Jedna ruka netleská

Aneb ani jedna ruka netleská. Sám sebe se ptám, za CO dávám jednu hvězdu...asi za scénu v mrazáku se sekáčkem (jediná, opravdu jediná scéna, kdy jsem se zasmál v celé tupé "travnaté" komedii). Ale v globálu - český novodobý film se skládá z podobných úchylovin a mě zcela, zcela omrzel...kde jsou zlaté časy pana Vláčila a spol. A opěvovaný Adolf Ivana Trojana mi přišel nehorázně trapný. Stejně jako většina postav - chudák Tříska, obě holky, co sbírají mochomůrky a křemílky po lese, Macháček ještě neprocitl z marihuanového opojení ze Samotářů, atd. atd. Chtělo by to komentář režiséra a vysvětlení, co tímto filmem chtěl říci.... (31.12.2007)

Dvě velká pozitiva - hudba od J.P.Muchova a Moloko, a herecké obsazení v čele s Trojanem, Dlouhým a Třískou. Děj je divný, v několika aspektech docela originální (pašování orlů třeba), ale problém spatřuji hlavně u nuceně šroubované komiky, která na mě žel nepůsobila, ba naopak rušila. No a jejím zdrojem neměl kupodivu být Jiří Macháček, ale jeho parťák v podání Marka Taclíka, který je však jedním z nejslabších článků celého obsazení. Film má podle mě být černohumorný díky konfrontaci odlišných sociálně-intelektuálních skupin, které jsou slušně zdegenerované hyperúchylkami. Dva prosťáčci - jeden skutečně tupý, druhý alespoň hodný, versus zbohatlicky sterilní rodinka s ujetými dětmi, nervní matinkou a hitleroidním tatínkem, a nakonec rodina televizního moderátora. Ale všechno je to podchyceno z nesprávného úhlu (právě přes ty dva prosťáčky) a tak nějak to ústí do dějově-emocionálního vzduchoprázdna. Co však oceňuji je, že tvůrci nefandí ani jedné postavě, což by ve výsledku bylo daleko horší. 50%. (07.10.2007)

Pokud jste srozuměni s tím, že jdete na crazy komedi, nebudete hledat smysluplný příběh, ale půjdete se především bavit, máte velkou šanci, že budete spokojeni. Je samozřejmě otázka, zda se vám vtipné scény budou zdát skutečně vtipné - v mém případě to tvůrcům vyšlo takřka stoprocentně. Bonusem jsou pak výborné herecké výkony - především Ivan Trojan je v určitých chvílích geniální - nevím zda studoval spoustu hodin dokumenty z třetí říše, ale to co ke konci předvede v patřičném nasvícení, mě dohnalo až k slzám. (07.10.2003)

Komedie plná lidí s nejlepšími úmysly, kteří to myslí smrtelně vážně (kromě ústřední postavy Macháčkovy, která jako obvykle nemá žádné úmysly a nic nijak nemyslí), přičemž některé z těchto postav jsou extrémním modelovým ztělesněním jistých postojů či kulturních a společenských segmentů a jevů v jejich skryté radikalitě - nejtypičtěji Tříska (jako herec par excellence) a Dlouhý (jako důsledný protagonista televizního šmírování), ale i podezřele pohodový psychiatr.. Podobně můžeme kategorizovat i u obou dívek: Dlouhého dcera (extrémní poloha druhé strany jeho svaté války proti právu na soukromí) a její kamarádka ("emo" nikoli ve své podstatě, ale jako zvláštní atribut nereflektovaného netušení kudy kam). Item plus more psychologico Trojan a jeho děti. Zajímavou složeninou "autoritativismu" a "alternativismu" je Trojanova manželka - do fašistického fanatismu ústící fobie ze škodlivin světa, nebo původně fašistická forma osobnosti, která si pouze nachází konkrétní fanatický obsah? Trojan jako její antipod představuje ve velkolepém skloubení jak násilnou vzpouru (exkluzivní masožroutství), tak ejakulaci téhož fašoidního pudu, korespondující u něj s potlačenou odvahou k sbeprojevu a vlastní identitě. Celá rodinka je vhodně zkombinována - obě děti jsou jednak protiklady navzájem, jednak pospolu tvoří extrémní protiklad rodičovské dvojice. To bychom měli analýzu. Syntézu jsem původně žádnou nenalézal, což korespondovalo s pocitem, že filmu chybí jak koncepce, tak i nějaká bytelná báze, čehož jedním z projevů mi byla dosud nezmíněná postava Taclíkova, neboť ten na rozdíl od ostatních (leda snad krom Matáska) představuje typus ryze kulturní, totiž hrdinu akčních filmů a to se vším všudy. Posléze jsem si ale uvědomil, že právě zde tkví klíč k syntéze. Tento hrdina, který se do všeho míchá, aniž byl žádán, aby tím, jak všechno kurví, posunoval děj dopředu, totiž implikuje, že se jako reálný soubor socio- a psychotypů neobejdeme bez vztahování se k suprareálnému typu kulturnímu, konkrétně např. k ideji hrdiny. Matáska lze pak polarizačně doplnit jako zloducha, přičemž není bez významu, že je zde pouhým vykonavatelem. Excelentním antipodem zcela jiného druhu je právě Macháček, o němž viz v úvodu. Že je celý film přínosným příspěvkem k problému identity, nemusím už snad zdůrazňovat. Původně tři hvězdy, protože z podobných českých filmů z přelomu tisíciletí už se stalo subžánrové klišé a jinak jsem Jednu ruku vnímat nedokázal, ale na základě spacylemonova a svého vlastního komentáře přidávám čtvrtou. (18.08.2016)

║Rozpočet CZK30miliónov║Tržby Celosvetovo $1,565,667(Česká republika)║ Jeden z mála Českých filmov z poslednej doby čo ma skutočne zaujali nielen po príbehovej stránke, kde nechýbala v skutku výborná nápaditosť a podarený humor ale aj po hereckej kde exceluje vo svojej úloha takého popletu, motáčka Jiří Macháček. /80%/ (19.01.2008)