Madla zpívá Evropě

Jak hodnotit film, u něhož mi vytryskly čtyřikrát během jeho průběhu slzy dojetí? To prostě nejde dát něco jiného než pět hvězdiček. Jistě, bylo to sentimentální a mělo to děj dost nepravděpodobný, ale přitom velice bohatý, ve stovce minut se toho událo tolik, co muselo za války přitáhnout masy diváků do českých kin. Úspěch prostého děvčete ze zapadlé vísky. Ty Lesovské stráně... Jak rád si je zpívám, když mám smutnou náladu nebo cítím beznaděj... Film jsem viděl mnohokrát a stále mi v srdci zní. (09.03.2019)

Ještě snad o něco lepší než předchozí série "o Líze". Jednoduchost, čistota charakterů, zábavný průběh, ... Nenáročná, avšak povedená prvorepubliková komedie s romantickými prvky. Nezapomenutelná Madla alias Zdenka Sulanová a její "Lesovské stráně", obstojný výkon dětských herců včetně malé Jiřinky... Konec sice unáhlený a přeslazený, ale s ohledem na dobu, kdy film vznikl, dávám 68%. (18.01.2008)

Červená knihovna in its best. Jeden ze základních kamenů Pytlákovy schovanky. Koloraturní sopránek Zdeny Sulanové; dojemná píseň Ty lesovské stráně, zpívaná Madlou poté, co se dozví, že její rodný Lesov vyhořel; zamračený Ladislav Boháč; a v dětských rolích strýček Jedlička, Vladimír Salač a Jižinka Bohdalová :-) "Tak proč mi tedy obec odpověděla, že moje sestra zemřela po porodu mrtvé holčičky žalem nad ztrátou milovaného manžela, kterého zabila v lese padající jedle?" (17.05.2002)

Zdenka Sulanová je pamětnický fenomén. Navzdory tomu, že její pěvecký talent výrazně převyšuje všechno ostatní. O to ale vlastně vůbec nejde. Pomineme-li onen líbivý vzhled i typické romantizující pojetí skutečnosti, která se jako červená nit line kolem osiřelého děvčátka se zlatem v hrdle, vyvolávajíc náležité emoce především u ženského publika, je Binovcova Madla velkým vlasteneckým filmem, jakkoli se to zdá přehnané. Binovec, sám stoupenec českých fašistických kruhů, jej dokázal uhájit bez ztráty kytičky a přestože se Emanuel Moravec a další kolaboranti pokoušeli do filmu doslova vpasírovat všelijaké podloudné repliky vyjadřující úctu a poslušnost německým uchvatitelům, nic z toho se před kameru nedostalo. Naopak. Když Sulanová před rozhlasovým mikrofonem zapěje kultovní sad song o zpustošených lesovských stráních, nelze nevzpomenout na vypálené Lidice či Ležáky. A ruku na srdce, kdo by se nezamiloval do charismatického sbormistra Klána, jinak největšího ťulpase pod sluncem, afektované Liočky, která vyhlásila soukromou válku nebojácné dívence z Pošumaví, laskavé hospodyně Nány, drzého strýčka Jedličky a upovídaného malého děvčátka, z něhož se později vyklube nesmrtelná Bohdalka? Ten film má prostě cosi, co jej činí nadmíru sympatickým a současný divák, rozmrzelý vší tou vyspělou (ne)dokonalostí moderních spektáklů, se pojednou přistihne, jak se zaujetím a drobnou slzou v oku sleduje jistou naivní dívenku, která to z venkovské husičky dotáhla až na prkna, co znamenají svět. Madla zpívala především jim, obyčejným lidem se srdcem na dlani. (03.10.2008)

Film je zajímavý vlastně jen rokem svého vzniku 1940. Nebýt zrovna válka a u nás Protektorát, šlo by o běžný naivní romantický příběh, který vás ničím neoslní. V kontextu vzniku snímku jde alespoň ocenit snahu tvůrců lehce pozvednou lidem náladu. Za to si však zaslouží maximálně druhou hvězdu navíc. (01.09.2017)