Gerry
Obsahy(1)
Alegorický příběh o dvou spolužácích, kteří se vydají na symbolickou cestu zvláštní krajinou nejmenovaného přírodního parku (natáčelo se v kalifornském Death Valley a v argentinském národním parku Valle de la Luna), aby posléze zjistili, že se ztratili v poušti a zůstali odkázáni jen sami na sebe. Putování hrdinů oba se shodou okolností jmenují Garry je metaforou cesty člověka životem a režisér Gus Van Sant vidí východisko z duchovní prázdnoty současného světa v úniku k jediným skutečným hodnotám k přírodě a přátelství, na kterém jsou oba hrdinové závislí. Gus Van Sant spolupracoval na přípravě scénáře s představiteli hlavních rolí Casey Affleckem a Mattem Damonem, jednotlivé scény jsou ovšem výsledkem improvizace obou herců přímo při natáčení. Jejich výrazná autentičnost zaujme v kontrastu s dlouhými poetickými záběry krajiny, které Gus Van Sant kreslí ve spolupráci se svým kameramanem Harrisem Savidesem. Sám se přiznává k výrazné inspiraci evropskou tvorbou, zejména filmy Andreje Tarkovského a maďarského režiséra Bély Tárra (Satanské tango). Závěrečné titulky jsou věnovány památce Kena Keseyho, jehož cestu autobusem napříč celými Spojenými státy na konci 60. let popsal ve své knize Kyselinovej test "The Electric Kool-Aid Acid Test" spisovatel Tom Wolfe. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
Gus zapnul kameru a vypustil Damona s Affleckem na dlouhou a útrpnou cestu. A mezitím, co chlapci pochodují, od diváka se žádá jediné, hlavně neuvažuj racionálně, mezi zdejším hloubavým stádem budeš za vola. Proč myslet na malichernosti jako, že si dva týpci na svou pouť divočinou nevezmou tekutiny či mapu, že. Podobné meditativní snímky mám rád a dokážu ocenit výbornou práci s kamerou a obrazem (která zde je kvalitní), jen musí daný snímek dokázat diváka zaujmout déle než na půl hodiny. A v tomhle Van Sant ve své poctě Tarrovi selhal. Tarr dokázal kombinovat skvostný vizuál se znepokojivou atmosférou a nedějem, který diváka zajímal. Damon s Affleckem při své umělecké improvizaci pouze nudí. Jednat se o krátkometrážní úlet se stejnou pointou, která by nabrala na intenzitě. Byl by to fantastický úlet. Jako celovečerák to můžu nazvat jen sebestředným úletem, který po většinu stopáže přešlapuje na místě a nudí. Nejroztomilejší na tomto snímku je "hloubavost" zdejších pubescentních artistů, kteří v podpoře vlastního nabubřelého ega nazývají okolí mainstreamáky. Úpadek, ale za tohle už film nemůže. [Challenge Tour Special 2015 - Filmový lov] ()
Garry je ďalším odtieňom Santovej jemnej, no ťaživej snovosti, pripomínajúcej let na olovených krídlach, pri ktorom je cítiť pomalé dusivé klesanie namiesto vznášania sa, vytvorené extrémnou dĺžkou záberov, vyslovene lyrickou choreografiou kamery, tónovaním farieb a opakujúcim sa minimalistickým hudobným motívom, odpsychologizovaním postáv a ukážkovým vyprázdnením naratívu. ............... Santov film akoby absorboval bezútešné chute z amerického nezávislého filmu 70tych rokov (svojím pomalým metaforickým putovaním "do nikam", vyprázdneným naratívom, odťažitosťou a odpsychologizovaním postáv pripomína najmä Two-Lane Blacktop Monteho Hellmana) a postupne ich rozpúšťal v poetike príbuznej s postupmi mága maďarského art filmu, Bélu Tarra (dve alebo tri scény z filmu vyzneli doslova ako citácie Tarrových filmov). ........ Podobne, ako postavy blúdia po vyprahnutej púšti, divák blúdi vo vyprázdnenosti filmu a tým dostáva ojedinelú a nepríjemnú príležitosť precítiť spolu s postavami naozaj zriedkavú, deziluzívnu púť, vzťahujúcu sa k tomu najlepšiemu, čo v kinematografii vzniklo. ()
Geniální. Rozehrát něco takového vyžaduje obří dávku invence (aby to fungovalo) a hlavně odvahy (aby se to vůbec uskutečnilo). Jediná věc, jediný záchytný bod, o který se můžeme opřít, je nám sdělen už v samotném názvu filmu. Jeden, jehož jméno je Garry, a ten druhý Garry se vydávají na cestu pouští. Bez zjevné příčiny, bez zjevného cíle (když pomineme prvotní informaci o nějakém turistickém bodu, která je v celkovém vyznění beztak redundantní - dvojice totiž záhy z pomyslné stezky dobrovolně schází) se hrdinové dostávají hluboko do pouště. Je to až jakési osudové pnutí, se kterým dvojice hlavních protagonistů opouští vyšlapanou stezku a běží tak vstříc širé poušti. Fascinující a zároveň smrtelně krutá nekonečná pouštní krajina poskytuje Van Santovi přímo ideální prostor pro uhrančivé záběry přírodního univerza se dvěma „vetřelci“ předem odsouzenými svému osudu, aby se následně zaměřil na tváře dotyčných a dal ještě jednou vyniknout prostoru v kontrastu s jejich bezradností. Relativnost celku a detailu je zvýrazněna záběry s obtížně identifikovatelnou a z celku vyjmutou částí (dalo by se říct detailem) krajiny, ve které se někde v dáli vynořuje některý z hrdinů ze všech stran svíraný pouští. Především ale Van Sant předvádí skvostnou prostorovou ekvilibristiku, kdy každý záběr, ať je jakkoli dlouhý, působí dokonalým dojmem. Rozvržení každé scény je naplánováno s chirurgickou přesností a celkový sled záběrů působí až halucinogenním dojmem. Pnutí, které vytváří absence vnější dějové linky, je cítit v každém záběru a s postupujícím časem stále přibírá na intenzitě. Minimalistický hudební podkres výborně doplňuje vizuální stránku a celkově koresponduje s vnitřním vývojem dvojice hrdinů. Výsledný pocit podobný deliriu se tak na diváka přenáší s maximální možnou intenzitou. ()
moc dlouhe! ()
Geniální. Pouštím si to každý večer po čtvrthodinách před spaním a výrobci Rohypnolu se mohou jít zahrabat. ()
Geniální vyprázdněná narace aneb jak se mainstreamovci zatoulali k filmu, kterému nemůžou rozumět. _____ Krásné poetické záběry hor, modrého nebe, pouště, záběrů jdoucích kamarádů; jednoduchý a tak dojemný soundtrack celý tento "ztísněný" film podtrhl. Z Gerryho (filmu) sálá sucho, horko, melancholie a beznaděj. Ze závěrečné scény, kdy ležící Gerry (C. Affleck) řekne totálně beze sil "Opouštím to tady", mě mrazí ještě teď. ()
Tak tohle jsme buď absolutně nepochopil nebo můj odhad v tom,že je to nic víc než jen nuda o tom jak dva kamarádi jdou a jdou přírodou je pravdivý.Ať hledám jak hledám tak v tom nic víc nevidím ,jediné co je hezké na tomto 103 minut dlouhém putování je tak leda krajina.Za mě 40 % jen za účast obou herců dvě hvězdy. ()
Krásný a z mého pohledu pologeniální film. Kdyby měl Van Sant ještě o špetku více odvahy a minutáž filmu by zdvojnásobil - transcendence by se ještě prohloubila(možná lépe řečeno zvýraznila) a "fuck-off" směrem k tupému filmovému konzumu by byl o něco údernější. Ale jinak fakt parádní, silná a hodnotná filmařina. ()
Tak se mě Gus zase pokusil unudit k smrti a haha, zase marně, pořád žiju, heč. Už by toho ale konečně mohl nechat, myslím, že vyprázdněný narace (nebo jakže se to říká tomu "uměleckýmu" směru, kdy se hodinu a půl natáčí záda hrdinů mizících kamsi do tmy, kopečky, mraky a jediný, co víme o postavách je, že maj pěknou hvězdu na tričku a minimálně jednou byli v cirkuse) bylo už dost a já se těším, až (teda jestli) natočí zase něco výrazně komerčnějšího. Taky by stačila hoďka deset, ale jinak je to neotřelej počin a na pány se dalo celkem dobře dívat... ()
Úplně marný to nebylo (nalákala mě parádní úvodní část). Kladně hodnotím hudební či zvukovou složku. Jen jsem pořád čekala, kdy se k těm krásným záběrům přidá něco, co dá filmu hlubší rozměr. A ono nic nepřišlo, nebo jsem si aspoň nevšimla. Místo toho pro mě film postupně ztratil kouzlo a poslední čtvrthoďku jsem dokoukala silou vůle. Mírné zklamání, podobným experimentům fandím, ale Gerry na mě nezafungoval. ()
