Silnější než já

Drama z prostředí chlapeckého Domova mládeže, odehrávající se za idylicky bezchybných dob socialismu - rajská dokonalost, spokojenost a optimismus prýští z každého záběru na dekadentně omšelé exteriéry a útulně temné interiéry. Domov mládeže je plný přátelské atmosféry: starší chlapci se pečlivě věnují těm mladším, disciplínu udržují kutivovaným verbálním projevem, dbají na fyzičku dětí zábavnými soutěžemi, odolnost testují láskyplnými údery pěstí. Tito 17-letí hoši jsou pochopitelně uctiví ke starším, galantní k dívkám, po nocích mají hravou náladu a svým roztomilým halekáním zpříjemňují spánek spoluobčanům, případně si od nich sem-tam něco vypůjčí (nevracejí pouze kvůli zapomnětlivosti - inu, mládí). Personál Domova mládeže je kamarádsky benevolentní, z napadení vychovatelky nedělá žádnou vědu a tělocviku navíc pro mladší, podlitinami poseté chovance si nevšímá. Starosti má ovšem policejní vyšetřovatel Karel Roden, s vizáží a projevem Hitlerova oblíbeného levobočka: v revíru se mu množí mladé ženy, kterým kdosi vytváří v organismu 15 cm hluboké bodné rány (nožíkem s asi 7 cm dlouhou čepelí). Pro diváka poněkud nepochopitelnými metodami policie pátrá po násilníkovi, jež tak bezohledně rozvrací socialistickou idylku... Film se pyšní nevalnou audiovizuální kvalitou, hudbou hrající na nervy a nepříliš přesvědčivými hereckými výkony. Námětu nechyběl potenciál, který byl spolehlivě nevyužit: příběh je roztříštěný jak úsměv po polibku kladivem - věnuje se spoustě vzájemně málo souvisejících problémů a množství postav, ovšem žádné pořádně, jen klouže po povrchu. K postavám si nelze vytvořit bližší vztah, v nejlepším případě je budete nesnášet, povětšinou vám však budou ukradené, protože se o nich prakticky nic nedozvíte. Očekávání: nic-moc, výsledek: nic-moc, hodnocení: průměrných 51% za solidní atmosféru. (23.08.2010)

Syrově natočený film, který mohl být natočený jedině začátkem 90. let. Atmosféra učňovského intru je syrová, znepokojující a ubíjející - já být na místě té vychovatelky, tak po prvním incidentu odejdu. No, ona ne... Měla silný žaludek. Ale to postava Jana Přeučila taky. Věřte mi, tohle není film, který byste chtěli (možná spíš chtěly) vidět sami (samy) v kině a pak jít samy (někdo možná sami) domů... (19.04.2017)

Přelom osmdesátek a devadesátek byl v české kinematografii prostě divnej. To co vzniklo dřív v 80. letech, bereme dnes s nadhledem doznívající normalizace, naopak od devadesátých let očekáváme už trochu jiné věci. Jenže roky 1989-1990 byly špatný. Víc vnímám všechno to nechtěně vtipné a do odlišných pozdějších filmů to má těžce daleko. Ale přes všechny neduhy je tohle překvapivě dobrý a neprávem opomíjený film. Syrový, kde se nikdo s ničím moc nemaže. (24.01.2013)

Celkem krutý mazec. Děsivá atmosféra sklepů, kotelny a temných zákoutí za doprovodu děsivé hudby. Ženy si pro smrt chodily jakoby zcela samozřejmě a vyšetřovatelé si pěkně lámali hlavy nad osobností pachatele. S celou sérií vražd měl hodně společného internát, kde se odehrávaly "věci". Nechápu, proč se tvůrci neustále zaobírali šikanou a opakovaně se k ní vraceli, když to s vrahem nemělo takřka nic společného. Pan Přeučil se pěkně vyřádil jako charakter pokřivený komunistickými diktáty a sexuální nevázaností. Instalatérští učni se taky pěkně vybarvili včetně vraha. Od začátku jsem věděla, že vraždí, protože nenávidí ženy. Bodejť, když matka byla alkoholička a sexuální parnerky mu nadávaly do impotentů. Jeho chování však nechci ospravedlňovat, byl to příčetný kluk, jehož touha vraždit byla silnější než jeho "já". Herecké výkony se celkem daly, stejně tak i námět. Zaznamenala jsem poměrně odvážné sexuální scény včetně pana Přeučila jako diváka pornofilmu. Na ženské křivky byl díkybohu i hezký pohled. A že by mi od prvopočátku bylo jasné, že se jedná o tzv. spartakiádního vraha, to se říct nedá. Chybělo víc dobových reálií. (31.01.2009)

Takový popřevratový film noir. 1) Syrová bezútěšná atmosféra učňovského internátu je odpovědí na optimisticky rozzářené tváře reálného socialismu. 2) Rodenův policista se sexy patkou blonďatých melírovaných vlasů se neusměje ani jednou. Jeho kolega je rovněž zachmuřený. 3) Vše běží samospádem, jaksi ze setrvačnosti, což je příznačné pro poslední roky socialistického budování. Ve zřejmém rozkladu je nejen společnost, ale i tento film. 4) Zaujal mě 19letý Tomáš Krejčíř (Smrtka), 19letý Karel Zima (vrah). 5) Výstižný koment: Adam Bernau, jichola. (06.04.2015)