• Morloth
    ****

    Svěží vzpomínka na americkou grotesku, která se neshazuje závěrečným proslovem jako Pytlákova schovanka. Škoda, že Radok toho natočil tak málo, jeho přístup k filmovému médiu byl v českých luzích přinejmenším nevšední. I když Parohy jsou pouze rozjezd.(19.3.2012)

  • Zloděj kol
    ****

    Hodně potřeštěná secesní komedie se pravděpodobně hlásila k René Clairovi. Bohužel český "slaměný klobouk" z toho nebyl. Tomuto stylu slušel mnohem víc němý film využívající pravidel grotesky. Jasně to dokazují také Clairovy filmy z padesátých let (Francouzský kankán, Velké manévry), ale pokud budu srovnávat Parohy právě s nimi, vycházejí z toho celkem dobře. Tento snímek postupně dozrává a ačkoliv se na mnoha místech vleče, dá se mu přijít na chuť. Secesní atmosféra má svůj půvab, bohužel zde se ji podařilo navodit spíše dekoracemi a kostýmy, než hereckými výkony. Oldřich Nový byl zvyklý na trochu jiný styl a sem se opravdu moc nehodí. Ale jsou zde některé zajímavé figurky a pár vtipných narážek v dialozích. Nejvíc v tomto filmu zaujme paní Sylva Langová-Williams, která si po několika žabcích z třicátých let zahrála v českém filmu pouze jednu hlavní roli, právě tuto. A pak na scénu vystupují pánové Alfréd Radok a Jiří Brdečka, zatím celkem nenápadně. Jednou za čas se na tento film rád podívám.(18.1.2004)

  • D.Moore
    ***

    "Nerozčilujte se, šlechetná vědmo, nechtěl jsem urazit vaši kouli." Úvod filmu byl mírně řečeno rozpačitý, ale někdy po nesmírně rozvleklé návštěvě kabaretu to přece jenom začala být dobrá zábava. Nejvíce ze všeho se mi líbilo herectví Oldřicha Nového, jehož hlavní hrdina se choval jako jakási kombinace Čeňka Šlégla a Miloše Kopeckého. A ty jeho kouzelně kradmé pohyby při sledování manželky! "Koupil jsem si pistoli. Nabitou." - "Na co?" - "Naostro."(28.10.2015)

  • Marthos
    ***

    Poválečný filmový návrat Oldřicha Nového na sebe nutně váže konfrontaci s jeho předchozími rolemi. Tříletá herecká pauza, během které Nový absolvoval muka koncentračního tábora i změnu koncepce státní kinematografie, jej jakoby vzdálila jeho prvorepublikovým a protektorátním hrdinům, jež zdobil situační humor. Postava žárlivého Viktorina pak nikdy nemohla obsáhnout specifický rejstřík hlavního představitele, který se zoufale pokoušel přizpůsobit době a požadavkům. Stejnojmenná divadelní hra Mirko Paška, který se pohyboval spíše ve sférách dobrodružných románů pro mládež, vzdává skromnou poctu oblíbeným clairovským filmům, hýřících secesní náladou a situačním humorem, ale jen stěží tím vytváří organický celek. Zásluhu na tom, že film si dodnes udržel jakousi stylovou čistotu a jasnozřivost, mají nesporně jména Jiřho Brdečky a Alfreda Radoka, mužů, kteří se nedlouho poté zařadí mezi nejvýznamnější osobnosti české kinematografie. Sympatickým rozptýlením se zdá být mmj. herecká účast Sylvy Langové, prchající krátce po dokončení do londýnské emigrace, mimořádně úspěšné v jejím dalším uměleckém životě. Na Oldřicha Nového v následujícím období bohužel čekají jen samé nepříjemnosti. Fata regum homines.(6.10.2008)

  • troufalka
    *****

    "Křišťál asi nevěděl, co povidá."                                                                                                                                             Libo-li vešteckou seanci? Račte! Lidová veselohra ve svižném tempu s vtipnými dialogy a gagy. Patrný Radokův rukopis, výborný scénář s přesným načasováním.(29.10.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace