Poslední představení

Za mňa najsilnejší dokument asi... čo ja viem... EVER?! NBA som prestal riešiť pred štvrť storočím (o to viac závidím zážitok tým, čo si na tom idú doteraz), ale toto je fakt za mňa objektívne posadenie na Olymp právom zaslúžene. Odhliadnuc od všeobecných výsledkov, Chicago Bulls musíš zbožňovať. Dali Ti na to sto krát viac dôvodov ako každý iný NBA klub. Alebo hocijaký iný klub. (18.07.2021)

Fantastický dokument. Nejsem extra fanda košíkové, ale Jordanova éra mě tenkrát přece jen zasáhla. I míč jsem po rodičích vysomroval. Bohužel tenisky... ty se u nás snad ani neprodávali. Po těch letech dokážu docenit jisté nuance, na kterých tenkrát tolik nezáleželo a díky nim to všechno okolo konce hvězdných Bulls dává větší smysl. Spousta detailů, zajímavých názorů a emocionálních výjevů v dynamickém zpracování života jedné legendy. (23.06.2020)

"When people see this, they're going to say 'Well, he wasn't really a nice guy, he may have been a tyrant.' Well that's you, because you never won anything. I wanted to win, but I wanted them to win and be a part of that as well. I don't have to do this. I'm only doing it because it is who I am. That's how I played the game. That was my mentality. If you don't want to play that way, don't play that way." (...) Jordan, Pippen, Rodman. I pokud vám NBA téhle éry nic neříká, je to absolutně strhující dokument o možná nejlepším týmu skrze všechny sporty a o jednom z možná nejlepších atletů, ikoně, v něm. Každý věděl, kdo je to Michael Jordan, když vyrůstal v 90's. I já jsem měl Chicago Bulls kšiltovku, jejíž ztrátu dodnes nechápu (nevím, kde a jak jsem ji ztratil, najednou jsem ji neměl), ale mám s ní alespoň pár fotek a vím, že byla moje oblíbená. Jedinečná éra. Devadesátky. (31.08.2023)

Pamatuji si na rok 1992 a OH v Barceloně, kdy jsem se jako kluk těšil na první vystoupení profesionálů z NBA na olympijských hrách. Dodnes se mi vybavují hráči jako Magic Johnson, který měl ten strašidelný virus (Nikdy bych v té době nevěřil, že za takřka 30 let bude stále ještě na živu.), bílá přerostlá vrána mezi černými Larry Bird, z otočky smečující Charles Berkley a pochopitelně létající Michael Jordan. Někteří Jordanovi říkali černá kočka a já myslím, že je to trefné přirovnání. V jeho pohybu byla neuvěřitelná dynamika a zároveň elegance. Jordan byl v devadesátých letech opravdová světová ikona a Chicago Bulls úžasný tým. Celá sezóna 98 tohoto mančaftu se vyvíjela, jako by jednou chtěla být zfilmována....a dočkala se. Stejně jako byli Bulls úžasný tým a Jordan nejlepší basketbalista planety, natočil Jason Hehir naprosto famózní desetihodinový dokument. Dramaturgie seriálu je dokonalá. Takřka každý díl udrží bezpečně diváka v pozornosti. Je skvělé, že seriál dal prostor k vyjádření mnoha zajímavým lidem - hráčům, trenérům, sportovním novinářům (snad jen ti američtí demokratičtí prezidenti byli trochu laciní). Zamrzí, že se natáčení nemohl zúčastnit Jerry Krause, který zde vystupuje tak trochu jako záporný hrdina a jehož pohled na různé kontroverzní situace by mě opravdu zajímal. Také je fajn, že seriál ukázal i odvrácenou stránku osobnosti Michaela Jordana. Byl to úžasný hráč a charismatický člověk ale také neuvěřitelný egomaniak, sobec šikanující spoluhráče, jehož soutěživost hraničila s šílenstvím. Bez ní by ale asi nikdy nedosáhl takových úspěchů a světového ohlasu, což by bylo pro fanoušky sportu škoda. (21.02.2021)

Televizní událost roku? Minimálně. Dokonce se mluví o tom, že LD může být pro basketbal a sport jako takový podobnou událostí jako tomu bylo v připadě Dream Teamu z roku 1992. Last Dance nenabízí pouze unikátní záběry z dob, kdy se hráči a souteže s medii tolik nebratříčkovali. Unikátní je i celkem pohled na věc MJ23 kako hrdina i psychopat v jednom. Časová osa jednotlivých událostí jako spojitost. Dříve upozaďovaní spoluhráči a jejich bolesti i slasti ve stínu toho nejvyššího. Skvělá práce a oprávněný hit. (24.05.2020)