Ghost in the Shell 2: Innocence

Trochu jiné kafe než první díl. Dystopická budoucnost nabrala mnohem temnějších obrysů do ještě víc syrovějšího cyberpunku. Vizálně - akusticky perfektní. Bohužel, film se ztrácí v nánose nabobtnalých dialogů, které působí, jakoby někdo do sledování filmu začal předčítat nezáživné existenciální žvásty, které nemají s dějem absolutně co v dočinění. Celkově mám nyní z japonských cyberpunkových anime špatný pocit. Forma tady je. Úžasná, boží, fantastická. Děj tady je taky, ale povětšinou překombinovaný nebo naopak řídký, pořád to samé. Škoda. 60% (03.02.2017)

No neviem ale s jednotkou som podobný problém nemal. Dosť filozofovania. Zmetený dej a ghost in the shell sa objavý iba úplne na konci. Je to výrazne iba pre tých čo videli aj prví diel. Ostatný z tohu budú asi dosť na vetvy. Svojské spracovanie, v takej ďalekej budúcnosti asi vrtuľové lietadlá nabudú, že? Viac než niekde inde sa tu stiera rozdiel medzi kyborgom a človekom ktorý je až neuveriteľne upgadovaný. K technickému spracovaniu z ktorého sú tu všetci na mäkko: Prostredie je fajn ale postavy sú výrazne odlišné a ich neskutočne trhané pohyby v niektorých scénach bijú do očí. Ak chcete vidieť dokonalú animáciu jednoznačne odporúčam Appleseed (2004). (10.10.2005)

Kdyby loutka měla hlas, křičela by 'Já nechci být člověkem!' Dějově přímočařejší a méně zadumané, než původní Kôkaku kidôtai, ostatně hlavním hrdinou je tentokrát Batou, a to je poněkud zemitější osoba, než éterická Motoko. Těžiště sdělnosti se z dialogů překulilo do nádherného výtvarného vizuálu, což vítám, neboť přehnané mudrování moc v lásce nemám, zatímco na pěkné obrázky se dívám rád. Jen rozuzlení nemuselo být až tak jednoduché a prozaické.... Mamoru Oshî chtěl asi nějak vyvážit metafyzičnost toho "nanebevzetí", jenž si major Motoko odbyla ve finále předchozího dílu. (02.08.2008)

Druhý díl kyberpunkového anime se noří hlouběji do sebe sama. Úchvatné vizuální zpracování je doplněno příběhem, který můžou natočit (a pochopit) jen japonci samotní. Totální záplava nepochopitelných dialogů a citátů od lidí, které snad nikdo nezná, působí tak strhujícím dojmem, že nebudete moci dělat nic jiného než prostě dojít na konec. A i když dílo scela určitě nepochopíte (stejně jako já), nesmazatelně se vám zapíše pod kůži jako málo co. Prostě japonci umí. (25.02.2006)

Klasický prípad toho, čo sa stane, keď umenie príliš tlačí na pílu. Obrovský obrazový potenciál stráca na sile, pretože nie je naviazaný na koherentné rozprávanie, ktoré je i tak z polovice tvorené z citátov, v ktorých sa divák stratí. GITS pracoval len s jedným motívom z Prvého listu Korinťanom a výsledok bol na rozdiel od tohto veľmi intenzívny... (27.04.2014)