Městečko na dlani
Komedie / Drama
Československo, 1942, 94 min
Režie:
Václav BinovecHrají:
František Smolík, Gustav Hilmar, Marie Blažková, Ladislav Boháč, Marie Glázrová, Vladimír Řepa, Jaroslav Průcha, Blanka Waleská, Jaroslav Marvan, Jindřich Plachta, Anna Letenská, Ferenc Futurista, František Filipovský, František Černý, Jan W. Speerger, Antonín Holzinger, Jára Kohout, Josef Pleskot, F. X. Mlejnek, Bolek Prchal, Josef Steigl, Jan Černý, Karel Šanda, Jindřich Láznička, Viktor Nejedlý, Alois Dvorský, František Lašek, Hermína Vojtová, Milka Balek-Brodská, Marie Oliaková, Marie Nademlejnská, Ella Nollová, Gabriel Hart, Eman Fiala, Ladislav Hemmer, Ota Motyčka, Miloš Nedbal, František Paul, Fráňa Vajner, Josef Waltner, Josef Kemr, Emil Bolek, Antonín Jirsa, Ladislav Janeček, Vladimír Smíchovský, Ada Dohnal, Karel Veverka, Josef Loskot, Marie Hodrová, Anna SteimarováObsah
-
Tragikomické dění v idylickém městečku Rukapáně odkrývá jak předsudky místních obyvatel, tak jejich solidaritu. Kronika městečka Rukapáně zachycuje úsměvné i tragické osudy jeho obyvatel na konci devatenáctého století. Pytlák Matěj zachrání radu Zimmerheiera v zasypaném dole, starosta Buzek je varován andělem, aby nechal pití, a další události tvoří mozaiku maloměsta. MImopražská premiéra se uskutečnila již 4. 9. 1942 v Ronově nad Doubravou, kde se natáčely exteriéry. (oficiální text distributora)
Tragikomické dění v idylickém městečku Rukapáně odkrývá jak předsudky místních obyvatel, tak jejich solidaritu. Kronika městečka Rukapáně zachycuje úsměvné i tragické osudy jeho obyvatel na konci devatenáctého století. Pytlák Matěj zachrání radu Zimmerheiera v zasypaném dole, starosta Buzek je varován andělem, aby nechal pití, a další události tvoří mozaiku maloměsta. MImopražská premiéra se uskutečnila již 4. 9. 1942 v Ronově nad Doubravou, kde se natáčely exteriéry. Komentáře uživatelů k filmu (11)
-
movie
Snímek podle nejznámějšího románu Jana Drdy, který stejně jako předloha přistupuje velmi chápavě k lidským chybám. Z technického hlediska snímek nehodnotím - ale beru ho jako adaptaci. A jako takový se mi líbil...(11.4.2003)
-
Karlos80
"Piješ, Františku, moc piješ!" Nejkrásnější a zároveň jeden z nejsmutnějších starých-českých předválečných filmů, jaký jsem kdy viděl (alespoň na určité události kolem něho). Natočen byl podle zdařilé a velmi populární románové předlohy od Jana Drdy. Výborné výkony všech herců ať už od hlavní role až do té nejposlednější sotva viditelné. A zároveň asi i nejkvalitnější Binovcův počin v předválečné a poválečné kinematografii. Na scénáři k filmu se podíleli i další dva známí filmaři a scénáristé Josef Mach (Hrátky s čertem, Nikdo nic neví atd.) a Karel Steklý, ne třeba více představovat. Umělecky a po odborné stránce se ještě na filmu podílel známý písničkář, režisér a příležitostní scénárista Karel Hašler. Kdo se trochu o československý předválečný film zajímá tak možná ví že tento film zasáhly nebo takhle byl poznamenán dvěma velkými tragédiemi, jedna byla opravdu veliká a ta druhá jen v uvozovkách ! Krásné exteriéry byly natáčeny už někdy kolem roku 1941 v Ronově nad Doubravou a v Třemošnicích v Železných horách, pod zříceninou raně gotického hradu Lichnice, ale i třeba na Ládví, kde bydlím a kde tenkrát krom pár domků kolem nechvalně