Revenge
Režie:
Evald SchormKamera:
Saša Rašilov ml.Hudba:
Jan KlusákHrají:
Eduard Cupák, Jan Kačer, Milena Dvorská, Miroslav Macháček, Karel Sekera, Jiří Cimický, Nina Divíšková, Rudolf Pechan, Milla Sannoner, Carol Eve RossenObsahy(2)
Dialog mezi soudcem a odsouzeným, vítězem a poraženým, který nabízí divákovi zamyšlení o relativitě viny, hrdinství a zločinu ve světě „ismů". Schormův nelehký film – filozofický traktát – z roku 1969 zpřítomňuje poselství z doby po sovětské invazi, z časů, kdy právo a spravedlnost diktovala převaha moci. Jádrem je modelová situace, v níž obviněný muž (E. Cupák) v dialogu se svým soudcem (J. Kačer) otevírá otázky viny, moci, relativity spravedlnosti, práva. Televizní film se odehrává v časově neukotvené době a prostoru, dialog je rámován záběry střižny, kde postava režiséra (M. Macháček) u střihacího stroje cituje historické kapitoly o spravedlnosti měnící se v čase, od antiky až po padesátá léta minulého století... (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Zajímavě vedený dialog, dvojice Kačer a Cupák byla vybrána velmi vhodně a zanechala opravdovou atmosféru smrti. Vyzdvihl bych i marginálního vykladače spravedlnosti Miroslava Macháčka. ()
"Ale váš strach je tak nutkavý, že vás neustále popohání k hledání zrcadla, v němž by se vaše svědomí opět očistilo." ()
Další z vynikajících československých televizních satirických snímků, jenž musely být nutně zakázané, neboť je zde zobrazeno socialistické, začínající normalizační právo a spravedlnost v nelichotivých souvislostech. Komorní drama o odsouzeném a soudci je pojato jako mimořádný herecký koncert mých dvou oblíbených hereckých osobností. Jedná se o anonymního zadrženého muže, jehož ani tváří v tvář smrti neopustí jeho vnitřní klid a moudrost (famózní E. Cupák) a taktéž anonymního, tajemného vykonavatele moci a práva J. Kačera. Hloubka myšlenek a vytříbená působivost dialogu mezi odsouzencem pár hodin před jistou smrtí a jeho katem je ojedinělá. Zádumčivé úvahy jsou často přerušeny vzdáleně snovými milostnými proslovy s jeho milou (M. Dvorská), jež jsou též úchvatné. Celý pochmurný alegorický příběh je v jistých okamžicích prokládán záběry na muže jakoby za obrazovkou (M. Macháček), jenž se zabývá hledáním definic slova spravedlnost v různých historických obdobích. V dechberoucím závěru snímku dojde i na samotnou mrazivou exekuci nešťastníka, jenž je donucen jít před gilotinu v hnusných, ponižujících hadrech. V tomto pouze petačtyřicetiminutovém trezorovému klenotu režírovaném kým jiným než geniálním umělcem E. Schormem, jehož dílo mě dosud nikdy nezklamalo, oba vynikající čeští herci potvrdili své neobyčejné schopnosti a v mých očích vystoupili na herecký Olymp. ()
"V čem mi může být ještě přitíženo? Budu odsouzen na smrt. Když budu tvrdit, že mám pocit viny, budu odsouzen k životu či co?" Zhmotněný excelentní scénář, takto bych možná definoval tohle konverzační psychologické drama. Myslím, že Eduard Cupák i Jan Kačer si plný počet zaslouží. "Věřil bych, že umřu, kdybych už nějakou smrt měl za sebou..." ()
Herecký koncert mých oblíbenců Kačera a Cupáka. Na celkovém vyznění nacházím i podíl (zde neuvedeného) dramaturga Petra Weigla. ()
Ve jménu božím jsme odsouzeni k smrti. My všichni. ()