Nedávno jsem vyprávěl u piva o tom, jak jsem strávil pár dnů v poušti. O tom, jak je to nepřenositelný zážitek, který nelze adekvátně zachytit ani v textu, ani na fotce, ani na filmu. A hele, neuplynul ani týden a "Gerry" mi mé tvrzení dokonale vyvrátil. Chápu, že pro diváka, který čekal příběh naježený peripetiemi to musí nutně být obrovské zklamání, ale mě nezbývá nic jiného, než zatleskat. V poušti nezabíjejí štíři, pohyblivé písky, padající skály ani kojoti, ale čas. A s tím Van Sant pracuje naprosto dokonalým způsobem (v kontextu tohoto filmu je zcela právem zmiňován geniální Antonioniho "Zabriskie Point"). Pomalé, nekonečné záběry diváka strhají jako koně a dostanou ho tam, kam oba hlavní hrdiny - na pokraj únavy a otupění, kdy nemá smysl o ničem mluvit a kdy už vlastně člověk jen čeká, kdy přijde konec. Písek, sůl v ústech, peklo, trans. ()
1,5 * Běda. Běda. Třikrát běda! Tak tenhle film jsem měl na jednom DVD s některými krátkými filmy a měl jsem u toho poznámku - impression. Tušil jsem tedy, že půjde o vypravěčsky rozostřený film, založený na atmosféře. Víc jsem o něm nevěděl. Na to, co skutečně přišlo, jsem však připraven nebyl... a to mám nakoukané Wendersovy, Tarkovského a Kurosawovy tříhodinové opusy. Jedna věc je vyprázdněná narace a druhá věc je absolutní vyprázdněnost formy. Já, jako divák, jsem se neměl čeho chytit. Nevěda, že jde o film Guse Van Santa (kterého mám moc rád a jemuž jsem nedal nikdy méně než 4 hvězdičky), domníval jsem se, že jde o nějaký studentský film (pravda s překrásnou kamerou). Až zhruba po půl hodině, když kamera zabírala asi tříminutový(!) detail na tváře obou beze slova pochodujících herců, mi začaly jejich hezounké tváře připadat povědomé. Po další čtvrthodině, jsem se šel na CSFD podívat, kolikže ten krátký film má vlastně minut. A ejhle, on je to celovečerní film Guse s Matem a Caseyem. Přečkat ho do konce, bylo skutečně útrpné. Mám rád pomalé filmy, mám rád filmy založené na obrazech, mám rád i filozofující filmy, ale tohle nebylo ani jedno! Tohle byla bezbřehá a a neopodstatněná nuda krásně zarámovaná Skalistými horami. K docenění snímku mi opravdu nepomohly ani hlubokomyslné výklady některých zdejších uživatelů o síle přátelství a skrytém symbolismu. K tomu, abych mohl totiž o nějakém tématu vůbec uvažovat, musím nejdřív obdržet nějakou, tezi, konstrukt, náznak, záblesk myšlenky... zde jsem ale nedostal nic. A ani úžasné scenérie či krásná Pärtova hudba tuhle mizérii nespasí. L'art pour l'art. A je otazné, jestli to vlastně ještě umění je, nebo jestli si z nás starej Gus nedělá prdel. Sorry, pane Van Sante! ()
Viem to okomentovať dvomi, vlastne štyrmi, slovami: Videl som, nepochopil som. Viac o tom neviem napísať. Dvaja priatelia putujú nehostinnou púšťou. Ich surrealistická cesta sa však zmení na boj o prežitie keď sa cestou naspäť stratia. Príroda tu bola neskutočne nádherná. Kaňony a prérie boli úžasné. Aj Tarkovský by im závidel ten naturalizmus. Jediné čo mi nesmierne prekážalo boli tie dlhé zábery. Nie som milovníkom rýchleho epileptického strihu dnešných komerčných filmov, mám radšej dobre odvedený dlhý záber. Ale všetko zase netreba preháňať. Zábery ktoré mali dobre že nie 5 minút ma nebavili. To sa nedá udržať v pozore, hlavne keď sa tam celí čas iba tak prechádzali. ()
Ať je film metaforou cesty jaké chce, nemění to nic na tom, že vydat se na tu cestu v jeho doprovodu je nehorázná nuda. Vyprázdněné naraci já totiž zrovna nefandím. Ty dvě hvězdy jsou za kameru. P.S - tímto chci poděkovat M.E.J.L.O.V.I, že mi pomohl film přežít :-) ()
