Vrať se do hrobu!

,,Jak žijeme? Žijeme hrozně... Copak tohle je nějaký život? Vynést odpadky, přinést prachy, vyzkoušet děti... odpadky ven, děti domů, jdi do práce, nakup cestou z práce, vydělávej, angažuj se.... vynes odpadky! To je stereotyp, nuda, život o něčem, co tě nezajímá... Marná snaha o něco, co je ještě marnější... Vždyť my se neumíme ani odvázat, udělat něco pro radost, bez přičiny, prostě jen tak... třeba vylézt na strom!" :-) Hořkosladká cesta (ne)rozhodného člověka pomocí sociologického výzkumu do ztraceného mládí, přes radovánky, na dno až v trpké v podobě brzkého návratu do stáří... Milan Šteindler do třetice završuje výraznou účast na revolučních filmech z konce 80. let Pražská pětka - Kopytem sem, kopytem tam - Vrať se do hrobu!, tentokrát nejen jako ústřední herec, ale i poprvé jako režisér a částečně také scenárista. Ve vybraných scénách jde znát ještě silné ovlivnění poetikou Divadla Sklep, ale jako celek se tenhle film spíše zaměřuje na zachycení generační výpovědi své doby a spontánní mládeže (mimo jiné) pod vlivem uvolněné atmosféry před listopadem '89. Mimo komediální linie tenhle film v sobě tolik nadčasových myšlenek a přináší poutavý příběh ze života, který navzdory dobovým reáliím vypadl jakoby ze současného světa. ,,Svému osudu my sami přejeme. Zvítězíme, ustoupíme, prohráme? ... Nikdy se nevrátí pohádka mládí..." Výborná režie a scénář! Z vedlejších rolí rozhodně cenná účast Jiřího Valy v jedné ze svých poslední rolí (ředitel ústavu s legendární hláškou ,,Tak jste se nám pořád nevyhranil, Jakoubku" :-)). 90% (23.02.2017)

Režisérský a herecký počin Milana Šteindlera působí na dobu vzniku poměrně odvážně, i když už se poměry do určité míry rozvolňovali, tak tahle poměrně ostrá, ale stále zábavná výměna mezigeneračních názorů, musela nadzvednout nejedno obočí. Zub času tomu bohužel dost ubral, ale věřím, že pro jinou věkovou kategorii ty hlášky už zlidověly. (30.06.2020)

Milan Šteindler je sice výtečným (ne)hercem divadla Sklep, ovšem režisérem je velmi průměrným až mizerným. Sklepácky ujetý humor se ve filmu "Vrať se do Hrobu" podivně mísí se snahou o jakousi "výpověď" o "současné mládeži" a o "obecných poměrech". Stačí porovnat s Vorlovým Kouřem, aby bylo jasné, jak rozdílné přístupy představuje zdánlivě shodné nebo velmi podobné východisko. Šteindler víceméně rezignoval na ujetost a nadsázku Sklepa, ale přitom nedokáže nabídnou ani civilnost, ani autenticitu, ani slušné herectví. To, co by mohlo za normálních okolností bavit je tu spíše rozpačité a podivně nucené, to co by mohlo být výpovědí, je přitažené za vlasy. Ani ryba ani rak, nýbrž nevydařený kočkopes. Samozřejmě zde najdeme řadu vydařených gagů a taky množství dobře odpozorovaných scén, ale jako celek to zoufale nedrží pohromadě. Možná, kdyby herce Šteindlera režisér Šteindler asi tak třikrát denně sepsul na tři doby za to, že svůj text odříkává jako žáček 1A u tabule básničku, a kdyby režisér Šteindler občas na herce Šteidlera zařval "stop! tohle je naprosto strašný! znova!", byl by to vcelku podařený film, ale není, neb brýle se bez brýlí špatně hledají a Šteindler si jako herec-režisér nevidí ani na špičku nosu... Samozřejmě by nebylo od věci, kdyby se role sociologa ujal někdo, kdo ve svých třiceti tak trochu vypadá na dvacet a ne na čtyřicet. Jistě by rapidně ubylo trapných scén. Uznávám přitom, že ta trapnost má určité zvláštní kouzlo, ale opravdu to stačí? ... Celkový dojem: 65% (01.12.2011)

Jeden z filmů, který padl za oběť převratné době, kdy nebylo právě moc času sledovat filmy, ale převládala o to větší chuť je točit... Neprávem polozapomenutá komedie, která svou explozivitou, snahou hledat smysl, úžasnou hravostí, imaginací a kreativitou tvůrce, snahou přesvědčit diváky o tom, že točení filmu je hra, naplnila svých 96 minut skutečně třeskutým obsahem. V české komedii dodnes nepřekonané hlášky, roztomile ,,sklepácký" Milan Šteindler, dosud nezkažený možnostmi filmového průmyslu (viz Perníková věž a jeho pozdější filmy)... První filmový popřevratový kult! Hodně podobný osud čekal třeba i podobně fenomenální Pějme píseň dohola... (30.04.2007)

Chytrá odpověď na všechny ty výzvy o angažovanosti tehdejších třicátníků, a nemožnosti se skutečně angažovat. Jakoubkova proměna je dokonalá, vedená v podstatě logicky i co se vedlejších postav týče, jen ten konec je spíše bonmotem. Přesto se ve filmu nachází několik hluchých míst, kde nebaví, a paradoxně ani kozy Pollertové to nezachrání. (10.05.2013)