Klapzubova XI.

Dnes by se řeklo volná adaptace. O fotbal prakticky nejde a i "díky" tristním záběrům přímo ze hřišť je dokonce na obtíž, ale nutno podotknout, že ani ve knížce nehraje kopaná prim. Stěžejní je ta vznosná idea hry pro radost. A jemná kritika těch nafintěných primadon. Klabzubáci i Eduard Bass by se divili, kam až fotbal zašel... Pro ženské publikum je tu hromada techtlí a sem tam nějaké to mechtle, ale zklamalo mě, že nejzásadnější okamžik knížky, kdy klabzubáci poprvé prohrají (s partou kluků, která si s nimi odmítne začutat), komentuje starý Klapzuba jen tak na půl huby a hned stmívačka. Jinak ale funkcionáři a majitelé klubů, jako by si s těmi dnešními z oka vypadli, inu já na bráchu, brácha na mě, lidi řvali, prásk, seděl... Prohráli jsme devět ku jedné. (14.12.2017)

Klapzubova XI. je snad nejznámější sportovní humoristické dílo z pera Eduarda Basse o tom, kterak starý Klapzuba ze svých jedenácti synů vytvořil neporazitelné fotbalové mužstvo. No jasně, kdo by tento námět neznal. Jak si své čtenáře našlo literární dílo, tak si své diváky našlo i filmové zpracování, byť to zpočátku krapet drhlo, které, jak už to bývá, je oproti knize o něco volnější. Byť se hlavně jedná o fotbal, děj je i ukázkou příkladu výchovy chlapců, aby z nich nevyrostli syčáci. Celé je to také o vůli v životě něco dokázat, soudržnosti a kamarádství a o důležitosti vzájemně se podporující rodiny. Pro potřeby filmu musely být přirozeně vynechány nějaké dobrodružné určitosti, jako třeba ztroskotání na ostrově lidojedů či hraní zápasu v pryžových oblečcích a naopak jako náhradu přidat něco nového, jako např. milostný motiv, čímž se sice z původního konceptu stal podivný paskvil, ale jako film to přeci jen funguje a jako reklama na danou knihu působí dobře. Česká filmová klasika z doby těsně před válkou mající stále něco do sebe. (31.07.2020)

''Čechoslováci, poctiví slovanští sportovci!'' - Patetická otřesnost. Výraz meruna by měl být zakázán a ještě si dovolím zprávičku pro Enšpígla. Ty absolutní fando fotbalu, tyvole, chodící manekýni? Uvědomuješ si, že Baroš je druhej nejlepší střelec v historii našeho fotbalu a že žádnej jinej obránce neodehrál více zápasů za repre jak Ujfaluši? Ty si místo analýzy fotbalu radši dej další desinu a zaplivej si v knajpě. (11.10.2014)

Redakce Lidových novin seskupila ve dvacátých a třicátých letech do svého středu plejádu významných person české literatury, v jejichž čele stála především jména Karla Čapka, Karla Poláčka, Františka Langera a Eduarda Basse. Asi nejblíže k sobě měli Poláček s Bassem. Oba vytvořili řadu humoristických děl různé úrovně a kvality, ale jen dva romány z fotbalového prostředí se dočkaly nebývalé popularity u malých i velkých čtenářů. Bassova Klapzubova jedenáctka se stala ve své době dokonce určitým fenoménem a do jisté míry i prvním odkazem budoucí slávy české kopané tak, jak ji o několik let později zvěčnil také Poláček v Mužích v offsidu (romány dělí necelých deset let). Filmoví tvůrci nakonec sáhli po obou předlohách, ale zatímco Muži v offsidu našli svého trojského koně v zde excelujícím Haasovi, příběh otce Klapzuby a jeho jedenácti synů byl doveden k nevyhovujícím a de facto deformujícím kompromisům, nemilosrdně určených producenty a režisérem. Tomu také odpovídal výběr hereckých představitelů, přičemž volba Theodora Pištěka a Antonie Nedošinské do hlavních rolí nemusela nutně znamenat neúspěch. Na hraně se zde pohybuje především výběr chlapeckých dorostenců, vesměs neherců a profesionálních sportovců, motivovaný režisérovou snahou o získání nových, mladých lidí pro filmovou kameru. Z komerčního hlediska se jako nadmíru vhodná jeví účast Hany Vítové, svou bezpečnou polohu tu nacházejí také Marvan, herec mimořádných kvalit, Kohout, Neumann i Filipovský. Onen vlastenecký tón, implementovaný do filmu pod tíhou soudobé politické situace, jen stěží nalezne porozumění u současného diváka, přesto není od věci připomenout, že tehdy, v osmatřicátém roce, fungovala kopaná na zcela jiných morálních pravidlech, než dnes. To především. (03.10.2008)

"Svatba to není jako přestup k profesionalismu. Tam se nemůžeš tak snadno dát reamaterizovat a vrátit se do mateřskýho klubu." Nepovažuju za nejlepší nápad vzít fotbalovou knížku, vykuchat z ní fotbal a natočit cosi o první lásce centrforvarda Pepíka Klapzuby. Knížku jsem jako dítě hltal a filmové zpracování mi vždy připadalo příšerné, ale vždycky mě potěší, když slyším, že hrát pro čest a slávu je lepší než hrát o peníze. Já tedy hraju, protože mě to baví. Ale jsem tak trochu profesionál, protože jsem si brilantním čutáním do meruny vykopal nejeden párek s chlebem a s hořčicí. (24.04.2019)