Dívka s mušlí

,,Všichni máme své představy o životě, o lidech... a pak prostě zjistíme, že jsou to jenom představy." Dívka s mušlí, trpělivá a odvážná Vendulka, prokazuje svoje velké schopnosti jinde, než ve známkách školního vysvědčení. Statečně ve společnosti tří brášků obstává v boji s nebezpečím ze strany věčně opilé matky a s láskou pečuje o své sourozence. Další boj této cituplné duše o společný život celé rodiny však zůstává v obklopení zákonů a přísných sociálních institucí už předem prohraný... Dita Kaplanová patřila k nadějným dětským herečkám, podala velice civilní výkon a vyžarovala z ní po celý čas drobná jiskra. Režisér Svoboda zde nezapře inspiraci filmy Karla Kachyni, když v některých scénách odlehčuje drsný sociální příběh až poetickou atmosférou. Nutno dodat, že velice úspěšně, film na mne velice zapůsobil smutným nadčasovým příběhem, vyvolal ve mne chvílemi silné dojetí, ale netlačil při tom na pílu. Z filmu jako celku dýchá i navzdory krutému příběhu jistá krása, něco, co současným sociálním dramatům v našich končinách obvykle chybí. Po druhém zhlédnutí přidávám pátou hvězdičku. 85% (03.01.2020)

Na to, že film vznikl v r. 1980, zpracovává poměrně odvážné téma, odhalující fakt, že ne všechny socialistické ženy byly údernice a matky-hrdinky, ale občas taky rozvedené trosky a notoričky, dávající přednost chlastu a chlapům před vlastními dětmi. Matku zahrála poměrně věrohodně Evelyna Steimarová, ovšem celý film stojí a padá s výkonem dětské hvězdy Dity Kaplanové, v té době již známé z Kachyňova Čekání na déšť. Škoda, že další velkou filmovou příležitost už tato herečka nedostala. (02.05.2011)

Moc pěkné, depresivní, bezvýchodné, s malinkou jiskřičkou naděje nakonec. Vynikající Evelyna Steimarová v roli matky alkoholičky i její předčasně dospělá dcera Dita Kaplanová. Obdiv k autorům, že v době, kdy film vznikl, nesklouzli k pokrytectví nebo populismu a snažili se vykreslit celý příběh realisticky. Jen si nejsem jista, zda mohu věřit vstřícnosti a velkorysosti sociální pracovnice (Dana Medřická) a ředitelky dětského domova (Emma Černá) a vůbec podmínkám, v jakých tam děti žily. (26.11.2011)

Příběh třináctleté dívky, který se musí dotknout každého, kdo ho viděl. Vendulka Brabcová, dívka která dospěla podstatně dřív než měla. Neví co je to hrát si s kamarády, mít hračky, dívat se na televizi nebo se jen obyčejně a v klidu učit. Matka alkoholička, která bez okolků prodává její věci (dárky od otce), aby měla na "flašku", místo bytu špinavá špelunka a "na krku" tři sourozenci. Ráno vstává a chodí pomáhat matce uklízet (pokud se jí ovšem podaří probudit pomocí panáka rumu), ve škole usíná únavou a po příchodu domů se stará o "rodinu". Sociální pracovnice si u nich "podávají dveře" a ona ani na okamžik neuvažuje o přijetí otcovi nabídky, přestěhovat se k jeho nové rodině a začít normálně žít. Působivý film z děsivého prostředí. Ze světa, kde děti nemají právo na dětsví ani rodičovskou lásku. (06.03.2006)

„Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*. (08.02.2018)