Scénář:
Mirko PašekKamera:
Karel DeglHudba:
Julius KalašHrají:
Oldřich Nový, Sylva Langová, Nelly Gaierová, Stanislav Neumann, Zdeňka Baldová, Jára Kohout, Jiří Plachý st., Vladimír Řepa, Jana Mikulová (více)Obsahy(1)
Oldřich Nový byl a navždy zůstane pro český film ztělesněním šarmu, elegance a osobního kouzla, kterému podléhaly všechny ženy bez rozdílu věku. Ve svých nezapomenutelných milovnických rolích byl nejen romantikem, který byl schopen se zamilovat do dívky z dávného obrazu, podlehnout čokoládově hnědým očím přítelkyně pana ministra, ale také svůdníkem, pro kterého byla nevěra pravidelně provozovaným sportem, nebo naopak novomanželem posedlým žárlivostí. Právě takový byl Viktorin, hlavní postava bláznivé secesní komedie, kde se vše točí kolem mohutného jeleního paroží. Jeho nedobrovolným majitelem se stane právě žárlivý Viktorin a tak jistě není těžké uhodnout, co všechno takový "trefný" dar může způsobit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Režisérskému duu se podařilo dobře vystihnout secesní atmosféru příběhu, vtipné jsou i některé dialogy. Minusem filmu je ale to, že ačkoliv má jen hodinu a čtvrt, poměrně dost se vleče a navzdory relativně krátké stopáži. Možná je na vině velmi primitivní zápletka, kde divák od začátku tuší rozřešení. Také Oldřich Nový v hlavní roli není ve své typické kůži, úloha žárlivého manžela mu moc nesedí. ()
Poválečný filmový návrat Oldřicha Nového na sebe nutně váže konfrontaci s jeho předchozími rolemi. Tříletá herecká pauza, během které Nový absolvoval muka koncentračního tábora i změnu koncepce státní kinematografie, jej jakoby vzdálila jeho prvorepublikovým a protektorátním hrdinům, jež zdobil situační humor. Postava žárlivého Viktorina pak nikdy nemohla obsáhnout specifický rejstřík hlavního představitele, který se zoufale pokoušel přizpůsobit době a požadavkům. Stejnojmenná divadelní hra Mirko Paška, který se pohyboval spíše ve sférách dobrodružných románů pro mládež, vzdává skromnou poctu oblíbeným clairovským filmům, hýřících secesní náladou a situačním humorem, ale jen stěží tím vytváří organický celek. Zásluhu na tom, že film si dodnes udržel jakousi stylovou čistotu a jasnozřivost, mají nesporně jména Jiřho Brdečky a Alfreda Radoka, mužů, kteří se nedlouho poté zařadí mezi nejvýznamnější osobnosti české kinematografie. Sympatickým rozptýlením se zdá být mmj. herecká účast Sylvy Langové, prchající krátce po dokončení do londýnské emigrace, mimořádně úspěšné v jejím dalším uměleckém životě. Na Oldřicha Nového v následujícím období bohužel čekají jen samé nepříjemnosti. Fata regum homines. ()
Hodně potřeštěná secesní komedie se pravděpodobně hlásila k René Clairovi. Bohužel český "slaměný klobouk" z toho nebyl. Tomuto stylu slušel mnohem víc němý film využívající pravidel grotesky. Jasně to dokazují také Clairovy filmy z padesátých let (Francouzský kankán, Velké manévry), ale pokud budu srovnávat Parohy právě s nimi, vycházejí z toho celkem dobře. Tento snímek postupně dozrává a ačkoliv se na mnoha místech vleče, dá se mu přijít na chuť. Secesní atmosféra má svůj půvab, bohužel zde se ji podařilo navodit spíše dekoracemi a kostýmy, než hereckými výkony. Oldřich Nový byl zvyklý na trochu jiný styl a sem se opravdu moc nehodí. Ale jsou zde některé zajímavé figurky a pár vtipných narážek v dialozích. Nejvíc v tomto filmu zaujme paní Sylva Langová-Williams, která si po několika žabcích z třicátých let zahrála v českém filmu pouze jednu hlavní roli, právě tuto. A pak na scénu vystupují pánové Alfréd Radok a Jiří Brdečka, zatím celkem nenápadně. Jednou za čas se na tento film rád podívám. ()
Bezradné východisko - zahalit tenhle blábol do secesní Prahy sice nijak nepomohl, ale ani neuškodil. Sylvu Langovou bych sice chtěla vidět nahou, ale Olgu Augustovou raději o nějakých 12 let mladší a Nelly Gaierovou nesnesu. A ten Oldřich? No co s ním, když se na vrchol dostal až v tak zralém věku. To budeme mládežnická léta předstírat až do smrti? Bohužel ano. ()
V období 1945 – 1948 vznikla v rámci komediálního žánru vedle zcela moderních filmů s novými tématy, žánrovými formy a postupy (Nikdo nic neví) občas i nějaká ta retro veselohra coby dozvuk prvorepublikových trendů (Hostinec U kamenného stolu). Parohy vidím nějak tak na půl cesty - ústřední zápletka o náhodní výhře jeleního paroží na dražbě a následné vyvolání manželských hádek kvůli podezření z nevěry ještě připomíná tvorbu 1. republiky, ale naštěstí tady stál za kamerou jako jeden ze dvou režisérů Alfréd Radok, který filmu jako vždy vtiskl punc originality. Díky hezké propagaci fotografického i kinematografického vynálezu hned v několika pasážích filmu i díky dobové atmosféry prostřednictvím písniček z kabaretu i repertoáru pouličních zpěváků snímek získává navíc dokumentární hodnotu. Krásná atmosféra. Myslím, že Oldřich Nový mohl být ještě tady a v Pytlákově schovance se svými filmovými rolemi v nové době spokojen, byť další léta mu moc adekvátních příležitostí ve filmu již nepřinesla. Pěkná epizodická role reportéra v úvodě pro Františka Filipovského. Tedy račte vstoupit do šantánu a věštírny z konce 19.století, očekává vás vtipná a zábavní podívaná... 85% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) ()
Reklama