Vlastně se nic nestalo

Bohužel úplně přesně nevím, co mělo být filmem řečeno. Asi že život není peříčko a jsou lidé, jež ho naprosto nezvládají a mají problém se vůbec nějak udržet v chodu. A že když někdo udělá chybu, táhne se to s ním celý život. A že děti jsou problém když je člověk má, i když je nemá. A to je asi tak vše. Je znát, že film má daleko na víc, některé momenty mají sílu. Myslím, že jde v jádru prostě "jenom" o nepovedený film...50% (27.11.2011)

Scénáristicky velmi silné a nosné téma. Monology Blanky (matky), které vstupovaly nahodile do děje, jsem zpočátku vnímala jako rušivé, ale později jsem je přijala jako jakousi připomínku experimentální nové vlny. Následně se pro mě staly silnou vodící linkou příběhu a nutily mě se zamýšlet nad existenciálními otázkami. Jako, kdyby dekonstruovaly nejen vizuálně, ale i obsahově celou výstavbu filmu. Domnívám se, že to, jak násilným způsobem byly do děje vkládány, mělo svůj význam. Schormovi tedy nejspíš šlo o zobrazení toho, jak na matku pohlíží svět a o obraz toho, jak nahlíží matka sama na sebe a na svět. Právě díky tomu tak vytvořil dva odlišné pohledy. Bavila mě i banalita situací, nejednoznačnost a směšnost některých scén, za kterými se však skrývali úplně normální cítící, křehcí a chybující lidé. Osamělost a bezradnost matky byla naprosto frustrující – o to víc byla úžasná scéna, kdy ji vyvedl kolega na střechu, kde měla možnost podívat se na věci z nadhledu, kde nejspíš poprvé řekla nahlas, proč se donekonečna obviňuje a co prožívala, když se „to“ tehdy stalo. Perfektně byla zachycena i její retraumatizace. A to, co je zde popisováno jako hysterické, mi přišlo neskutečně pravdivé vyjádření vnitřního žalu a bezvýchodnosti. Byla to odpověď zoufalého člověka na zdánlivě normální svět. Odpověď člověka, který si už nechce nasazovat dál masku a který chce zase cítit, protože si to kdysi zakázal. I přesto, že mnohdy vázly herecký výkony, pro mě to byl intenzivní snímek o odvaze a síle lidského ducha postavit se vnitřním démonům. O složitosti vztahu matka a dcera ve filmu x matka a dcera v civilu netřeba se vyjadřovat. (18.01.2020)

Vlastně se nic nestalo. A vlastně by se vůbec nic nestalo, kdybych si tento snímek odpustil vidět. Tak špatně provedenej a zfušovanej film jsem od Evalda nikdy neviděl. Holt většina režisérů v pokročilejším věku začíná senilnět a vidět svou vlastní zdegenerovanou vizi, jak by měl film vypadat. Byl to jeho poslední režisérský počin a premiéry se ani nedožil. Možná je to způsobeno i tím, že se k režii kvůli komoušům dostal až po sedmnácti letech a takhle to bohužel dopadlo. Naprosto se vytratila aura, která dělala jeho filmy zajímavými a vždy něčím výjimečnými. Vůbec bych ani podle jediného náznaku nepoznal, že by režie odpovídala Evaldově duši. Tohle bylo zdlouhavé tápání, mizerné a hloupé dialogy, velmi špatné herecké projevy všech, i mé milované Janičky Brejchové (její pohledy do kamery, patetické proslovy a moudra ze života, které se prolínaly mezi dějem byly jako pěst na oko). I když Jana Brejchová je i ve skutečnosti matkou Terezy Brodské, zde to působilo, jako by k sobě vůbec nepatřily. Hudba Jana Klusáka jako by ani nevěděla, co a kde má zrovna hrát. Střihy a dramaturgie, nástupy nebo ukončení jednotlivých scén hrůza. Špatně, všechno špatně. Jen z úcty k osobnosti pana Schorma hodnotím za dvě. (17.01.2020)

Divný postavy, divný vztahy mezi nima, divnej příběh, divnej film... Zajímavý je, že Brejchová a Brodská tady hrajou matku a dceru a působí to naprosto nepřirozeně. Brejchová mi navíc připadala jak pod vlivem omamnejch látek. Nad jejim hereckym výkonem jsem chvílema kroutil hlavou. Jinak jsem vůbec nepochopil, co tim chtěl básník říci. Pobavily mě nějaký ty dobový reálie z konce 80. let. Hlavně teda vexlák Pomeje. A pak jsem taky chcípal smíchy z Vašuta, kterej nosil furt pumpky. (30.12.2012)

Po dlouhých sedmnácti letech (posledním snímkem natočeným před toto pauzou byli Psi a lidé z roku 1971) byl Schormovi umožněn návrat za kameru. Těžce nemocný a unavený režisér přijal plytký scénář Jaroslavy Moserové bez u něj obvyklé chuti a zápalu pro věc. Nijak se nepodílel na jeho úpravě. A jelikož se nemohl opřít ani o herecké výkony obou hlavních protagonistek, vznikl film nicotný a možná i trochu zbytečný. Tohle Schorm nejspíš neměl zapotřebí. (20.07.2011)