Režie:
Jan SchmidtKamera:
František UldrichHudba:
Ivan HlasHrají:
Lenka Jelínková, Pavel Řezníček, Jaromír Dulava, Jiří Langmajer, Karel Dobrý, Blanka Bohdanová, Jiří Menzel, Zdeněk Dušek, Lenka Termerová, Ota Jirák (více)Obsahy(1)
„Vítr si nechal tichej smích, barevní ptáci ve větvích, co to má společnýho s láskou…“ Kdo by si nevzpomněl na nádherný titulní song – Verunčinu píseň lásky – z kouzelné pohádky Jak si zasloužit princeznu, kterou natočil podle předlohy „Šternberk“ Boženy Němcové režisér J. Schmidt... Teď už si ale pojďme vyprávět o třech synech rybářových, zrozených z obřích vajec. Ten nejmladší, Miroslav (P. Řezníček), má i nejlaskavější a nejsoucitnější srdce. To on si vybere toho nejubožejšího koníčka, on zachrání život sokolu, rybě, a nakonec i samotnému králi (J. Dulava, kterého uvidíme ve filmu v dvojroli také jako černokněžníka). A je to právě Miroslav, kdo má přivést králi ztracenou nevěstu – princeznu Verunku (L. Jelínková). Bude ale potřebovat mnoho sil a hodně lásky, než si své štěstí zaslouží… (Česká televize)
(více)Recenze (142)
Pohádka o třech bratrech, kteří se vyklubali z obřích vajec, jež přinesla voda. Jenom jeden z nich však má dobré srdce a je to on, kdo se vydá osvobodit princeznu z moci černokněžníka... V pohádce mi vadilo několik věcí : 1) proč hraje jeden herec (zde nevýrazný Jaromír Dulava) dvě odlišné role? 2) bylo nutné, přes množství krásných českých zámků (i těch na vodě), hledat nějaký francouzský, na mořském ostrově, na což se nabalují další hloupé a nelogické drobnosti (kde se vzala kouzelná sladkovodní ryba v moři či jak se chasník přes moře dostal). Jasně, je to pohádka a v nich není nutné řešit drobné nedostatky v logice, ale pokud tyto kroky nepřinášejí nějakou speciální nadstavbu, která by celé dílo zásadně posunula na vyšší úroveň, je to zbytečné a špatné. 45%. ()
Mám ráda pohádky. Trochu nerozumím tomu, proč někdo tuto pohádku zatracuje? Jsou pohádky ukřičené, promiňte, pane Troško, jsou pohádky komediální, kde princezna slaví narozeniny čtyřikrát do roka a jsou pohádky, které se tak trochu mísí s během života. Princezna řekne otci, že ho má ráda jako sůl a za odměnu je vyhnána z paláce. Tahle pohádka s krásně romantickou písničkou Ivana Hlase nám možná připomene televizní Zlatovlásku. Nemohu si pomoci, ale tohle je styl pohádek, které mě osloví i jako dospělou. Co na tom, že pan režisér natočil zmiňované Vrácenky? Promiňte mu to, pane packo/a/. Vy přece určitě nesnídáte každý den vejce na slanině a dáte si třeba chleba s máslem, ne? A zkusil jste někdy napsat scénář? Třeba ? Omlouvám se za tu smělost, jsem tu poměrně nová. ()
Postavy nemastný neslaný, příběh mě po pár minutách přestal bavit a záporák byl vlastně největší sympaťák. Co je v tomhle filmu úžasný, to je hudba. Krásná ústřední písnička, která mi naskočila v hlavě po pár tónech, i když jsem si myslela, že jsem tuhle pohádku ještě neviděla. Očividně ano, ale moc mi toho v paměti neuvázlo. ()
