Dívka s mušlí

Já bych tomu strašně rád dal plný počet, ale prostě nemůžu z jednoho prostého důvodu - nevěřím tomu, že by nějaká třináctiletá holka v takové situaci byla tak strašně dobrosrdečná a úplně všechno by obětovala pro ostatní. Poslušně se doma stará o tři mladší sourozence, o svoji mámu vlastně taky, pořád uklízí a nikdy se tomu vyloženě nevzepře. Tohle třeba bylo podařenější v Mušce (on je ten film Dívce s mušlí dost podobný) a hlavní hrdinka tam byla uvěřitelná, jenže tu chyběla nějaká psychologická část, kterou zase má Dívka s mušlí. Ale fakt nevěřím, že by ta holka byla neustále tak dobrosrdečná. Křiklavé je to třeba u scény u kolotoče, kde za všechny svoje peníze koupí lístek na kolotoč velkému množství dětí. Jinak je to ale velmi povedený film a je i skvěle natočený, zahraný a taky naprosto bezchybně vedený. Smutné a depresivní je to taky, ale v takové míře, že to nepůsobí přehnaně, což dost oceňuji. Ani jsem se u toho nenudil, snad jen tu část v děcáku bych zkrátil. Být to uvěřitelnější, dám bez problému plný počet, ale takhle je to na lepší 4* (29.04.2020)

Čekal jsem další filmeček ze začátku osmdesátek u kterého se budu pochechtávat. Ty filmy jsou totiž někdy legrační už jen tím svým prostředím a módou těch let. Že nekoukám na tuctovou věc jsem docela rychle pochopil, když jsem viděl těžký boj třináctileté Venduly s tvrdým osudem. A vůbec jsme se nesmál ! Věřím, že takových Vendul co musely dospět aniž by si řádně prožily dětství kvůli alkoholismu rodičů je mezi námi nespočet. Tohle rozhodně není jen své době poplatný film. Dita Kaplanová (Vendula) mne zaujala už ve snímku Čekání na déšť a tady svoji roli opět zahrála s přehledem. Je to velmi depresívní film a smutný. Do toho Hapkova hudba a prostředí dětského domova na jakémsi barokním zámečku, podzim... Pokud se chcete dostat do sklíčené nálady, neváhejte - tohle je opravdu psychologické drama se vším všudy... Domnívám se, že tento film je tu výrazně podhodnocený. * * * * (21.07.2014)

Moc pěkné, depresivní, bezvýchodné, s malinkou jiskřičkou naděje nakonec. Vynikající Evelyna Steimarová v roli matky alkoholičky i její předčasně dospělá dcera Dita Kaplanová. Obdiv k autorům, že v době, kdy film vznikl, nesklouzli k pokrytectví nebo populismu a snažili se vykreslit celý příběh realisticky. Jen si nejsem jista, zda mohu věřit vstřícnosti a velkorysosti sociální pracovnice (Dana Medřická) a ředitelky dětského domova (Emma Černá) a vůbec podmínkám, v jakých tam děti žily. (26.11.2011)

Cesta do hlubin kurví duše. Evelyna Steimarová se pro role padlých žen asi narodila a z její do sebe zahleděné krkavčí matky šel mráz. Hutné a smutné psychologické drama o dysfunkční rodině vlastně ničím nezahřeje. Ostré hrany beznaděje obrušuje jen funkční systém náhradní péče o děti, což před rokem 1989 rozhodně nebyla taková idyla, ale v podobném filmovém lisu na city jsem tohle sociální sci-fi vlastně vítal.  Dětští herci pak vlastně nepříjemně autentičtí (toho bych se dnes nedočkal) a Dita Kaplanová ještě o stupínek lepší než s Kachyňou v dešti.  Čtyři děti a páté zatím na cestě... (03.03.2023)

Moc hezky natočený film. Tyhle smutné, dojemné příběhy vás nesmí totálně zdrtit, ale nakonci musí bliknout aspoň malinká naděje. Nejpůsobivější je každopádně nekonečná důvěra v matku, která nemá ani za nehet úcty ke svým dětem. Nikdy bych se nechtěl ani z nejmenší části dostat do takového vztahu rodiče - děti... (20.01.2009)