Fotbalové mužstvo tvoří jedenáct hráčů. A majitel autodílny Kryštof Klapzuba má přesně tolik sportovně nadaných synů. Není divu, že ho jednou bývalý internacionál Hájek přemluví, aby ze svých synů postavil fotbalové mužstvo. Nadšení synové pilně trénují a po několika drobných zádrhelech se začínají dostavovat první výsledky v podobě vyhraných zápasů. Kromě sportovních výsledků dostaví se ovšem také láska, když dva ze synů, Pepík s Jardou, při zkušební jízdě opraveného auta bankéře Šlejhara pomohou Evě Bínové, dceři předsedy S. K. Meteor, a její kamarádce Heleně, které nabouraly auto cestou na chatu. Pepík se totiž ... (zobrazit celý text)
Ach jo! On by tenhle film klidně splnil všechny žánrové požadavky na v rámci možností milou prvorepublikovou komedii, ale ona je tady "bohužel" geniální Bassova předloha, jíž v této době takto omezenými prostředky nejspíše natočit nešlo. Neboť teď nám z toho zbyla takřka Klabzubova jedenáctka bez fotbalu, aneb salónní film s trochu netypickým námětem.
Jako absolutní fanda fotbalu si těžko můžu nechat ujít Klapzubáky, jenže s tímhle jsem tvrdě narazil. Při proslovu starýho Klapzuby o hraní fotbalu pro radost a poctivému přístupu jsem si vybavil ty naše dnešní namyšlený přeplácený primadonky a-lá Baroš, Ujfaluši, atd. a říkal jsem si Klapzubu na Vás, vy chodící manekýni, ale on i starej Klapzuba by byl na ty naše současný nafoukance krátkej, je by musel trénovat leda tak Hitler, aby byli vůbec ochotní za národní reperezntaci alespoň běhat. Jenže film není o uvách, ale o ději a o emocích atady bohužel snímek zcela ztroskotává. Naprosto nepochopitelně je zde potlačen fotbalový prvek na úkor keců, love story a ničeho. Když si vzpomenu jak Bass ve své knížce líčil ty strhující fotbalové bitvy, které klapzubáci sváděli po celým světě a porovnám to s těma několikvteřinovýma záběrama na nejvyznamnější památky té, které země , který měli zřejmě dokreslit ony fotbalové bitvy klapzubáků po celým světě, doplněné o jeden záběr na fotbalový staidon, bylo mě špatně. Za to milostná část příběhu má ve filmu prostor tři prdele a staví tak do ofsajdu celou fotbalovou složku příběhu, no prostě trapas jak kráva. herecký výkon Theodora Pištěka a názory starýho Klapzuby na fotbal jako takový jsou nejsilnější stránkou filmu a to je po hříchu velmi málo.
Slušné zpracování legendární Klabzubovy jedenáctky, ale v kontextu s knižní předlohou jen slabý odvar. Dvě hvězdičky za film, třetí za Theodora Pištěka......
No nevím, ale co měl tento film společného se svou knižní předlohou? Pouze fotbalová rodina jako rámec, ale o fotbal tam vlastně ani nešlo. Spíš jen nějaký ten milostný riománek, ale ti fotbalisti jsou tam vlastně úplně zbyteční. Slabé 3*
Theodoru Pištěkovi leží celý film na bedrech a nebýt jeho účasti, dopadl by patrně daleko hůř. Je v něm ale jeden krásný příklad všem notorickým srovnávačům. Tak jako se tehdy hrál fotbal i hokej jinak, jiné byly i herecké výkony. Dnes se můžeme pousmát nad výkony sportovců i filmových herců, ale fanoušci a diváci to tehdy viděli docela jinýma očima. Každopádně naše současné fotbalové vedení by takového vlastence a poctivce, jako byl starý Klapzuba potřebovalo jako sůl a dost možná, že by se hodil i srdcem hrající Pištěk do současného filmu…
Takový film se po tolika letech těžko hodnotí. Ve své době ovšem, byl báječnou komedii pro chlapy, protože na fotbal se chodilo za sportem a nikoliv (jako dnes) vyvolávat rvačky a nepokoje. Jako nejlepší postavu vidím pana Theodora Pištěka jako tátu Klapzubu. Ostatně on byl vždycky jednička i v jiných filmech kde byl obsazován. Pro dnešní dobu je tento film pouze nostalgie zašlých časů.
Velmi povrchně zpracovaná povídka Eduarda Basse, fotbalové momenty jsou velmi ubohé a celá zápletka je velmi zjednodušená. Prostě a jednoduše - oproti knize VELMI slabé.
Redakce Lidových novin seskupila ve dvacátých a třicátých letech kolem sebe řadu významných person české literatury, v jejichž středu stála čtveřice Karel Čapek, Karel Poláček, František Langer a Eduard Bass. Vedle Čapkova humanistického pacifismu a Langerova vícerozměrného záběru měli k sobě nejblíž právě Poláček s Bassem. Oba vytvořili řadu humoristických děl, mezi nimiž stojí na samém vrcholu dva příběhy z fotbalového prostředí. Bassova povídka Klapzubova jedenáctka se stala ve své době fenoménem a vlastně prvním odkazem budoucí slávy české kopané tak, jak ji o několik let později zvěčnil i Poláček v Mužích v offsidu (romány dělí necelých deset let). Filmoví tvůrci nakonec sáhli po obou předlohách, kvalitativní rozdíl je ovšem patrný. Zatímco MUŽI jsou strukturovou symbiózou s Poláčkovým textem, JEDENÁCTKA se odchýlila k několika výrazným úpravám. Režisér Ladislav Brom ji přizpůsobil komerčním výhodám dobového syžetu a snímek se vedle fotbalových úspěchů Klapzubova klanu zabývá i vedlejší milostnou linií. Hlavní manželská dvojice byla typově obsazena standardní dvojicí Theodora Pištěka a Antonie Nedošinské, jejichž celovečerní partnerská setkání v té době pozvolna kulminovala. Osobně se také domnívám, že většinové obsazení mladých sportovců filmovými neprofesionály nebylo právě šťastné řešení a jejich výkony se pohybují na hranici snesitelnosti. Hana Vítová odvádí spíše průměr, vděčné komické situace obstarávají Jára Kohout s Jaroslavem Marvanem, kteří i na malé ploše neselhávají. V rámci nepominutelného faktu domácí absence filmů z fotbalového prostředí a celkového manifestačně vlasteneckém duchu se nakonec přikláním k lehce vyššímu hodnocení.
Kniha je fajn a většinou bývá film jen tím slabším zpracováním, ale tohle se mi zkrátka hrozně moc líbilo. Komedie z prostředí fotbalu ještě v předválečné době. Kdyby tak věděli, co je za rok čeká. 5* za každou minutu, za každý záběr...
O něco lepší, než seriál, který byl později natočen. Ale stále to není ono. V tomto případě jsem četl knížku a to několikrát a musím říct, že tentokrát film značně zaostává za Bassovým knižním klenotem...