Česká pohádka Jak si zasloužit princeznu z roku 1994 se objevila na televizní obrazovce, zrovna když jsem na chalupě odpočíval po obědě a jelikož se mi fakt nechtělo přepnout na jiný program, nechal jsem ji běžet. Doufal jsem, že mne pohádka natočená podle knihy Boženy Němcové něčím zaujme, což se stalo tak nějak napůl. Vše začalo hostinou na hradě, kterou pořádal král (Oldřich Vlach) jako oslavu nadcházející svatby své dcery Verunky (Lenka Jelínková) s mladým králem (Jaromír Dulava). V tom se v sále objevil čaroděj (opět Jaromír Dulava), který ji chtěl pojmout také za ženu a když pochopitelně se svou žádostí neuspěl, unesl ji. Zůstal po ní je zlatý střevíček. Vzápětí jsme se přenesli na břeh řeky, kde rybář (Zdeněk Dušek) zachránil ze sítě orla, který mu pak splnil přání. Tím bylo mít syna, neboť se svou manželkou (Lenka Termerová) neměli děti. Kouzelný dravec přání splnil, když po řece připlavaly tři vejce, z nichž se brzy vylíhly tři bratři - Nejchytřejší (Jiří Langmajer), Nejsilnější (Karel Dobrý) a Miroslav (Pavel Řezníček). Prvním dvěma se moc pracovat nechtělo, pouze Miroslav chtěl u rodičů zůstat, nicméně netrvalo dlouho a všichni opustili domov. Cestou zachránili z propasti mladého krále a Miroslav navíc ještě pomohl rybě a sokolovi, což se mu později hodilo. Vděčný král mladíky totiž pozval na zámek, kde je ustanovil prvními dvořany, přičemž Miroslav se stal tím nejhlavnějším, což se jeho bratrům nelíbilo a osnovali plán, jak se ho zbavit. Když mladý král projevil lítost nad marným hledáním Verunky, nabídl se naivní Miroslav, že ji najde. Bratři doufali, že se mu to nepodaří, ale mýlili se. Miroslav totiž splnil úkoly čaroděje i s pomocí ryby a sokola a ten mu Verunku vydal. Jenže láska je mocná čarodějka a Verunka se do svého zachránce zamilovala, což po návratu na zámek oznámili králi. Ten četně uznal svou porážku, ne tak ale bratři a zámecká chůva (Blanka Bohdanová), která namíchala pro krále nápoj lásky. Z poháru se měla napít Verunka, aby na Miroslava zapomněla a zamilovala se do krále. Mezitím bratři shodili Miroslava do strže a ten v ní zemřel. Když se Verunce podařilo milovaného najít, byl už mrtvý a tak poprosila čaroděje, aby ho oživil, za což mu slíbila návrat k němu a lásku. Čaroděj tak učinil, neboť uvěřil v sílu lásky, ale Verunku si sebou nevzal. Mladí lidé se vydali na zámek, kde se zatím král omylem napil z poháru a usnul před obrazem dvorního malíře (Jiří Menzel). Po cestě na zámek mladý pár přepadli zlotřilí bratři, které za trest kouzelný orel proměnil v sochy a tak se mohl Miroslav s Verunkou vrátit na šlechtické sídlo. Poté se král probudil a záhadně zmoudřel, jelikož pochopil, že se choval sobecky. K mému překvapení se najednou mladý pár objevil u rybářské chaloupky a byl konec. Nepochopil jsem, proč spolu neodjeli vše dořešit na zámek mladého krále, nebo na ten Verunčin. Ve filmu režiséra Jana Schmidta bylo však více nelogických věcí a nejvíce mi vadilo, že mi připomínal obyčejné televizní pohádkové inscenace. Potěšily mne alespoň záběry z volné přírody a zámku (Ploskovice), ale ani tak tvůrci nevyužili všech možností, jež námět nabízel. Do své dvojrole Jaromíra Dulavy jako čaroděje a mladého krále se podle mého názoru tento herec vůbec nehodil, navíc jsem nikdy neměl rád Pavla Řezníčka, takže ani kladná role Miroslava nepomohla v lepším hodnocení, které jsem pohádce udělil. Suma sumárum, film Jak si zasloužit princeznu ode mne získal dvě zasloužené hvězdičky **. () (méně) (více)
Galerie (17)
Zajímavosti (8)
- Tvůrci pohádku natáčeli v nádherných exteriérech v Ploskovicích, u Koněprus, na Křivoklátě a také ve Francii, poblíž kláštera Mont Saint Michel. Dále se filmovalo i u Lysé nad Labem na rybníku Řehačka. (milaneg)
