Mys hrůzy

Ze všech vynikajících rolí je pro mě pokérovaný Max Cady takovou třešinkou na dortu páně De Nirovy filmografie. Jak je charismatický, tak je odporný a kolik herců je schopno vzbudit tyto dva pocity zároveň? Cape Fear má vynikající gradaci, která se za zvuku vtíravé hudby valí a nabaluje jak sněhová koule. Velmi oceňuji smysl pro humor, s jakým tvůrci obsadili hlavní aktéry původního Mysu hrůzy - Roberta Mitchuma, který hrál Cadyho a Gregoryho Pecka v roli štvance. (31.08.2005)

De Niro je skvělý, Nick Nolte a ostatní výteční. Kromě přenatahovaného závěru směřujícího k jasné pointě, mi však vadilo, že advokát Bowden je na to, že je advokát, až příliš nedovtipný. Už tu dávnou vědomou chybu v obhajobě by profesionál (kterým údajně je) nikdy neudělal. A jestli ji udělal kvůli svému nikoliv profesionálnímu svědomí, byl to projev neskutečné hlouposti a lehkomyslnosti; mohl se obhajoby bez ztráty kytičky vzdát - a musel o takové možnosti vědět. Podobně neinteligetně se pak zachoval ve filmu ještě několikrát (například ono patlání se v krvi zavražděného detektiva), ale už se mi to nechce rozepisovat. Na sdělení pocitu jsem toho napsal až moc. (20.04.2009)

Geniální nápad, ale zpracovaný relativně průměrně. Nebo teda já jsem u toho docela solidním způsobem usínal. Pravda teda je, že ta zásadní, závěrečná scéna, měla grády jako prase a usnout se u toho nedalo. Hlavní na tom filmu ale je to, jak Martin Scorsese dokázal výborně rozebrat, popsat a rozpitvat psychologickou stránku každé postavy. To, jak si s ní dokázal zahrát a pořádně s ní zacvičit, to se jen tak nevidí. Jenže i tak to nemělo ten pravej náboj. Tomu příběhu totiž chybělo cokoliv, co by mě dokázalo chytit. Přišlo mi to hrozně průměrné a nebýt tam toho terorizování, tak by to ani za to shlédnutí nestálo. Takhle jsem se alespoň docela příjemně pobavil, protože DeNirovi to fakt šlo. (22.02.2009)

Thriller J. Lee Thompsona z roku 1962, v ktorom sa predstavili Gregory Peck a Robert Mitchum je výbornou, aj keď nie príliš výnimočnou žánrovkou. Navyše v mnohých ohľadoch príliš zastaralou (tie nepotrebné zrýchľovačky počas akčných scén sú príšerné). Aktualizáciu si v začiatkom 90. rokov zobral do rúk veľký milovník filmovej histórie a geniálny tvorca Martin Scorsese. Jeho počin je takmer v každom ohľade lepší, než pôvodná verzia. Úctu k originálu preukázal režisér ponechaním pôvodných mrazivých hudobných motívov z pera Bernarda Herrmana a obsadením pôvodnej dvojice do vedľajších úloh. Vznikol remeselne brilantný thriller s jednou z najvďačnejších príležitostí pre Roberta De Nira. Temný, mrazivý počin síce kvôli svojej žánrovej čistote nepatrí k absolútnemu vrcholu svojho tvorcu, no aj tak ponúka vynikajúci zážitok. (07.12.2003)

Brilantní thriller, který stojí za vidění už jen pro fenomenální herecký výkon, který zde předvádí můj oblíbenec Robert De Niro. V roli vyděděnce osudu, který se ve vězení vzdělal z negramotného prosťáčka do inteligentního samouka, který v autě poslouchá operu a sype z rukávu citáty z bible na počkání, dává De Niro vzpomenout na legendární filmové postavy, jako je Hannibal Lecter z filmu "Mčení jehňátek" z r. 19991, John Doe z filmu "Sedm" z r. 1997 či Jules Winnfield z "Pulp fiction" z r. 1994. A zapomenout nelze ani na literární postavu Edmonda Dantese z pera Alexandra Dumase (Hrabě Monte Cristo), který se ve vězení rovněž vzdělával, aby z něj po letech unikl a pomstil se prokurátorovi Villefortovi, který měl podíl na jeho nespravedlivém uvěznění (samozřejmě pro potřeby tohoto srovnání zjednodušuji, znalci Monte Crista a Mysu hrůzy nechť prominou). Přišla-li mi většina filmu jako profesionální podívaná za 4*, pak strhující závěr na lodi nutně zvedá mé hodnocení na maximum - něco takového se prostě jen tak nevidí. "Mys hrůzy" osobně řadím k filmům, jako je třeba "Chladnokrevně" z r. 1967, "Hodiny zoufalství" z r. 1955, "Funny Games USA" z r. 2007, ad. - pokaždé zde máme zazobanou spokojenou rodinku, které zdánlivě ke štěstí nic nechybí. Stačí však, aby se na scénu dostavil představitel (případně více představitelů) spodiny společnosti, psychopatický vyšinutý pošuk, a zdánlivá idylka se hroutí jak domeček z karet. Lidské charaktery se ve vypjatých situacích hroutí a na povrch vyplouvá to, co by normálně zůstalo někde skryto v rodinném nevědomí. Všechny tyto filmy jsou pro mě dokladem toho, jak je lidské štěstí křehké a vzácné, a jak může být zdánlivá materiální bezstarostnost někdy vykoupena cenou nejvyšší, vlastním svědomím/životem, pokud máte smůlu a zlomyslný prst Prozřetelnosti ukáže na vás (šance asi tak 1:10000000). "Mys hrůzy" je ruská ruleta par excellence, kde není vítězů ani poražených - někdo přežije, jiný ne, ale poraženi jsou zde všichni. (18.06.2011)