proslulé Střelnice, skoro nic nebylo.. A právě při natáčení exteriéru tenkrát přijelo gestapo pro Karla Hašlera (pro neznalé K. Hašler byl žid). Podle názoru některých pracovníků štábu a pozdějších výpovědí k tomu došlo právě na udání režiséra Binovce (který byl po válce odsouzen za kolaboraci s okupanty a odseděl si i několik let). Karel Hašler byl v koncentračním táboře Mauthausenu ještě téhož roku, dva dny před štědrým dnem násilně umučen. Sice byl na tomto snímku uveden jako odborný poradce, ale ve skutečnosti to byl právě on, kdo vedl režii. A asi i zřejmě kvůli tomu měl časté rozpory z Binovcem. Nicméně Hašlerův rukopis se samozřejmě projevil až v konečné podobě filmu. Ta druhá tragická scéna se týkala Jindřicha Plachty v roli němého obecního blázna Janka Pudeše. Právě ona scéna těžce zraněného Janka Pudeše který vypadl z okna kostelní zvonice poté kdy seděl jen na nějaké římse a hrál na okarínu se natáčela v Radlických ateliérech. Sotva prý tenkrát zaznělo režisérovo STOP! Za poslední klapkou musel asistent produkce telefonicky zavolat sanitku pro J. Plachtu. Teprve teď a tenkrát v tu chvíli si všichni z filmového štábu uvědomili že Jankovo umírání Plachta snad ani nemusel hrát-sám trpěl velkými bolestmi. Někteří členové štábu to tušili, proto se zatajeným dechem a se zaslzenýma očima sledovali soustředěný herecký koncert J. Plachty. Kolik jen vtom bylo sebezapření ! Takový to byl herec ! Kamarádi se báli že už ho nikdy nespatří a on sám lišácky vycítil že se bojí o jeho život. Tak se sám nutil do úsměvu, aby zaplašil jejich smutek. Rozesmátý potom podával všem ruku a přitom vnitřně krvácel. Je až s podivem obdivuhodné jak tento herec neztrácel svůj klasický humor ani v nejtěžších životních situacích. Ve filmu hrála doopravdy vynikající herecká plejáda a bylo tam jak už jsem psal výše plno skvělých a mimořádných hereckých výkonů téměř ve všech rolích, ale přece jenom bych vyzdvihl Plachtův výkon v roli blázna Pudeše. Nebyl sice hlavní postavou ale stal se jednou z nich svým hereckým ztvárněním. Jeho Janek Pudeš je zarostlý divokým rozčepýřeným vousem, je oblečen jen do nějakých rozedraných cárů, chodí s keramickou okarínou, a pouze občas něco naznačí svým zkřiveným prstem, mluví totiž jen svými očima-velkýma o vskutku dobrácky dojemnýma. Je pronásledován výsměchem svých bývalých kamarádů, ještě když byl normální, snad ale byl i někdy ve svém neštěstí šťastný. Jeho až téměř pantomimický projev ve scéně s rozbitou okarínou kdy v tu chvíli vyhrává svůj největší smutek, dramatické sekvence na pouti, jeho útěk před posměchem kamarádů na kostelní věž a scéna se zvony mají alespoň si to myslím dodnes sílu tragického patosu a jsou dodnes jedněmi z nejlepších co nám českoslovesný předválečný film mohl nabídnout. Plachtův smutek byl zobrazen způsobem, jaký u něj ještě nikdo nikdy předtím nepoznal. Zcela nové, překvapující a dojímavé tahy v obličeji, hloubka citu, jež ještě nebyla prokázána, síla myšlenky, jež jakoby šla mnohem dále za hranice tzv. divákova pochopení...Tak abych to nějak stručně zakončil, film se mi líbil myslím si že byl natočen skutečně podle zdařilé adaptace populární Drdovy předlohy, navíc s výbornými výkony ve všech rolích. Škoda jen těch dvou nepříjemných událostí, a když uvážíme že se film navíc natáčel v době okupace v nejtěžších letech.....(7.9.2006)