- Pavel Řezníček se v úvodu pohádky představí jako Jaroslav. Během filmu se ovšem jméno jeho postavy změní na Miroslav. (Nine)
- V němčině se film jmenuje "Die verschwundene Königstochter", což lze přeložit jako "ztracená princezna". (Janek2002)
"Milé děti, dnes vám povím pohádku, jak si zasouložit princeznu. Žil byl jeden rybář a ten vám jednou našel vejce... ne jen dvě, ale rovnou tři a obří! Rybář byl ducha mdlého, pokrčil tedy rameny, odkulil vejce domů a šel spát. Jaké však bylo jeho překvapení, když ráno zjistil, že se mu z vajec vyklubali tři dospělí chlapi! Rybář byl v sedmém nebi, konečně nebyl na všechnu práci sám a přitom mu odpadla starost s výchovou fakanů, protože synci se vylíhli plně fyzicky i mentálně vyvinutí, navíc i ve svém vlastním oblečení. No není to úžasné? Je to úžasné! Dva ogaři byli jako zrození pro vysokou politiku, vyčůraní ksindlové, třetí byl, jak už to tak chodí, dobromyslný jeliman. Bratři však byli žraví převelice, nemohli se rybolovem uživit a tak je brzy bylo třeba vypravit do světa. Jeliman stále zachraňoval z problémů kdejakou zvířecí havěť, ovšem když z koně do propasti zahučel jakýsi fouňa, kterému bylo vidět stříbrnou lžičku čouhající z prdele, i Ksindlové zavětřili příležitost a přiložili ruku k dílu, aby urozeného pána ze sraček vytáhli. Překvapivě se ukázalo, že Fouňa je místním králem, kterému sice do vládnutí kafrá máti, ale i tak to vypadalo na dobrý kariérní postup. Jaké bylo zklamání Ksindlů poté, co Jeliman byl vyhlášen královským rádcem a na ně zbyly jen pozice dvořanů... Naštěstí se naskytla příležitost Jelimana vyštvat z hradu: Fouňovi se totiž ztratila princezna Nevěsta. Jeliman nelenil a vyrazil Nevěstu hledat, vybaven jedním jejím střevícem, jak mu poradil Mluvící kůň. Dojel na ukecaném lichokopytníkovi až do dalekých krajů, kde se uhnízdil na tržnici s princezniným škrpálem jako jediným sortimentem. Zcela logicky předpokládal, že neznámo kam unesená Nevěsta půjde okolo, své smradšufle pozná a pak spolu budou moct vyrazit domů. A tak se i stalo. Únosce zlý Čaroděj neprotestoval a tak mohla Nevěsta tužit vztahy s Jelimanem. Král Fouňa nebyl rád, když našel Jelimana v zelí, ukul však s máti a Ksindly plán, jak se dobromyslného kazišuka zbavit. Zadání různých nesmyslných úkolů selhalo, Jelimanovi totiž neférově pomáhal Mluvící kůň a zachráněná zvířecí havěť. Bylo tedy zapotřebí nasadit těžší kalibr: Ksindlové ochotně zařídilii vražedný pokus za pomoci gravitační síly. Mluvící kůň ovšem princezně Nevěstě naprášil, kde tuhého Jelimana najde. Ta nelenila a poprosila zlého Čaroděje, ať milého zachrání a že ona s Čarodějem na oplátku bude šukat až na věky. Zlý Čaroděj z toho byl úplně k pláči dojatý, transformoval se v hodného čaroděje, Jelimana oživil a přenechal mu jebací právo na Nevěstu. Mezitím král Fouňa omylem vypil elixír lásky, určený pro Nevěstu a stal se z něj proto moudrý Fouňa. A jak dopadli Ksindlové? Boží mlýny se porouchaly, milé děti, takže z jednoho Ksindla se stal zazobaný lobbista a z druhého Ministr financí. A jestli všichni nepomřeli, mají se dobře dodnes." V jedné větě: "Jak si zasouložit s princeznou" je (v negativním smyslu toho slova) televizní pohádka s debilním dějem, hrubě necharismatickým hlavním hrdinou, obstojnou výpravou a snesitelnou hudbou. 40% () (méně) (více)