Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (více)Obsahy(1)
Příběh filmu režiséra Františka Vláčila a libretisty Vladimíra Körnera se odehrává v druhé polovině 13. století. Český zemanský synek Ondřej z Vlkova přišel do řádu ještě jako dítě. Nestalo se tak dobrovolně. Snad si ani neuvědomoval, že byl vlastně obětován na usmíření otcova násilného činu, spáchaného na něm samotném, a že byl tedy dvojnásobnou obětí. Až po deseti letech odříkání poznává, že existuje ještě jiný svět, ještě jiný život než ten, který uzavírají pevné zdi řádového hradu. Podlehne volání domova, volání rodného Údolí včel, a pokusí se o návrat. Již se zdá, že bude mít více štěstí než bratr Rotgier, jehož pokus o únik skončil krutou smrtí. Ale i v jeho případě se ukazuje moc řádu silnější a náboženský fanatismus znovu triumfuje nad v té době beznadějným pokusem jedince o vzpouru proti síle dogmatu spojeného s mocí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (403)
Tak realistický film jsem skutečně nečekal: hned na začátku se ocitneme v sídle řádu Německých rytířů - a skutečně jsme v Malborku! Nevídané... Vše je precizní a atmosféra 13. století je promyšlena do nejmenších detailů - dokonce i výzdoba kostela je plně poplatná době, místo oltáře vidíme kopii reliéfu ze svatojiřského kláštera - jedno ze stěžejních děl 13. stol. u nás. Však také odborným poradcem byl Václav Mencl, ikona české castelologie a medievistiky. Na kostýmy dohlížel Theodor Pištěk, pod HUDBOU je podepsán Zdeněk Liška.... skutečně filmový svátek a na oči Petra Čepka se nedá zapomenout. ()
Vím že je to klasika a každej to považuje za kultovní, ale mě nic dlouho tak nenudilo. I když ty herci byly výtečný tak jsem u toho několikrát klimbnul a měl jsem co dělat abych neusnul. A nemůže za to ani Vláčilova režie, ale nejspíše dané téma. No prostě na větvi jsem z toho nebyl. A navíc i když jsem schopnej opomenout jakoukoliv levnost filmu či nedostatky, tak jsem se prostě musel smát tomu efektu kdy toho jednoho caparta hodil na zeď. Takhle blbě nasnímanou figurínu jsem dlouho neviděl. ()
Text distributora prakticky popisuje celý děj, takže nemá cenu jej nějak podrobněji rozebírat. Každá doba má své démony a doba křižáckých válek byla démonů plná. Víra v Boha často přerostla ve fanatismus a v jeho jménu se pak děly ty nejkrutější věci. Přízračně temné, kruté, syrové a děsivé, jak jen 13. století mohlo být. Tak ho tu vystihl František Vláčil. Vynikající Čapek, bezcitný a nelítostný v pochmurné atmosféře ponurého příběhu, který krásně vystihuje strasti, kterými musel obyčejný člověk čelit. Možná podaný formou těžko stravitelnou, ale přesto fascinující nejednoho diváka. Rozhodně stojí za to vidět tento skvost s ukázkou ryzího herectví. 80% ()
Údolí včel je tak temné, jak jen Vláčilova adaptace možná nejtemnějšího románu Vladimíra Körnera za doprovodu mrazivých gregoriánských chorálů Zdeňka Lišky může být. Dokonce i prosluněné okamžiky jsou v tomto filmu jen předzvěstí a kulisou obrazů bolesti, marnosti a zkázy. Strhne vás k sobě do hloubky a vy, se studeným potem na čele, budete vědět, že nemůžete zpátky, dokud temné poselství, vypovídající o bolestném bezčasí středověku v mezičase dvou křižáckých výprav, nedojde ve velkolepém finále naplnění. ..."Děti?" polkl pro jistotu mnich. "Copak nebyly čisté?" "Není rozdílu," odpověděl křižák. "Pak by nezůstal na živu jediný člověk," užasl Blasius. "Život by zanikl." A tu slyšel něco, co se blížilo udeření hromu. "Nechť zanikne!" zvolal Armin. "Zůstanou andělé!" Měl jsem to štěstí, že jsem film viděl před dvěma lety při zvláštním promítání pod širým nebem na místě, kde se kdysi natáčel - v kamenném torzu jihočeského Kuklova. Síla zpracování a výpovědi, mnohokrát znásobená tímto zážitkem, zůstane jedním z mých nejsilnějších setkání s filmem. A úžasný soundtrack jeho připomínkou. ()
"Nechci spásu pro sebe. Zbloudil, ale jeho duše se vrátí sem." Dle zdejšího hodnocení se jedná o mimořádný klenot, který však z mého úhlu pohledu má jednu nepatrnou slabinu - nedá se na něj dívat. I na pohřbu mé babičky, na kterém svědomitým truchlením celé rodiny vzniklo slzavé údolí, bylo více zábavy než u tohoto umění natočeného zcela mimo mé vnímání. V rámci bývalé životní nudy, záchvatů mladistvého intelektualismu a podobných nezbytných fází života jsem kdysi pár Vláčilových děl pozorně sledoval, ale nyní mohu při plném vědomí prohlásit, že už to nikdy neudělám. ()
Galerie (31)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jan Kuděla
Zajímavosti (25)
- Jan Kačer (Armin) se při natáčení zranil. Konkrétně šlo o nepříjemné zanícení palce u nohy následkem zaraženého trnu. Lékař, který u filmu působil, trval na tom, aby byl Kačer převezen do nemocnice, neboť ošetření na místě by bylo velmi bolestivé, nicméně František Vláčil bez rozmýšlení odvětil: „Žádná nemocnice, je to rytíř, fikněte mu to tady.“ Kačer ve vzpomínkách dodává, že šílenou bolest před Vláčilem na place snesl, nicméně při pozdějších převazech po natáčení si již dovolil od bolesti ulevovat mírným křikem. (mchnk)
- Takřka veškeré důležitější role ve filmu byly obsazeny členy divadelního souboru Činoherního klubu. (DaViD´82)
- Existuje i upravená televizní verze snímku z roku 1977, ve které nejsou uvedena jména autorů, nemá žádné titulky a neobsahuje dokonce ani konec. Ten byl kvůli vyznění vystřihnut pro jistotu celý. (DaViD´82)
Reklama