Kafka

Scénář: Lem Dobbs .. Prvorepubliková vědecko-fantastická povídka. Pokud vám nezachutná a nepohltí vás atmosféra temné Prahy, nezbude moc prostoru k zábavě, protože prokousat se vatou k nějaké podstatě příběhu zabere spoustu času a až se vybarví, je absurdní (asi jako Kafka, přiznám se, neznám jeho dílo), ale zase ne natolik, aby se dal oslavovat. (24.03.2008)

Styl připomínající německý expresionismus není náhodný. Z Metropolisu uprchnul Vrah mezi námi a nabádá nás k tomu, abychom se nechali pohltit atmosférou Prahy před sto lety. Mueller-Stahl přehrává Ironse, který mě překvapivě poprvé v životě bavil. Soderbergh nenabízí Kafku, nepředkládá jeho životopis, tvoří svůj svět podle Kafky. Svět zcela dokonalý pro toho, kdo je ochoten ho takto přijmout, a zcela zavrženíhodný pro toho, kdo si svůj kafkovský svět již utvořil dříve a nehodlá si ho nechat vzít. Já jsem se nechala opájet vším, co mi Soderbergh nabídl, a že toho nebylo málo. (08.04.2023)

Velmi příjemně mne překvapilo, že Soderbergh nenatočil životopis Kafky, ale pocit, jaký z Kafky a jeho děl máme. V podstatě je to celé surrealistický sen, kde poprvé jsem zažil pocit, že černobílá barva má své opodstatnění kvůli jednomu přechodu, jenž nechci spoilerovat. Sen, do něhož Soderbergh vrazil odkazy jak na Kafkova díla, tak na podobné expresionistické filmy - ostatně Murnau se nám objeví v příběhu také, byť jen v rejstříku -, na některé kultovní scény, a pohrál si i s příběhem. Ten začne jako detektivka, která přejde v mysteriozní detektivku, změní se v mysteriozní thriller a pokračuje hororovými prvky, opět s odkazem na expresionismus. Jenže navzdory hrátkám s fantazií se ve filmu objeví i spousta z "reálného" Kafky - jeho podivný vztah k ženám pouze přes dopisy na dálku, určitá životní lenost cokoliv dokončit, vztah k matce a otci, nemoc apod. Nakonec se dostaneme k úvahám jako stvořeným pro dnešní dobu. "Dav se mnohem lépe ovládá, než jedinec." - "Snažíte se zničit to, co dělá člověka odlišného jeden od druhého." Skvělá je kamera a lokace, jen ta okatá chyba s gramodeskou Supraphon, která v roce 1919 nemohla existovat, té je škoda. Nebo snad šlo o nějaký hlubší záměr? Protože jinak má Soderbergh české reálie ošetřené dokonale, včetně plakátů, novin, hospod, nápisů... Mimochodem, Ondřeje Havelku a Josefa Abrháma (asi jako Eduarda Basse?) jsem málem nepoznal. (03.06.2023)

Takový roztomilý mix všeho možného. Občas mi to celkem silně připomínalo Brazil a jindy zas jiné věci, jenom toho Kafku jsem tam cítil málo. Jeremy Irons nehrál špatně, ale na Kafku se nehodí... Nějak mě uplně minula podstata toho filmu. Životopisný film to není a převést slavného spisovatele do fiktivního děje a prostředí, které by připomínalo jeho tvorbu tady nějak plně nezafungovalo. Asi si nerozumím se Soderberghem a on zase Kafku vnímá a chápe trochu jinak než já a možná bych si odvážil tvrdit, že hůř... Nicméně nelze upřít, že je to docela zábavné a chvílema i temné (časteji však obrazem než atmosférou). (01.09.2009)

Soderbergh se kafkovské látky chopil velmi dobře a rozhodl se ji adaptovat po svém, což se mi velmi líbilo. Bohužel ale nedokázal po celou dobu udržet mou pozornost a občas i nudil a to je škoda, protože tohle prolínání fiktivního Kafkova života a jeho díla má rozhodně něco do sebe. Je to nejspíš i díky skvělým hereckým výkonům v čele s Jeremym ironsem. No a potěšily mě i české tváře, které se sem tam mihly. (06.07.2011)