Jedna ruka netleská

Naprostá spokojenost. Krásně ujetý scénář, kupa černého humoru a naprosto precizní herecké výkony. Takhle skvělá kombinace je zárukou té nejvyšší možné kvality. Zejména Jirka Macháček a Ivan Trojan jsou absolutně geniální. Ivan Trojan zahrál Hitlera snad stejně dobře jako Ch. Chaplin ve filmu Diktátor. Film je opravdu nesrovnatelně lepší než debilní Samotáři. Moc toho vytknout nelze. Není to sice ten typ filmu, u kterého by mi neustále praskala bránice, ale děj je naprosto kouzelný a hlavně trošku odlišný od běžné české produkce. Je zde spíše několik perfektních situací, které rozesmějí snad každého. Velmi pěkné 4*. (19.10.2013)

Asi po dvanácti letech jsem si film znovu pustil, abych ho mohl patřičně okomentovat a nejvíc mě pobavilo, jak jsou v něm všichni nechutně mladí. Zjistil jsem, že si snímek překvapivě dobře pamatuji a znovu jsem si ho užil jako kdysi a znovu mi nejvíce vadila Třískova shakespeareovská pasáž, která mě vyloženě rušila. Všechno ostatní na mě naštěstí fungovalo, hláškovalo se naplno a já jsem se opět bavil jako před lety. (27.12.2017)

Dosť veľká podivnosť, od ktorej sa vzhľadom na kultovosť Ondríčkových Samotárov asi priveľa očakávalo. Celkom som sa na film tešil, ale po jeho skončení som bol v zvláštnom pomykove, asi ako väčšina divákov. Bolo to dobré, ale skrátka to nesplnilo celkom očakávania. No a na druhý deň som už ani nevedel, že som to videl a o čom to bolo. Takže sa už ani nemôžem vyjadrovať k deji. (11.01.2013)

„Andreo, co myslíš, jaký lidi končí na dně přehrady?“ – „Myslím, Martino, že lidi, který se do něčeho namočili.“ Tak tady jsem s očekáváním, pravda, dost přestřelil. Nevím, proč se mi Jedna ruka tak dlouho vyhýbala, nicméně Samotáře a Šeptej jsem viděl před dlouhými 7 lety, a úplně jsem zapomněl, jakým typem humoru se Ondříček prezentoval. V případě tohoto filmu jsem se totiž smál tak často, až mi tekly slzy. Tak skvěle napsané (záměrně) dementní dialogy a vypatlané postavy se často nevidí, a těch zabijáckých hlášek! Ale zpátky k postavám; čtveřice „vyšetřovatelů“ sice občas zahraje na jednodušší, avšak rozhodně funkční notu, Matáskův „řezník“ si vystačí s jedním zdrcujícím výrazem a větou, pod odpověď Myšičkova psychouše bych se zlomyslně podepsal, Třískův divadelník dostal minimum prostoru a přesto stačil „zaválet“, ale hlavní tahouny vidím jednoznačně v Trojanových (ty jejich dialogové výměny….vrcholící při groteskním milování!). Šílená matka a její metody výchovy jsou super, ale to co předvádí Trojanův Zdeněk…nejde jen o pasáž s projevem, vždyť ten zářil snad v každé scéně. Jistě, sem tam se najde hlušší místo či něco mírně vyšumí do ztracena, ale celková zábavnost téhle černohumorné, absurdní, bizarní a lehoulince zvrhlé (scéna s pejskem asi nesedne každému…že?) šílenosti dává na tyhle místa celkem v pohodě zapomenout. I když jak si tak čtu některé zdejší komentáře, asi musíte být správně „úchylně“ naladěni…a to já teda rozhodopádně byl! A když si k tomu všemu připočtu pohodovou hudbu včetně melodie doprovázející Vůdce (ta mi ostatně hrála v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí), rád nadhodnotím a těch slabších 5* filmu dám. „Co to je?“ - „Rukavice…“ – „Na co?“ – „To sou rukavice…které jsou na rukavicích. Jsem unavený, dobrou noc.“ – „Dneska je čtvrtek…!“ (20.07.2015)

Mišmaš rádoby komických výstupů mnoha aktérů, přičemž příběh pokulhává a doufá se v jedinečnost Jirky Macháčka. Čím více film trvá, tím více jsou zpočátku svěží vtipy vyčpělé a trapné. Ivan Trojan by si už zase jednou zasloužil hrát nějakou postavu bez psychických problémů. A jeho žena taky. Není to až tak zmatené jako Eliška má ráda divočinu, jsou tu vtipné hlášky ("strome, kamaráde"), k něčemu se i trochu chtěl autor vyjádřit (ano, prosím, lidi blbnou, a je jedno, jestli sami doma odříznutí od reality, nebo z reality, předávané televizí, I've got it), ale celkově prostě je to ... mišmaš. (23.06.2004)