-
flanker.27
"Ne, pro peníze ne. To pro tu svou pýchu, viď?"(8.5.2006)
-
Aky
On už ta Drdova knížka je povedená, jakkoliv z ní trčí Zvonokosy, ale v podání herecké party kolem pana Smolíka se její pohoda a nekýčotivtá dobrota ještě umocňuje.(10.12.2011)
-
blackrain
Karel Hašler pracoval u filmu jako umělecký poradce. Byl přímo z natáčení odveden do koncentračního tábora, kde později zahynul. Režisér Václav Binovec byl k filmu dosazen samotným říšským protektorem. Scénář napsal Josef Mach a Karel Steklý.(12.10.2008)
-
Marthos
Pouhé dva roky před vznikem filmu vyšel stejnojmenný román Jana Drdy, který ihned vzbudil velkou pozornost mezi čtenáři i odbornou kritikou. Zájem o tuto knihu byl tak značný, že předloha byla ihned navržena ke zfilmování. Režií byl pověřen Václav Binovec, který se už delší dobu ocital v tvůrčí agonii. A právě on - vždy klasický typ nenáročného kýčaře - tehdy získal ojedinělou příležitost natočit vážný umělecký film. Podařilo se mu vytvořit zábavný příběh se silnými tragikomickými prvky o prostých českých lidech žijících na maloměstě. Ve funkci uměleckého poradce působil Karel Hašler, kterému se stal tento film osudným. Brzy po zahájení exteriérových prací byl zatčen a později odvlečen do koncentračního tábora, kde na konci roku 1941 zemřel. Dodnes nejsou okolnosti jeho zatčení zcela jasné, mnozí se shodují, že byl udán režisérem Binovcem, ale pravda bude spíše taková, že se Hašler udal de facto sám svými otevřenými protinacistickými názory. I přes tyto tragické okolnosti vznikl mimořádný snímek s plejádou vynikajících herců (Boháč, Glázrová, Průcha, Marvan, Hilmar, Filipovský, Letenská), z nichž především František Smolík a Jindřich Plachta vytvářejí jedny ze svých nejlepších figur. Groteskní komik Ferenc Futurista tu zvolna zrekapituloval své takřka pětadvacetileté působení na filmovém plátně. MĚSTEČKO představuje zasloužený úspěch protektorátní filmové tvorby, která se rok od roku ocitala v systematické likvidaci. Pouze zásluhou několika domácích tvůrců - režiséra Binovce z nich nevyjímaje - se podařilo český film udržet při životě. A to je velké vítězství.(4.10.2008)
-
Davej
Čím to, že za války se psychologie v českém filmu dostala tak do popředí? Nejlepší jsou tu Smolík a Plachta.(25.4.2003)
-
Brejlil
Jeden z nejlepších českých filmů vůbec. I režisér, který před tím prakticky nic zvláštního nenatočil, se vzepjal ke skvělému výkonu. Vždy si v tomto filmu vychutnám výkon Jindřicha Plachty.(22.11.2007)
-
wictoria
Plachtův výkon úžasný, z té scény s kostelní věží je mi smutno, kdykoliv si na tento film vzpomenu(18.5.2008)
-
farmnf
Film, kterému se nedá nic vytknout je manifestací našich starých skvělých herců. Má přiměřeně skrývaného vlastenectví, přiměřeně sociální propagandy, přiměřeně humoru a přiměřeně tragedie. Exceluje tu František Smolík, jako alkoholik, který je smířený s tím, že za to zaplatí. Exceluje tu i František Filipovský, který jde do volebního boje v podstatě jen se dvěma větami:"To si naše strana nevezme na to ódium" a "Uděláme tabulu rasa". Je to roztomilé a působí to jako předzvěst největšího komika let poválečných.(22.2.2010)
-
MAKITA
bezva čébéčko z dob dááávno minulých, Rukapáň historicky doloženo že šlo o Příbram můj rodnej kraj..(18.3.2010)
