a plejádu dalších známých herců nijak představovat. Z dnešního pohledu to možná není in, ale hodnotit staré filmy dnešním měřítkem, je asi jako klást si otázku, proč si pravěcí lovci vyrazili na mamuty jen s oštěpy, proč si na ně raději nevzali kulomet. Tyto filmy jsou prostě svědectvím o době svého vzniku a to ne zrovna špatným, jinak by se v televizi stále neomílaly. Možná nejsou dokonalé, ale mají pořád své věrné milující diváky, mezi které se počítám i já. (28.05.2011)

Lízin let do nebe je filmem od prvorepublikových tvůrců (Václav Binovec, Václav Wasserman, Míla Vích) ale zároveň předzvěstí nové herecké gardy (Josef Kemr, Rudolf Hrušínský, Zdenka Sulanová). Svým námětem i zpracováním plně odpovídá prvorepublikové tvorbě, ale má v sobě zajímavé pěkné dobové prvky, které dokreslují atmosféru celého filmu. Ukázka lidské malosti a vesnické pseudomorálky nakukující každému pod pokličku je ovšem nadčasová. (21.06.2015)

Jak chudá holka ke štěstí přišla. Dvoudílný román Růženy Utěšilové o příkořích a nelítostných ranách osudu, které těžce dopadají na hlavu ustrašeného sirotka se zlatem v hrdle patříval svého času k tomu, čemu dnes říkáme bestseller. A protože filmaři tehdy vcelku ochotně vycházeli vstříc nenáročnému publiku, v tomto případě početnému zástupu dychtivých čtenářek romantických harlekýnek i jejich časopiseckých protějšků, bylo takřka nevyhnutelné, aby Líza spatřila světlo světa také na plátně. Že se film nemohl a nesměl minout účinkem je zřejmé, zvlášť byl-li vybaven všemi potřebnými ingrediencemi a – to především – populárním milovníkem Rolfem Wankou. Režisér Binovec, již tehdy proslulý svou vyhraněnou konfliktní povahou, si přes veškerá očekávání do titulní role prosadil sedmnáctiletou Zdenku Sulanovou, tehdy neznámou posluchačku pražské konzervatoře, která se dík této šťastné náhodě načas stala opravdovou filmovou hvězdou a jakýmsi českým alter egem hollywoodské Deanny Durbin. Společně se Sulanovou ve filmu také poprvé účinkovali dva budoucí velikáni české Thálie, sedmnáctiletý Rudolf Hrušínský a patnáctiletý Josef Kemr. Předpokládaná divácká odezva, která rozhodně nebyla malá, si přirozeně vynutila pokračování pod názvem Lízino štěstí. Přestože jsou oba filmy do značné míry poznamenány dobou, v níž vznikaly, staly se pro určitý okruh vděčných diváků silným nadčasovým fenoménem i jedním z kultovních erbů prvorepublikové popkultury. (04.10.2008)

Stejně jako v případě pokračování je mé hodnocení stejné. Naivní, pohádkové, ale milé pohlazení po duši. Povedené výkony dětských herců v čele s mladičkou Zdeňkou Sulanovou, příjemní ochránci malého sirotka v podání Zity Kabátové a Rolfa Wanky, zlí a vypočítaví lidé Ptačic, ... Prvorepublikoví filmaři nám opět nabídli kus naivní nevinnosti na filmovém plátně... (18.01.2008)

Jen si dovoluji upozornit, že zde můžeme vidět Rudolfa Hrušínského v jeho první filmové roli. Chvíli jsem váhal a přemítal, odkud toho klučinu znám, ale pak jsem musel kostatovat, že už zde je možno pozorovat jeho filmové rysy a budoucí herecké mistrovství. Už kvůli Rudolfu Hrušínskému stojí za zhlédnutí. (17.06.2008)