Král Ubu

Po slabsim zacatku se film celkem rozjel a kupodivu me i bavil, coz jsem skutecne necekal. Scenar nebyl spatny a jak Labudu jako herce moc rad nemam, tato role mu sedla. Ostatni herecke vykony vetsinou katastrofalni, vcetne Bile, Rodena a Geislerove. Kamera je dobra, za co ale Ceskeho Lva dostala hudba a vyprava mi je zahadou... (28.12.2011)

Ve (zatím viděných) filmech F.A. Brabce absentují postavy. Svádí k tomu fakt, že si z literárních adaptací (jiné Brabcovy snímky jsem doposud neviděl) vybírá díla, která neobsahují hrdiny, ale pouhé typy a schematické konstrukty - které ale v předlohách (díky žánru nebo celkovému smyslu) fungují. De facto žádné z Brabcem adaptovaných děl nemá příběh (lyrické balady, absurdní hra, romantická báseň, lyrizovaná novela). Brabec je "vizuální" režisér, což je logické, ale bohužel to nestačí. Naprosto neumí vyprávět příběhy (které si, pravda, k adaptování ani nevybírá) a dokonce neumí vyprávět ani obrazem, neumí dát obrazům ideový smysl apod. Jeho snímky tak připomínají kamerová cvičení, v nichž herce nikdo nebyl schopen donutit hrát a ti tak pouze deklamují text (doslova text - nejedná se o scénáře). Když to teď hodně zjednoduším, tak Brabec stojí přesně mezi narativní a nenarativní kinematografií - jeho filmy ani nevypráví příběhy, ani nenesou žádné ideologické poselství, jelikož to jsou pouhé obrazy bez náplně a beze smyslu (o koherenci nemluvě). KRÁL UBU mi přesto připadá jako záslužný počin, jelikož alespoň náznakem připomíná jedno veliké dílo (KYTICE záslužná není, jelikož ilustruje a připomíná literární dílo, které ale připomínat nepotřebuje, jelikož jej všichni znají; potřebovalo by spíše adaptovat). (10.05.2013)

Otce Ubu jsem poprvé četl, v českém překladu, když mi bylo 16. Samozřejmě jsem se okamžitě stal patafyzikem. Můj o pět let starší kamarád vyřezal krásné loutky otce a matky Ubu, s kterými jsme hráli nejen Jarryho, ale i svoje verze ubuovských her (z nich si pamatuji už jen na "Ubu létavec"). Patafyzická literatura, doplněná pak především díly Raymond Queneaua a Borise Viana, se stala neodmyslitelnou četbou citlivých a přemýšlivých lidí. Později se Jarrym inspirovali i "absurdisté", "existencialisté" a "jiní umělci", třeba Marcel Duchamp nebo John Cage (jeho knihu Silence jsem přeložil v roce 2010) ... To, o čem píšu, však ve filmu F. A. Brabce nenajdete. Nedá se říct, že mu podstata unikla, když nikdy nebyla zcela přítomna. Jadrné "merde" se rozplynulo do stoky nechutností... A kdo je tedy Père Ubu v kontextu naší doby? Není to zrůdný prototyp dnešního homo consumens?... S jeho interpretací si ale nebyli jistí ani mnozí jiní. Myslím, že ani Jan Werich (podle jeho vlastního komentáře bych řekl, že pochyboval o srozumitelnosti této hry v českém prostředí), který ovšem vždy správně vyslovoval "pér übü"... Pro nás však pořád zůstává a platí jadrná počeštěná varianta "otec ubu"... A tak nakonec ani nevím, za co ty dvě hvězdy dávám. (09.04.2016)

Devadesátá léta byla přetláskána adaptacemi dříve nesměného a kvalita mnohdy tuto slutečnost potvrzuje velice věrně. Jeden z půměrných počinů, ve kterém zaujali Karel Roden a Marián Labuda a propadli ti ostatní. Výtvarně jasné a svěží, Brabcovo greenawayovské cítění je známé, dějové všelijaké, výkonově průměrné (02.05.2007)

Nevím koho vinit. Každopádně se někde stala chyba - otázka jestli v původním originále nebo v jeho filmovém provedení. Těžko tento "film" nějak pojmenovat. Když jsem se na tento film díval, tak jsem jen nesmyslně kroutil hlavou, a... Když pominu děj, hraní a kemru, tak mi oči trhaly příšerné "efekty" (? - dá-li se tomu tak říkat), naprosto katastrofálně přebarvená obloha a ano, silvestrovké rachejtle určitě nekomu ublíží. Celou dobu mi v hlavě vrtalo, kdo mohl něco takového stvořit - a pak jsem to zde uviděl a všechno začalo dávat "smysl" - Brabec... (17.02.2012)