Blízká setkání třetího druhu

Blízká setkání jsem viděl krátce po premiéře v kině jako kluk a to se ví, tehdy na mě svým vizuálem i poselstvím udělal Spielbergův velkofilm velký dojem. Jenže čas se nedá zastavit a dnes ten snímek vnímám úplně jinak. Když se podíváte na raného Spielberga, takový Duel nezestárl prakticky vůbec, kterýkoli béčkař dneška ho může považovat za svůj vzor a nebýt účesů, tak na něm nemusíte nic měnit. Čelisti zestárly jen nepatrně a pořád to je velmi dobře fungující hororový thriler, zatímco Blízká setkání zastarala z mého pohledu přímo děsivým způsobem. A nejde tady ani zdaleka jen o triky, z tohohle pohledu totiž první Indiana Jones zestárl rovněž a přitom dobře funguje. Jde především o celkový pohled na problematiku a odstup a to, jak Spielberg zobrazuje mimozemskou vivilizaci a její setkání s naší kulturou. Je to silně naivní až nechtěně úsměvné. Spielberg totiž pracuje s těmi nejprofláknutějšími motivy tzv. ufologie a jejich oblíbeného motivu únosů lidí. Od 50. let v americké populární kultuře ufologie nabyla bezmála náboženského rozměru a stala se východiskem pro nejrůznější konspirační teorie. Spielbergovi ufoni jsou přesně takoví, jak je vyobrazovaly americké noviny a časopisy nebo podřadné sci-fi snímky minulosti, jen je to všechno vyfutrované vysokým rozpočtem. Zemeckisův Kontakt je úplně jiná liga. Spielbergův film není ani tak sci-fi, jako svého způsobu fantasy pohádka. Celkový dojem: 45 %. (08.05.2012)

Když jsem tenhle film viděl poprvé, z první poloviny jsem byl vyděšenej a druhou nějak nechápal. Bylo mi totiž asi sedm :). Pak jsem to viděl znova a říkám si - jo, takhle by to bylo lepší než ve Dni Nezávislosti a Aktech X, kde nám tvrdí, že Vládci Loutek nejsou nic jiného než zlí Vetřelci chystající se na Válku Světů a že už Jsou Mezi Námi :). Ale nemuselo to být tak roztahaný, i když Spielberg roztahanost rád, není liž pravda? (15.02.2003)

Základní kámen sci-fi žánru. Steven Spielberg s tímto filmem neměl snadnou startovací pozici, poněvadž ho nasadil do kin v době, kdy celý filmový svět šílel z Lucasových ´Star Wars´ (jejichž obliba přerostla až do jakéhosi společenského fenoménu západního světa), ale díky svým kvalitám si brzo našel místo v srdci filmových fandů i odborné kritiky. Jde bezpochyby - společně se Zemeckisovým ´Kontaktem´ - asi o nejlepší film na téma kontaktu s mimozemskými civilizacemi, jehož závěr a stěžejní tóny Willimasova soundtracku vstoupily do filmových učebnic. Potěší také režisérská legenda Francois Truffaut (v té době Spielbergův přítel) ve stěžejní roli astronoma Lacombeho. A na to narvaný letní kino za bolševika také jde stěží zapomenout. (02.03.2010)

Překrásná podívaná. Úchvatná, barevná, okouzlující. Mistrovské dílo natočené geniálním režisérem, zápis do kronik těch nejslavnějších snímků historie a jeden z těch nejlepších sci-fi kousků, které kdy spatřily světlo světa. Ve své době to byl první film, ve kterém byli mimozemšťané vykresleni jako přátelé a nejen proto znamenal jistý mezník. Natočit někdo Blízká setkání dnes, šlo by zřejmě jen o bezduchou střílečku bez jakéhokoliv děje, s mimozemšťany, kteří mají chapadla a lasery. To Spielberg nechtěl a ani to neumí. Svůj klenot vybrousil k dokonalosti a když přičteme výborné herecké výkony Richarda Dreyfusse, Teri Garr či Françoise Truffauta a tradičně podařený Williamsův hudební motiv, je na světě něco neobvyklého, něco mimozemského, něco, co se vymyká žánrově podobně laděným dílům. Výborné triky, chytrý scénář, místy až hororová atmosféra, přímo hmatatelné napětí, tajemno, vzrušení - toho všeho je ve filmu požehnaně. Spielberg jako režisér (a zde i scénárista) prokázal své jedinečné nadání. Nejkrásnější a zároveň velice inteligentní film o setkání s mimozemšťany, jehož závěrečná, hudebně světelná půlhodinka - patří k tomu nejlepšímu, co je možné v rámci žánru dodnes spatřit. Naprosto odzbrojující, atraktivní sci-fi lahůdka. (18.11.2009)

Za největší plus považuji to, že se nedočkáme žádného tajení mimozemšťanů a už od úvodu je jasné, že to, co se děje kolem hlavní hrdiny, nebude vysvětleno jako souhra náhod. I bez toho má ale obrovskou sílu zkoumání signálů a přemýšlení o tom, co mají ty vize podivného kopce znamenat. Škoda jen, že tak podnětné dílo za svých čtyřicet let tolik zestárlo. Dlouhotrvající závěr sice potěší, ale už nemůže působit tak magicky jako kdysi. SPOILER Překvapuje mě, že se Spielberg nebál převracet klišé o šťastných návratech k rodinám a nechal Roye jít vstříc osudu. (23.06.2007)