Excalibur

Příliš zmatečné. Neorienotoval jsem ani v postavách ani v rytířských soubojích. Nasadit všechny do zářivých brnění a nechat je mydlit , jednou do konce v mlze je sice úchvatný, ale určit kdo je kdo mám asi jak ? Že bych zkusil padesát na padesát nebo jsem měl snad volat přítele na telefenu ? Na druhou stranu jsem se od filmu nedokázal odtrhnout a za tu užásnou atmosféru a až pohádkovou sílu moudrosti nemohu Excalibur úplně sestřelit. (10.01.2010)

Místy opravdu až magickou atmosféru filmu dokonale ničí místy hodně prapodivný scénář. Snaha o navození té správné atmosféry se hodně tříští a ta tak zůstává spíše v jednotlivostech než v celku. A také nepatřím k těm, kterým by Carmina Burana v tomhle díle nějak imponovala, zvláště v místech, která se marně snaží navodit dojem jakési velkolepé epičnosti. Dvakrát škoda, protože i přes to je to pro mě doposud nejlepší zpracování artušovské legendy. (31.03.2005)

Epická freska vystihující jednu z nejzákladnějších legend západní civilizace. Legendu tak základní, až je otázkou co může dnes její sledování nabídnout víc, než jen odškrtávání si ikonických scén ze seznamu - film je to rozhodně výborný a z hlediska historie kinematografie nesmírně důležitý (neb kdoví jak by vypadal Jacksonův Pán Prstenů, nebýt Boormanova Excaliburu), leč o rok mladší Barbar Conan obstál zkoušku časem nepochybně lépe. 8/10 (11.12.2016)

Několik velmi dobrých až výborných scén (souboj Artuše s Lancelotem, Parsifalovo hledání a nalezení Grálu...) nepříjemně kazí vyloženě nudné scény, při kterých jsem měl co dělat, abych nesáhl po ovladači a ten utahaný děj trochu nepostrčil vpřed. Stejně tak je tomu u herců - někteří hrají dobře, jiní nedobře přehrávají, hudba za něco stojí, jen když zrovna burácí Wagner nebo Orff (pardon, Trevore Jonesi), a výprava vypadá někdy velkolepě, jindy zase až podezřele lacině a téměř montypythonovsky. S opěvovaným Excaliburem jsem zkrátka v každém ohledu spokojen jen tak napůl. (23.11.2014)

Excalibur představoval na počátku 80. let pro mou generaci první kontakt se žánrem fantasy a jeho vliv na utváření představ filmových fandů o západní kinematografii byl u nás nepopiratelný a hodně silný. Spolehlivě to lze vystopovat na nostalgických komentářích některých pamětníků. V časech mého mládí bylo zpochybňování kvalit Excaliburu nemyslitelné, píšeme ale rok 2019 a všechno je jinak. Anachronismy ve výzbroji a ošacení mě tentokrát nechávají chladným, jde přece o pohádku a nikoliv o historický příběh. Všudypřítomná topornost, ať už se týká způsobu vyprávění artušovské legendy, divadelních projevů herců v čele s Nigelem Terrym i pohybů komparzu v naleštěných plechových imitacích brnění je ale nepřehlédnutelná a místy opravdu bolestná. Tam, kde chce být snímek okouzlující a mystický, dnes působí kýčovitě a nechtěně směšně. Zubu času odolala hudba a slušný dojem může vyvolat i kamera, ale jinak je jen málo důvodů se k Excaliburu vracet. V rámci žánru ho přesvědčivě překonala nejen zpracování Pána prstenů a Hra o trůny, ale i řada dalších méně známých projektů. Celkový dojem: 55 %. O tom, jak byla Boormanova režie ledabylá, svědčí i scéna, kde dvěma běžícím rytířům v boji trčí z úst zapálené cigarety... (12.11.2019)