Romance pro křídlovku

Bravurní retrospektiva o pomíjivosti lásky, v níž Otakar Vávra velmi subtilně vykreslil vzájemné vztahové vzorce - jak rivalitu, tak peripetie i sympatie - a akurátně reflektuje dobové reálie za okurkové sezóny let šedesátých. Jde evidentně znát, že jde o adaptaci romantické poémy, tentokrát od Františka Hrubína - zásadním pojítkem je totiž malebná poetika letní bezstarostnosti, která čistokrevnýho melancholika jako já bezelstně pohladí po šulínku.... Pomalu si navíc začínám uvědomovat, že jedno z mála médií, které by se dalo bezproblémově přirovnat ke stroji času, je to filmové. To vše 'pouze' na rozmezí 80 minutové stopáže. Aneb jak jednou pěl Waldemar Matuška: "Jedině Tereza." .... VERDIKT: 8,8 romských kolotočářek z 10 [#46.LFŠ] (16.08.2020)

Ačkoliv název ve mně vždy vyvolával pocit něčeho povědomého, film mi záhadným způsobem celé roky unikal, což jsem se konečně rozhodl napravit. Teď jsem za to rád, hádám, že dřív by mi tolik neřekl, pokud vůbec něco. A nepotřeboval jsem k tomu znát ani původní básnickou předlohu. Ta prchavost okamžiku (resp. několika dní) se Vávrovi podařila vystihnout velmi dobře. Léto, slunce, teplo, voda, višně…a lákavá, zakázaná láska. U peripetií s dědečkem a unikání ze spárů nadržené ženštiny jsem se zpočátku usmíval, ale stejně jako atmosféra celého filmu se postupně vše promění v hořký smutek při jedné dávné vzpomínce. Kterou hlavními hrdinovi stejně jako samotnému divákovi vyvolá jedna výrazná, tesknivá melodie. Ta mi ostatně bude hrát v hlavě ještě nějakou tu chvíli. Než vyprchá, stejně jako ten zvláštně smutný pocit, který jsem po skončení filmu cítil. Člověku to může připomenout něco z jeho vlastního života a nemusí se to přitom nutně týkat smrti. Film si mě získal pomalu a nenápadně, s o to větší chutí mu přiřknu slušné 4*. (25.11.2017)

Asi skutečně nejlepší film, jaký kdy Otakar Vávra natočil. Řemeslně jde o dokonale zvládnuté dílo, natočené navíc nezvykle syrovým způsobem. Svými výrazovými prostředky se blíží české nové vlně, což je (zdánlivě) o to paradoxnější, že Vávra užil na FAMU prakticky všechny její protagonisty. Velmi výrazným kladem filmu je vynalézavá a netradiční kamera. Syrovosti filmu prospívá i jeho černobílost. Herecké výkony nejsou na první pohled nijak výrazné, ale rozhodně velmi přesvědčivé a uvěřitelné. Přesto filmu něco chybí. Možná je to tím, že celý příběh je v podstatě banální (samozřejmě jako tolik jiných příběhů o nezralé lásce), ale možná je to i proto, že nám zde režisér vyzradí pointu prakticky během prvních deseti minut. Ne, že by byl další děj vysloveně odhadnutelný, příběh se nečekaně zauzlí, ale přesto se místy poněkud vleče... A to píšu jako milovník pomalých filmů... Zajímavé komentáře: Pohrobek , sinp, wosho (06.11.2008)

Prolog filmu (ještě před úvodnímu titulky), v němž se po letech potkávají dva soci v lásce Vojta a Viktor, mi přišel takový trošku "nemastný neslaný". Ale patrně to byl tak trošku i úmysl, aby o to více vyznělo ono následné nostalgické vzpomínání na dobu Vojtova mládí a jeho studentkou lásku Terinu. To je zpracováno vskutku úžasně poeticky (např. krásné pomalé záběry kamery) a podpořené krásným hudebním motivem ze skladby Herkulovy lázně, který se prolíná téměř celým filmem. Otakara Vávru mám spojeného s úplně jiným tipem filmů, takže možná i o to více mě tento film potěšil. A Jaromír Hanzlík už coby mladíček ukazuje, že prostě byl a je pan herec. (12.02.2017)

Opakovanú projekciu tohto poetického filmu som zvládol s vypätím všetkých síl. Je mi jasné, že Hrubín je veľký básnik, Vávra veľký režisér, Hanzlík nepatrí k hereckým béčkam, vo filme bolo plno záberov na zurčiacu vodu, šumiace lístie, prebleskujúce slnko takže by malo byť všetko v poriadku. A nie je. Mne ten film pripadá prázdny. Chudobný dej nedokáže uniesť ani tých 82 minút a všetka tá filmová poézia je príliš hraná a okatá, než aby som sa ňou dal strhnúť. A bohužiaľ mi nesadla ani Zuzka Cigánová v hlavnej úlohe, a to aj napriek tomu, že mala v čase nakrúcania iba 19 rokov. Takže jedna z pôvodných hviezdičiek dolu a iba ľahký nadpriemer namiesto mimoriadneho zážitku. (06.12.2012)