K mému překvapení to nebyla nuda, jak by se mohlo zdát. Napětí rostlo v rámci utahané kamery a předlouhých záběrů a film si mě dokázal udržet, že jsem v průběhu neměl ani nutkavou potřebu uniknout na chvíli k cigaretě. :) Na druhou stranu jsem měl dojem, že efekt byl znatelně slabší než u Elephanta, který taky (jestli se teď nepletu) pracuje s vyprázdněnou narací. Nicméně i tak mám dojem, že to ve mě bude ještě chvíli doznívat. ()
Reziser Gus Van Sant /My Own private Idaho/ natocil priemerny film, v ktorom divaka zaujme snad len Death valley a ten argentinsky narodny Park. Dvaja chlapi idu spolu a ... nic, dej sa vytratil, ale rozhovory Matta S Caseym mali obcas nieco do seba. Stale vsak nudny nevyrazny priemer : 50 % ()
Jo, jo, vypadá to z obsahu strašně dobře a z žánrů taky, ale to, co přišlo, kdy jsem si to zapnul, tomu se mi ani nechtělo věřit. Ty vole, já očekával nějakou hlubokou poetickou pointu a ona tam nikde nebyla! Celé to je o dvou pitomcích, co se ztratí v poušti a úplně debilně se odtamtud chtějí vrátit k autu. Že by vedly nějaké hluboké dialogy to ne, místo toho probírají, jak někdo něco pokazil v Kole štěstí a věta "s*r na to" tam zazní snad dvacetkrát. Ono by to nebylo moc, kdyby se tam pořád mluvilo, ale tady se nemluv skoro vůbec. Což by nebylo na škodu, kdyby ty dialogy nebyly tak tupé a příroda tu byla nějak poetická. Jo, příroda, ta toho mohla zachránit dost, ale je to natočené celé strašně bezemočně. Kdyby za kamerou stál Zabé, tak ty záběry aspoň za něco stojí (jenže v roce 2002 ho vlastně nikdo moc neznal), ale ne, tady jsou naprosto bez nějaké poetiky, hloubky, jsou o ničem, stejně jako všechno, co se tady děje. A co tady bylo proboha mysteriózního? Jestli to měla být nějaká duchovní životní pouť, tak proč to proboha vypadá tak tupě? A hlavně ten konec je sakra nerealistický. A takhle to dopad, když si někdo bez talentu jde hrát na Tarkovského. To je přesně případ Guse van Santa. 1* ()
Tak tento film mě naprosto dostal, ještě teď to vstřebávám... a snažim se ho pochopit..je to hodně zvláštní film, nikdy před tím jsem takovýhle film neviděl. Když to vemu takhle, tak je to o 2 kamarádech, co se vydají na výlet, který si tak úplně asi npředstavovali... Je to trošku silnější drama, ale s Mattem je vždy vše ok, i ted, i když mě tento film trošku mrzel, ale nebudu prozrazovat, sami uvidíte :) ... Je zvláštní , tím jsem myslel to, že je nějákýma scenama jako podle skutečné události, hrozně jsem se do něj vžil, vlastně mi to připadalo, jako kdybych tam byl taky...prostě jdete pořád ani nevíte kam, ale jdete, žádný povídání nic, neni třeba jen se unavujete, prostě dete...večer někde přespíte, ale pak dete dál a dál ani nevíte kam. V takový pustině no nevim co bych dělal :( , Fakt jsem tento film moc obdivoval.. nevím proč, ale musím dát 5 hvězd , a to jsem přemýšlel jsště o 3 hvězdách :D .... prostě mě to dostalo, uvědomil jsem si to až po filmu....... Nikde nikdo , čistě jenom 2 lidi uplně super filmek... :) ... ()
I'm leaving. Hypnotické ztracení v divočině. Silně zážitkový film, který z ničeho vykouzlil všechno. ()
První tři záběry a fakt jsem měl tendence ke spánku. Vvššeecchhnnoo hhrroozznněě zzddlloouuhhaavvýý, ale aspoň nám to naznačuje, jak dlouho to připadalo dvěma ztracencům. Mimochodem strašně jednoduchej příběh, ale kterej mě ale pak začal zajímat. Třeba jak ten jeden dobyl Théby, jak ten blb vylezl a sleze z té skály a hlavně - umřou nebo ne? Na Guse van Santa dost neobvyklej film. Je to hodně zaměřenýna pozorování a zobrazení krajiny - velkejch suchejch plání, kopců, hor a pouští a maličkost bezmocného člověka. Metaforu cesty člověka životem jsem v tom nenašel. Rozsudek: je to originální, ale ne moc poutavé (kvůli zdlouhavosti) - málo otrlé povahy to nevydržej. ()